V nedělní debatě na Primě konstatoval šéf Zelených Martin Bursík, že bitvu o jádro Zelení nejspíš prohráli a to proto, že v českých zemích je valná většina lidí pro jadernou energetiku – na Primě hlasovalo 86% účastníku pro. Odpor proti jaderné energetice je jedním z úhelných kamenů zelené politiky. Zeleným nyní klesají preference. Otázkou je, proč….
Je to právě nesouhlas s jádrem, které většina národa pokládá za spásu dalšího hospodářského rozvoje? Jsou to diskuse a hádky uvnitř strany? Souboj frakcí? Je to účast v koaliční vládě a řada ústupků oběma koaličním partnerům, s nimiž nesouhlasí tzv. tvrdé jádro zelených kolem Hany Kuchtové, Matěje Stropnického a dalších? To je otázka, kterou nyní řeší celá strana. Odpověď nezúčastněného může být – od všeho trochu. Zelení sami, jak to tak vypadá, hledají a nalézají obvykle příčiny dílčí, podle své nátury a přesvědčení. Proud, který nesouhlasí s Bursíkem se domnívá, že by se voliči straně vrátili, kdyby nekompromisně dbala na zásady zelené politiky, se kterými šla do voleb v roce 2006. Tehdy strana Zelených získala 6,26 % hlasů – volilo ji přes 336 000 lidí. Tato frakce zřejmě sází především na mladé lidi – a na politiku negace a protestů, na boj proti rozkvětu zlého konzumu, proti dálnicím, proti všemu co nemá předponu bio nebo eko, ať jde o potraviny nebo energie. Jiní ve straně Zelených říkají, že se všechno zlepší, až se strana zbaví nynějšího vedení, chyba je v lidech, kteří se zapletli s vládní politikou. Vidím ve straně ještě třetí proud – jsou tu i ti, kteří byli odstavení či přišli o pozice ve stranickém boji, který vynesl do čela strany Martina Bursíka, jejich guru je, řekl bych, Jakub Patočka. Ale to všechno si možná Zelení jednoho dne vyřeší. Do voleb půjdou jednotni, v uceleném šiku. Avšak myslím, že ani jednota, skutečná či zdánlivá jim nepomůže, pokud nesáhnou na samy základy zelené politiky. Dokud ji nezbaví prohlášení a činů, které nemají nic společného se snahou prospět věci, ale jsou z rodu obstrukcí. Jestliže budou napadat územní či jiná řízení nikoli proto, že hledají jiná či lepší řešení, ale prostě proto, že jsou proti z principu, proti dálnicím, či atomové energii, proti hospodaření na Šumavě nebo proti plavbě na Labi, atp., tak to až příliš realistický český národ prostě popudí. A takové rysy zelená politika má. Můžeme to demonstrovat na chování Zelených na Moravě. Znovu a znovu žádají například projednávání nové trasy rychlostní komunikace z Brna na Svitavy (R 43). Proč ji nechtějí vést v trase bývalé a rozestavěné tzv. Hitlerovy dálnice, ale navrhují zcela novou trasu tzv. Boskovickou brázdou, která by byla nejen delší, ale i dražší, (už jen proto, že pozemky tzv. Hitlerovy dálnice jsou dávno vykoupeny a v rukou státu)? Není jiného rozumného vysvětlení tohoto počínání než obstrukce a oddálení výstavby. Stejně tak se nyní zelení aktivisté snaží o blokování stavby dálnice z Brna na Vídeň ve stopě nynější silnice Brno – Mikulov a navrhují, že by bylo lépe využít nynější dálnice do Břeclavi a pak vést novou dálnicí lužními lesy, zátopovým územím řeky Moravy až do Rakous, aniž by ovšem získali souhlas rakouské strany s tímto řešením. Zatímco Rakušani už dávno budují dálnici z Vídně na Drasenhofen a Mikulov, naši Zelení hledají všechny cesty jak tomuto propojení zabránit. Přiznejme, že jejich boj může přinést i dílčí vítězství a může být i přínosné. To když upozorní například na liknavost nebo nekompetentní postupy investorů či úředníků. Avšak celkově to počínání valného smyslu nemá, zejména opakují-li se tytéž protesty v řízení územním a následně pak stavebním. (Doufejme, že sněmovna schválí zákon, který tuto duplicitu protestů a námitek zruší.) V obyvatelstvu to neustálé namítání většinou budí odpor. Zelení tím ztrácejí. Snad jedinou akcí na jižní Moravě, kde by mohli získat další body je přesun brněnského hlavního nádraží o osm set metrů jižněji. To je projekt z dob, ve kterých jsme poroučeli větru a dešti, pohrobek velkých staveb socialismu, kde se nedbalo na lidi. Zatím co velká západní města opravují a modernizují svá nádraží v centru měst, aby to jejich obyvatelé i turisti měli všechno tak říkajíc u úst, Brno zažene své cestující kamsi na okraj centra ba i města. Nemá to logiku. Zkrátka, chci tím říct, že Zelení by měli lépe vážit, na čem chtějí stavět. Zdá se, že by měli zůstat u rozkvětu zeleně a cyklistických tras. Měli by hlídat dodržování zákonů spojených s výstavbou všeho druhu, i dálnic a železnic. Ale neměli by dělat obstrukce z principu. Neměli by hrát na city nebo nedozrálou mysl mladých lidí a neměli by hledat spojence v těch či oněch skupinách obyvatelstva, jimž to či ono řešení z povětšině velmi osobních důvodů nevyhovuje. Neměli by hazardovat s hřivnami s nimiž do politiky kdysi šli, anebo aspoň si to mnoho lidí myslelo, že jdou, a pro něž je hodně lidí volilo: věřili, že se Zelenými vstoupí do politiky lidé nepodplatitelní, čestní, zásadoví a rozumní. Jenže na obstrukcích, ideové rigiditě a náladách se přece zodpovědná politika dělat nedá…. Ladislav Vencálek
