Kdyby se někdo o řešení pokusil, dav ho ušlape

Ptám se vesmíru:  Prosím tě, vesmíre, prozraď mi nějakou pravdu, dej mi poznání. Vesmír: Máš hloupé přání, celou pravdu jsem ti již dávno dal, máš ji před očima. Ptám se: A kdepak je? Vesmír: Tak mi řekni, co vidíš.

Já: Vidím strom, hlínu, listy, klacek, kámen, vidím nebe, zapadající slunce.

Vesmír: To vše, co vidíš, je pravda. Všechno se vysvětluje jen svou existencí. Strom měří 15 klacků, klacek leží na hlíně, protože gravitační silou spadl ze stromu, strom roste z hlíny a listy má, aby bral energii ze slunce, tu energii používá k růstu, nebe je modré, protože plyn v atmosféře filtruje některé vlnové délky, a tím nebe barví do modra. Kámen je obrušován prachem poletujícím ve vzduchu po miliony let, proto je zakulacený, slunce zapadá na západě, ale vyjde na východě. Milion procesů do sebe zapadajících, a ty máš tolik pravdy najednou, že nejsi schopen ji vnímat jako celek. Ale když se zakoukáš do jednoho místa, začneš mu rozumět.

Já vím, zlobím je, to je banální, já ale myslel vyšší pravdu!

Vesmír: Vyšší pravda jsi ty. Ty jako pozorovatel máš nástroj k pojmutí pravdy. Mysl. Ryzí mysl, to je nejvyšší pravda.

Tss…, odseknu. To musel být strejda vesmír zrovna na rauchpauze, když jsem mluvil s Lieboltem. Jinak by nemohl tvrdit takovou hloupost.

A vesmír se jen usmívá. Chápe tu zlobu. Ale je to jen problém pozorujícího, nikoli pozorovaného.

***

Pan Liebolt je oříšek. Zkouším to potřetí: Víte, pojďme si to říci narovinu, to, že máte systolický tlak 180, a ten diastolický 110, prostě není normální.

Liebolt: Ale, pane doktore, co je normální? U mne je tohle normální a mně tento tlak úplně vyhovuje. Přece nebudete léčit zdravého člověka.

Já: Dobrá, uznávám, že tento tlak vám nečiní žádné potíže, a v tuto chvíli vás ani neohrožuje na životě. Ale my v kardiologické společnosti se tím zabýváme už několik desítek let, měříme to, srovnáváme to a můžeme absolutně spolehlivě říci, stejně spolehlivě, jako třeba jako že chlorophylly v listech stromu v rámci fotosyntézy přeměňují oxid uhličitý na kyslík a uhlovodíky, že takto vysoký tlak vám řádově zvyšuje šanci mrtvičky a srdeční příhody. To je čirý fakt. Vaše nadváha, fakt, že kouříte a že máte diabetes, jsou další faktory, které celou prognózu zhoršují, a je načase s tím něco dělat.

Liebolt, Táta kouřil, děda kouřil a všichni se dožili vysokého věku. Cukr mám tak akorát, HbA1C jen 7,5 procenta, to je ještě dobrý, a v práci máme tlustějšího borce, to já jsem proti němu ještě střízlík. A ty vaše chemikálie a lobby farma koncernů, jistě z toho máte nějaké bonusy, že mi cpete ty vaše chemikálie, já tu chemii zobat nebudu, chci žít zdravě.

***

A večer už vezu pana Müllera s houkačkami na pohotovost. Paní Müllerová brečí a komentuje: Víte, manžel měl před třemi lety mrtvičku. Blesk z čistého nebe, ale v nemocnici to zmršili a zůstal ochrnutý na polovinu těla. My jsme je teda zažalovali a ještě se soudíme, úplně mu ve špitále zničili zdraví. Nedovezli ho včas a dali mu špatnou léčbu a udělali špatnou diagnostiku a všechno zmršili.  A víte, co mi ti hnusáci řekli? Prej: není divu, kuřák, nebral léky, nadváha, diabetik, nehýbal se… Prej to byla jen otázka času. Jako co mají co říkat takové věci? Fakt tam na nás byli úplně sprostí.  Měli ho zachránit. A víte, jak nám ho po měsíci dovezli domů? Vůbec nechodil, zbědovanej, sotva jedl a přitom byl před tím, než se do něj pustili, úplně zdravej. Silnej chlap. Von se občas napil, ale vždy tak akorát. Ani žádný chemikálie do sebe nebral. A pak přijede ochrnutej na celou pravou stranu, nikdy už se z toho nedostal.

Já: A co jako měli udělat jinak?

Müllerová:  Copak já jsem doktor? To oni přeci z našich daní studovali, aby to věděli a aby to udělali dobře, a ne že to takhle zmršej, amatéři. Vrátit by diplom měli. Všichni. Ani ten Vobvoďák ho už neléčil, ten se na to taky vykvajznul, jen mu předepisoval léky, plíny, dekubitní matraci, ale v zásadě pro něj nic kloudnýho neudělal. Měl ho vykurýrovat, ale tohle je prostě jeden velký šlendriján.

***

Prof. Karl Stangl: Víte, ono není těžké zjistit, jaké rizikové faktory pacienta ovlivňují a jak jim zabránit, a tím pacientovi prodloužit život. Ono je těžké průměrnému pacientovi vysvětlit, že i když zvýšená hladina cukru v krvi nebolí, nebo že když vysoký tlak nebolí, že už je to nemoc. Pacient začne nemoc většinou vnímat až v okamžiku, kdy jsou naše léčebné možnosti už značně omezené a už neexistuje žádné dobré řešení a žádná hezká prognóza.

Vesmír: Vím, o čem mluvíš a na co narážíš. Moje úloha je splněna. Dal jsem ti pravdu a dal jsem ti mysl, ale dál už musíš jít sám, pokud trváš na tom, že chceš mít svobodnou vůli. Pokud pravdu hledáš a hledíš na ni, najdeš ji. Ale neumím ti pomoci s hledáním pravdy, pokud se rozhodneš koukat jinam.

***

A pak koukáte na země. Byly země, které se zadlužovaly – a zkrachovaly. A byly země, které regulovaly – a zkrachovaly. A byly země, které centrálně plánovaly a staraly se o lidi a zakázaly soukromý kapitál – a zkrachovaly. A měříme to dokola a dokola a dokola, něco jako fotosyntézu, něco jako krevní tlak a cukrovku. Máme důkazy a čísla. Problém je ten, že stejně jako cukr a tlak, ani jednotlivá regulace, daň, a společenský dluh nebolí. Centralistické ideologie nevyvolávají přímou bolest v hlavách občanů.

Teda v hlavách některých libertariánů, kteří pochopili souvislosti, v těch hlavách už bolest vyvolávají, ale těch je kriticky málo. A pak ti Lieboldové a Müllerové vyjdou do ulic, když už to bolí. Vykřikují prázdná bezobsažná hesla plná zloby a emocí, ale dvacet let předtím volili levicové strany, které jim rozdávaly dárečky jako cukrátka diabetikům. Natahovali ruce a cpali si ty sladkosti do chřtánu a opakovali si: nic se nemůže stát, vždyť je to príma sladké. A řešení není. A kdyby se přesto o něj někdo racionálně pokusil, dav ho agresivně ušlape. I modrý pták pod touto rudou agresí zfialověj a uchýlil se k populistickým řešením, protože ví, že přes tento dav systémové řešení neprotlačí. A tak se to nevratně vše blíží k entropii.

***

Vesmír: Jako už tolikrát předtím. Jako na podzim stromy shazují listy, aby zase na jaře vyrašily. Takový je rytmus, vždy něco musí umřít, aby se něco narodilo. Jen to pozoruj. Pozorovanému je pozorovatel jedno. Neovlivníš to, nezastavíš to. Ale to jsi ani nechtěl, ne? Chtěl jsi vědět pravdu. Tu vyšší. Věci jsou takové, jaké jsou, to je absolutní pravda ve své tautologické čistotě. Milióny faktorů a vazeb, akcí a reakcí, vedou k dalším a dalším dějům a celý ten guláš se pomalu ubírá k entropii, protože to je stav s nejnižší energií. Kutálí se to z kopce a ty to můžeš pozorovat. Až to pochopíš, dostaneš, co jsi chtěl. Tu tvoji pravdu.