„Doufám, že brněnský jazzový festival již natrvalo obohatí kulturní život tohoto města,“ řekl před jedním z koncertních večerů v brněnském Semilassu první náměstek brněnského primátora
Daniel Rychnovský. Jazzfestbrno totiž patří k těm kulturním aktivitám, které nalezly sluchu u brněnských radních a získaly významnou finanční podporu. Samo o sobě by to ale nestačilo, naštěstí šikovní pořadatele sehnali tolik sponzorů, že v těchto dnech mohou v Brně koncertovat jména obestřená světovou pověstí.…Ale toto není hudební rozbor a výčet jmen. To se jen autor podivuje, že po letech hubených jsou všechny koncerty v brněnských, klubech, divadlech i velkých sálech, i jamsessiony vyprodány. Že by renesance jazzu? Že by dychtivá mládež i bělovlasí pamětníci zatoužili opět po poselství volnosti a svobody…? Nevím. Ale v každém případě mohu říci jedno: jazz se mění. Už dávno to není jen nespoutaná improvizace. Většina souborů předvádí detailně propracované, někdy matematicky přesné skladby a mnohé by mohlo být hráno v klasických koncertních sálech. Jazz se dnes prolíná s vážnou hudbou. Na jazzfestu se to jen potvrdilo. A publikum? Už taky není co bývalo. Už se málokdo komíhá do rytmu a podupává, ono tiše naslouchá a spořádaně tleská. Pravda, v bývalém baru Metro se při produkci ještě kouří a hlučí a popíjí jako za starých dob, ale třeba v novém sále Semilassa už jedinou ozvěnou dávné svobodomyslnosti je, že si do sálu můžete vzít kolu, pivo, ba i víno a dokonce si to všechno můžete postavit na balkoně na rantl, nad hlavy diváků. Naštěstí v plastovém kelímku. Tož, připijme Jazzfestu.
Ladislav Vencálek
