Zbraně jsou fuj

Mladí lidé jsou nezkušení, naivní a dělají mnoho chyb. A tak i já byl naivní a spoustu věcí jsem si myslel a dělal špatně. Ale jak říká náš prezident, jen hlupák by nezměnil svůj názor.

Víte, studoval jsem vojenskou školu. Věnoval jsem se sebeobraně, měl rád bojová umění. A tak mne osud zavál i do situací, kdy jsem se v rámci výuky bojových umění věnoval i ženám, které se bály znásilnění nebo, nedej bože, znásilněny byly. Ono pro 40kilogramovou ženu není moc snadné takzvaně „naférovku“ v pěstním souboji porazit 100kilového chlapa, notabene chlapa, co má velkou potřebu z ní strhat oblečení a provést jí něco opravdu strašného. Pro mne je to situace tak děsivá a strašlivá, že jsem tvrdil, že jakákoliv metoda odvrácení nejhoršího je legitimní.  Některé ženy dokonce tvrdily, že by radši umřely, než aby je někdo znova takto ponížil. A nebyl to jen výkřik do tmy, já jim to opravdu věřil.

A tak jsme trénovali, kam kousnout, co utrhnout, taktické použité pepřového spreje outdoor, pepřové pěny indoor, použití dalších zbraní od teleskopického obušku až po ostré bodné předměty. Nikdo z nás, kdo se těch kurzů zúčastnil, jsme nepředpokládali, že tyto ženy použijí své nově nabyté schopnosti a znalosti tak, že půjdou v noci do parku přepadat nepřipravené, zaskočené, nic netušící stokilové muže.

Ale jak stárnu, naivita mi ubývá a konečně začínám mít na svět zralý a správný světonázor.

Už vím, že zbraně jsou špatně a podněcují k násilí. Už vím, že zbraně dělají válku a tam, kde nejsou zbraně, není válka. Vím, že ozbrojovat ženy bylo špatně. A vím, že učit ženy bojovat jen zvyšuje míru násilí ve společnosti. Už vím, že vyrábět zbraně a nedej bože je dodávat na Ukrajinu, jen zhoršuje a prodlužuje válku. A už vím, že kdyby Ukrajinci neměli zbraně, hloupě by neválčili, chodili by v míru do práce, posedávali se svými ženami a dětmi na nábřeží, užívali si sluníčka a popíjeli kávu. Dělali by sport a kulturu a prostě by se měli strašně dobře. To jen ty zbraně to tam všechno zhoršují a komplikují.

Chtěl bych tedy s odstupem a po letech poděkovat Chmberlainovi a Daladierovi, že měli moderní a správné názory a snažili se maximálně zabránit válce; jejich úsudek byl tehdy excelentní.

A tak, oblažen novým a moderním světonázorem, opět jezdím ve východním Německu záchrankou. Dnes bohužel zase musím vyplňovat úmrtní list pána narozeného v roce 1927. Byl to gentleman, 180 centimetrů vysoký, hubený, šedomodré oči, pedant, který měl dokonale a úhledně srovnané dokumenty. Měl hodnou a poslušnou ženu, spořádanou Němku, která měla vždy pečlivě a úhledně srovnané talíře i příbory.

Během ohledání zemřelého a frází účasti, poté i během vyplňování podkladů pro pohřební službu, nám paní sdělovala, jak je rozčílená, že se dodávají zbraně na Ukrajinu, a že to jen zhoršuje válku. A nebyla to jen tak nějaká žena, která neví, o čem mluví. Byla to žena, která válku zažila, a dobře věděla, o čem mluví. Dokonce to věděla i od svého muže, který byl celý život přísný a důkladný důstojník v Nationale Volksarmee, žili spolu pohodlně v důstojnickém bytě za důstojnický plat.

Ještě se tak nějak musím vypořádat s rozporem, proč jsou vlastně vojáci dobře, když zbraně jsou špatně. Ale určitě i na to najdu nějaký ten správný úhel pohledu.

Konec hlášení a děkuji za pozornost.