Kapitalismus prý drancuje zdroje

Jednoduché: Znáte uroboros? To je had, co požírá svůj vlastní ocas. Princip paradoxu. Tak jako kolektivní vlastnictví. To mělo za cíl spravedlivou distribuci omezených zdrojů, a nakonec vždy končilo plýtváním a bankrotem.

Nevěříte? Tak hele: Znáte maminky. Jako otec tří dětí už v tom vidím vzorec. Narodí se klubíčko čehosi a maminky se hned setkávají, švitoří a pak jedna začne: Podívej, já bych měla výbavičku po Nikolce, a jiná: já mám výbavičku po Klárce, a třetí: já zase po Sofince… Ježísi, a co za to? Ale dobrý, dej mi třeba pětikilo za tašku a jsme dobrý.

A pak najednou dítě udělá vžooouummm a je z toho dvoumetrový chlap. Ale ještě chvíli před tím opět dámy švitoří a slyšíte to opačně. Ta, co před chvílí kupovala, ještě skoro nepoužité opět prodává. A tak ty nejmenší botičky byly na nožičkách jen desetkrát, ale už je má páté dítě. A pak jedna něco dá na eBay a další založí třeba mimibazar. Heuréka! Eso se llama libre mercado, imbéciles.

A pak přijde pán do ordinace, distorzní poranění hlezna, alias podvrknutý kotník. Au au au, tady sádra, nebo ortéza a tady krásné duralové berličky. A všechno je to za-dar-mo, protože máte kartičku Vé-zet-pé! Ale vlastně sypete bambiliony do tohohle děravého systému, který drancují politici, lobbisté, zloději, ale i ředitel Kabátek svou apanáží 350 000 kč měsíčně. Na první pohled win-win. Vy máte svoje duralové berličky za pár tisíc a Kabátek zase čtvrt míče.

Ale tahle hra by měla být s nulovým součtem. Stejně ty peníze nakonec někde chybí a neefektivity se hromadí. Nakonec to končí dluhem. A dluh zaplatíme zase my všichni inflační daní.

A tak jdu z práce kolem kontejneru a u něj se válí ještě lesklé duralové berličky. Ono, co nemá cenovku, nemá pro lidi žádnou hodnotu. Maminky, které koupí botičky za 700, se je snaží ještě střelit za 500, protože si velmi dobře pamatují, jak musely vytáhnout z peněženky sedm papírků a jaký to byl pocit. Ale berličky za-dar-mo? Kdo by je chtěl? Kdo by je koupil? Vždyť i ten další je bude mít za-dar-mo.

Eso se llama socialismo, tontos.

Botičky na jedno chození se budou nosit, prodávat, nosit a darovat a dědit tak dlouho, dokud budou držet pohromadě, protože jejich pořízení vždy bude stát nějaké peníze a každý tvor se snaží zvýšit svůj užitek tím, že něco ušetří. A vedle toho někde se musí vytěžit bauxit, za ohromných ztrát energie se vyrobí hliník, ten se musí formovat a tvarovat až nakonec se k tomu dají nějaké polyuretanové chrániče. Nemocný se na tom sotva 3 týdny belhá a pak se to beznadějně hodí na půdu nebo ke kontejneru.

A pak k vám přijde kolektivista ještě vám se zcela vážnou tváří řekne: Kapitalismus drancuje zdroje a je bezohledný k životnímu prostředí! A ty si jen řekneš: Panebože, odkdy? Entonces esto es ecología, ustedes comunistas.

To nejekologičtější, co lidstvo vynalezlo, je efektivní alokace zdrojů, a toho nelze dosáhnout jinak než volnotržním hospodářstvím. Kdo tohle ještě nepochopil, už nikdy asi nepochopí. A tenhle mejdan zaplatí vaše děti.

Viva la libertad carajo!