Ego ergo já

Nedávno jsem uváděla svůj film Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama na karlovarském festivalu.  Jsem obyčejný hedonista a tak jsem si to pořádně užila. Červené koberce, hezké šatičky, parádní pořadatelský servis, potlesk a zájem diváků o mou práci, prosseco, dobré papáníčko v restauraci s michelinskými hvězdami…   

Film Servis Festival Karlovy Vary

Moje po pozornosti věčně hladové ego bylo na chvíli v klidu. Umím dřít jako kráva, ale ve své podstatě jsem obyčejný líný egoista. Ono s tím egem je to stejně taková zvlášní věc. Všichni ho máme, ale většina se tváří, že ne. Jak často slyšíte nebo dokonce vyslovíte větu: "Zatracený egoista!" ? A přitom je nás plná planeta. Jeden můj kolega tvrdí, že osmdesát procent lidí jsou idioti, a když to pochopíte, začnou být věci snažší. Já jsem nenapravitelný optimista (a idiot), takže můj názor (tedy, ne že by, Rudo Havlíku, negoval ten tvůj) je, že sto procent lidí jsou egoisti. A když přijmete, že jste jeden z nich, straaaaašně se vám uleví.

Takže když se po úspěchu ve Varech ozvali distributoři z NY, Madridu a Londýna, film se dostal do East Silver karavany a bude s ní cestovat po prestižních festivalech po celém světě, bylo vše v úplném pořádku. A někdy v době uzávěrek na MFDF Jihlava došlo ke střetu eg. V profesních kuloárech proslulý "festival kámoš" můj film nezařadil do programu. Kupodivu moje ego zůstalo celkem v klidu. Ačkoliv nejsem kámoš nikoho z pořádajích a můj film vysloveně nechtěli, na festivalu se stejně objeví. Jeho koproducent, Česká televize, si totiž nemyslí, že tento dokument není dostatečně dokumentární, aby nemohl být na festivalu dokumentů. 

Jako plnotučný egoista chápu, že životní cesta jedné slovenské herečky, osudy street kids v hlavním městě Nepálu a pár desítek týraných sirotků, nemusí být pro porotu dostatečně silné a invenční téma. Ale stejně mi něco našeptává, že to bude hlavně o tom, že jsem drzá. Pokusila jsem se otřást jedním dokumentaristickým nešvarem současnosti. Český dokumentární film (vyjímku tvoří filmy o přírodě, to už jsme se z national geographic channelu naučili) musí být co nejméně srozumitelný a co nejhůře natočený. To mu totiž dává tu správnou dokumentaristickou patinu. 

Poučení?

Slovy hlavní hrdinky filmu: Everything is ok in the end. If it's not ok, then it's not the end.