Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsme ztroskotali

Třetí text o našem letošním mořském putování se kroutí v mé hlavě několik měsíců. Čas i odvahu hodit tu „hrůzu“ na  blog nacházím až teď, po Vánocích. Asi že jsem se konečně dosyta vyspala a na polici nečekají stohy práce…

V Agropoli na jihu Salernského zálivu jsme prožili krásný pracovní den. Kotvili jsme uprostřed zátoky u starého přístavu, cesta na gumovém člunu z lodi na pevninu trvala jen několik minut. Původně jsme chtěli nocovat v maríně, ale ta byla beznadějně obsazená. Nakonec nám nechyběla – sprchy i místnost s pračkou byly volně k mání.

Večer byla loď ověšená mokrým prádlem a naložená jak formanský vůz: čtyři melouny, obří zásoba vody, zeleniny, nudlí, rýže a luštěnin (nic jiného Kapitán na lodi nevaří). Chtěli jsme se ráno odpíchnout od pevniny a zamířit na Liparské ostrovy. Plavba tam nám měla trvat asi čtyřicet hodin.

Večerní procházku po Agropoli jsme s Kapitánem neprotahovali, nebylo mi dobře (měsíční indispozice nebo jak se tomu říká v literatuře, na lodi si ji fakt užívám). Celou noc jsem kňučela a snažila přesvědčit Kapitána a i posádku, která dorazila pozdě v noci z flámu, že je mi zle, že se něco zvrtne, že bychom dalekou plavbu měli odložit nebo zrušit.

 Jak bych hrách na sklo házela.

„Maminko, zalez si do kajuty, nevystrkuj nos, my to zvládnem,“ pravil Chum sebevědomě. Loni s námi přece přeplul z Říma na Sardinii, vyhnul se několika skaliskům a přístavním zdem, pomohl utopit jednu kotvu a stal se Námořníkem. Navíc u něj bude sedět i mnohem zkušenější Týna, proč tedy tak vyvádím.

Zalezla jsem do kajuty i se svými temnými předtuchami a otevřela rozečteného Pamuka…

Vyplouvali jsme po obědě. Slunce pražilo, Chum, Týna a Jolanka na palubě vesele brebentili a Kapitán vyprávěl námořnické historky. Tradiční mořská pohoda. Zdřímla jsem … a pak zaslechla cosi o raccích.

„Budeme se loučit s pevninou, Terezo, pojď se taky podívat ven…“

Chtěla jsem Kapitána poslat k čertu a spát dál, ale pak jsem se opatrně vyhrabala na palubu. Zprava jsme obeplouvali malý ostrůvek s pohádkovým bílým majákem – celý byl pokrytý racky. Posádka včetně Chuma u kormidla nadšeně pozorovala ten barvotiskový kýč.

Většinou v takových chvílích sedím u GPS, hlídám hloubku, kameny a ječím, ať se kormidelník drží co nejdál od pevniny a všech myslitelných překážek, zatímco na mě všichni dělají takové to: „Ccc, už se uklidni a nevyšiluj!“ Obvykle přitom ještě hulákám na posádku, ať sleduje šutry před přídí, a pištím, že jsem jezdila divokou vodu a vím, co udělá s lodí jeden blbý balvan...

Když to Mořská panna naprala bortem do šutru, bylo nám hned jasné, že jsme v průšvihu. Chum zařval něco omluvného a začal loď stáčet na moře. Další otřes způsobil drhnoucí kýl. Loď poposkočila, zahrkala, utrousila něco neslušného a zaklesla se plnou vahou přídě mezi dva obrovské podvodní balvany. Nemohla dopředu, napravo ani nalevo. Byli jsme v pasti. A bylo to opravdu zlé.

„Plachta, motor, kotva,“ velel Kapitán. Posádka s hrůzou v očích plnila jeho příkazy. Já jsem prodýchávala hysterák. Budoucí vývoj mi byl o něco jasnější.

 Pak se na moři před námi se objevila další plachetnice. Právě zapadalo slunce.

„Chume, plavej k nim, ať zavolají pomoc,“ houkla jsem na syna. Ten bez zaváhání skočil do vln a vydal se k neznámé lodi. Už za pár minut jsem si nadávala… Co když nedoplave? Co když ho už neuvidím…?

„Chum je na palubě!“ hlásila Týna. Neznámá plachetnice nás obeplula a mířila k pevnině. Kapitána napadlo, abychom k ní s Jolankou vyrazily na gumovém člunu.

„Mohli by nás uvázat na lano a vytáhnout!“ 

Ve vlnách jsme se vydaly na strašidelnou pouť k pusté pevnině. Zbytečně. Plachetnice se začala vzdalovat i s mým synem a na moře sedla noc.

„Chceš na břeh, nebo na loď“ ptala jsem se pološíleně téměř šílené Jolanky.

„Na loď! Máš tam dceru.“ zasípala Jolanka.

Týna si z nás vedla nejlépe. Snad vůbec neměla strach. Plnila Kapitánovy příkazy jako nejzkušenější mořský důstojník.

Loď vibrovala mezi dvěma kameny. Z obou stran se ozývaly rány, které mi rvaly uši i srdce.

„Co jsme ti to udělali, Panenko naše! Máme tě tak rádi a provedeme ti tak strašnou věc…“

Další rána. Škrtli jsme lodním šroubem o balvan. 

"Asi je v háji převodovka," zasípal Kapitán.

Vrazil do ruky kormidlo. Šprajcovalo se o šutr, drželo loď ještě alespoň trochu v lajně. Tlak byl obrovský. A pak najednou…

Křuch. V ruce mi zůstala ulomená kormidelní tyč!

Přišla chvíle čistého, nefalšovaného zoufalství.

A Mořská panna dál tančila na vlnách ještě zběsilejší tanec mezi dvěma šutry, jejichž bušení bylo čím dál naléhavější…

Pokračování příště

Autor: Veronika Valíková Šubová | čtvrtek 28.12.2017 20:28 | karma článku: 13,71 | přečteno: 484x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Markétka letí

Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.

2.4.2024 v 13:17 | Karma: 29,95 | Přečteno: 1166x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Blogu by slušela nová forma i transparentnější pravidla

Blog čeká inovace. Nic proti, změna je život. Ale pod informačním blogem adminů se objevila mohutná diskuse, kterou jsem, přiznávám, zčásti iniciovala já. Domnívám se, že "inovace" by se měla dotknout i celkového fungování blogu.

27.3.2024 v 12:19 | Karma: 25,46 | Přečteno: 968x | Diskuse| Hyde park

Veronika Valíková Šubová

Maminka, rozhodčí a naše vláda mají vždycky pravdu!

Při sledování poslední mimořádné schůze Sněmovny mi došlo, proč je ve vládě tolik učitelů. Ministrů je totiž na vládnutí škoda! Proč řešit inflaci, rozzlobené zemědělce, peníze do školství či distribuci léků, ...

26.3.2024 v 17:21 | Karma: 35,06 | Přečteno: 968x | Společnost

Veronika Valíková Šubová

Naše stařečky dnes okradl zloděj vydávající se za pracovníka charity

Našim stařečkům je přes osmdesát let. Muž s přízvukem, kolem šedesáti let, mluvící slušnou češtinou, vydávající se za pracovníka charity, přijel v červeném hyundai pro knihy a ukradl Kapitánovým rodičům snubní prstýnky a šperky.

21.3.2024 v 18:43 | Karma: 28,41 | Přečteno: 980x | Občanské aktivity

Veronika Valíková Šubová

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

20.3.2024 v 12:29 | Karma: 42,12 | Přečteno: 2223x | Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky

1. května 2024  22:26

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,74
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz