Maturitní testy z ČJL 2013 a 2017 - malé srovnání (konec maturitního seriálu)

Jsou ty letošní náročnější než ty z roku 2013? Stoupá postupně od roku 2013 jejich obtížnost? Dostaly se nyní testy někam mezi původní základní a vyšší úroveň z roku 2012, kdy ministr Fiala dvouúrovňovou maturitu zrušil? 

Já tvrdím, že ano. Budu to ovšem ještě muset dokázat. Je to práce obtížná, ale snad se obejdu bez psychometrických výzkumů a složitých výpočtů. Podívám se na věc z čistě češtinářského hlediska. Vytipovala jsem tři oblasti, v nichž se testy nejvíce odlišovaly. 

1. Větší počet dlouhých textů

První, co člověka při nahlédnutí do letošního DT z ČJL překvapilo, bylo množství dlouhých souvislých textů, s nimiž studenti museli pracovat. Konkrétně šlo o čtyři delší texty a jednu poměrně náročnou báseň, plnou obraznosti. Ke každému testu náleželo množství úloh, které vyžadovaly mnohdy i několikeré čtení celého textu nebo alespoň jistých pasáží. Nejnáročnější na čas byl pravděpodobně text k úlohám 21-26, při němž museli studenti prokázat i vyšší míru abstraktního myšlení. V textu k úlohám 27-31 jsem se zase potýkala s jistými stylistickými nedokonalostmi přímo ve výchozím textu, což práci poněkud ztížilo. Text k úlohám 13-17 obsahuje velké množství pojmů, s nimiž při řešení úkolů studenti museli pracovat. 
V jarním testu z roku 2013 byly pouze dva středně dlouhé texty, oba dohromady by co do počtu řádek vydaly za jeden ze čtyř dlouhých textů z testu letošního. K oběma přiléhaly pouze dvě úlohy – jedna shodně na porozumění textu a čtenářskou gramotnost, druhé dvě se týkaly lokalizovaných jazykových jevů. 
2. Teorie versus praxe 
Toto považuji z hlediska ČJL za zásadní – v testech z roku 2017 se objevuje mnohonásobně více otázek týkajících se teoretických znalostí. Konkrétně jsem v testu z roku 2017 napočítala šestnáct úloh (polovinu z nabídky), v nichž jsou teoretické znalosti důležitější než praktické používání jazyka. V testu z roku 2013 bylo takových úloh výrazně méně, asi pět. Takové otázky se týkají úloh jak z oblasti jazykové, tak stylistické i literární a Cermat může snadno argumentovat tím, že prověřují látku danou RVP. Výrazně se ovšem odlišují od otázek zaměřených na praxi. Pokusím se srozumitelně vysvětlit. 
Dosazování správné koncovky a tvoření správných tvarů slov spadá do tvarosloví. Je to záležitost nezbytná pro hladké používání jazyka, proto také alespoň já věnuji právě těmto kapitolám v hodinách mnoho času a procvičuji správné tvary slov přímo v jazykovém kontextu. Do tvarosloví ovšem spadá také mnoho teoretických vědomostí a pojmů. Pokud má student hledat určitý slovní druh v určitém tvaru a pádu, je to také úloha z oblasti tvarosloví, ale je mnohem méně potřebná pro praktické používání jazyka. 
Podobné je to se syntaxí či stylistikou. Utvořit správně přísudek či shodný přívlastek je věc nutná, související s běžnou jazykovou praxí. Najít v dlouhém textu přísudek jmenný se sponou či přívlastek neshodný už je záležitost teoretická. Obojí spadá do syntaxe. Upravit kostrbaté souvětí či učesat stylisticky určitý text je potřebná dovednost, určit slohový postup či funkční styl je tak trochu móda poslední doby (vím, Pražský lingvistický kroužek atd. – ale k čemu to studentům v praxi bude, nám nikdo nevysvětlí. Důležité přece je, aby pochopili smysl textu, nikoli prioritně jeho formu). 
Testy z ČJL se pomalu přesouvají z praktičtější roviny, v níž dominovaly úlohy týkající se konkrétního užití jazyka v daném kontextu a úlohy na porozumění textu, k té teoretičtější, která vyžaduje práci s jazykovými kategoriemi a pojmy, literárněvědnými termíny a větší míru abstraktního myšlení. Testy stále více prověřují i znalost termínů, které se studenti učí v nižších ročních, protože jsou důležité pro pochopení určitých jazykových jevů, a které později, po zvládnutí daného jevu, blaze zapomenou. To se týká například mnohokrát zmiňovaného přísudku jmenného se sponou či určování rodu a vidu. 
3. Příliš mnoho pojmů, s nimiž je nutno pracovat 
Počet pojmů, těch méně známých, které jsou vysvětleny, i těch omílaných od ZŠ, narostl od roku v DT výrazně. Opět jsem spočítala úlohy v testech 2013 a 2017 a vyšel mi poměr 15 : 5 - tedy v patnácti úlohách z testu 2017 se pracuje s nějakým jazykovědným či literárním pojmem, zatímco v roce 2013 se to týkalo pouze pěti úloh. Opět otázky spadají do různých oblastí. 
Náročnější pojmy jsou v testu 2013 vysvětleny, student s nimi má pracovat, aplikovat je či hledat konkrétní podobu nějakého jevu. Z tohoto hlediska byl test korektnější než ten loňský (epizeuxis). Přesto je jeho náročnost oproti testu z roku 2013 i díky množství pojmů viditelně narostla. 
Dřívější maturita zkoumala celkové zacházení s jazykem. Ta dnešní se stále výrazněji zaměřuje na detaily. Jako by její tvůrci zapomněli, že jazyk je cesta a pojmy nám mají pomáhat tou cestou jít, ne ji záměrně komplikovat. 
Z uvedeného srovnání dvou testů, které od sebe dělí čtyři roky, jasně vyplývá, že test z roku 2017 byl výrazně náročnější, především kvůli délce textů, množství teoretických úloh i pojmů a větší míře abstrakce, s níž studenti museli pracovat. Dostal se někam mezi původní testy základní a vyšší úrovně, která fungovala jen dva roky. Zrušil ji v roce 2012 ministr Fiala po karambolu s matematikou – tehdy dostali studenti velmi těžké úkoly a nestačil jim čas. Mírně to připomíná i dohady o obtížnosti letošního testu – tenkrát byla ovšem chyby přiznána a studentům se výsledky upravovaly transparentně. 
Nutno podotknout, že letošní test se mi do jisté míry i líbil, že některé otázky považuji za zdařilé. 
Nelíbí se mi ovšem popírání jeho větší obtížnosti a setrvalé tvrzení Cermatu, že testy jsou náročné stále stejně, pouze studenti hloupnou a méně se připravují. Není to pravda. Je to však veřejnosti předkládáno s velkou zarputilostí a razancí. 
Jako ostatně každá propaganda sloužící k utužení moci a vydělávání peněz. Pěkné léto všem.

Psáno pro Českou školu a pro blog