Protialkoholní stanné právo aneb chvála prohibici

"Ekonomika klesá, potěšující nejsou ani data z Evropy. Jsme ale nejstabilnější zemí v EU - co se týče makroekonomických čísel. Vlastní měna pomáhá odolávat vnějším šokům. Neudělali jsme ale potřebné změny zejména na výdajové stránce. Odvažme se sáhnout do mandartorních výdajů," Václav Klaus na brněnském veletrhu 10.9.2012

Lihoviny dobré zákony hezké Nejlepší jsou dary země české

Naprosté popírání reality nepříjemného světa okolo, je tím čím se vyznačuje každý závislý, který zároveň v reakci na takovou realitu hledá lék v zapomnění, prostřednictvím požití nějaké buď legální, nebo nelegální drogy.

V zásadě tedy není rozdíl mezi intoxikací alkoholem, drogami nebo mocí, neboť osoba, které se dostane její pravidelné dávky, se vyznačuje nepříčetným chováním, v němž nenalézáme ani stopy po racionalitě, nebo lidském rozumu.

Tento stav obluzení má svoje vnější projevy ve změněném chování takové osoby, která se dle míry omámení mysli projevuje nekoordinovanými pohyby, smíchem nebo zpěvem, či pronáší projevy.

Lhostejno zda se pozorovatel nachází ve čtvrté cenové, nebo v nóbl společnosti, jsou tyto vnější příznaky totožné a veřejně prezentovaný obsah, který je produktem takové právě pokřivené mysli se dlouhodobým opakováním intoxikace stává diagnózou a osoba, která se jich dopouští pacientem.

Když minulý pátek, poté co vlna metanolu dosáhla na periferii Prahy a přímo tak ohrozila samotné centrum moci, tedy poslanecké kuloáry, zákonodárnou kantýnu a nálevny nacházející se v bezprostředním okolí sněmovny, senátu a Hradu, byl ministr zdravotnictví České republiky Heger, nucen vyhlásit protialkoholní stanné právo na lihoviny s obsahem etanolu vyšším než 20% a na jeho vymáhání vyslal do ulic uniformované kohorty svých drábů, jindy buzerujících slušné občany jejich šacováním při silničních kontrolách.

Jako když je třeba pro vyšetření měkké tkáně na počítačové tomografii nutno ke zviditelnění problému vstříknout do organismu kontrastní látku, posloužil k témuž nelegální, nyní zabijácký alkohol, jinak po dlouhá léta nerušeně žijící v symbióze se státem, který se doposud ani nenamáhal postavit jeho produkci a distribuci mimo zákon zvláštním zákonem, jako je tomu téměř všude na světě.

Hned poté co se metanol začal rozlévat tělem této země, začal nám tak ale nicméně zobrazovat míru poškození státního organismu a jeho nejdůležitějších orgánů.

Žíly České republiky jsou ucpány korupcí, mozek stižený nacionalistickou paralýzou se již dávno omezil na funkce rozmnožovací a vyměšovací, plíce nemocné rakovinou postkomunismu sotva lapají po dechu, průdušky stižené astmatem zvyšování daní dusí celý organismus a srdce tohoto nemocného tak tak bije, či spíše jen šelestí na dluh.

Nejsme tedy rozhodně obrazem pružného a svalnatého těla kočkovité šelmy cenící zuby na své sousedy, tedy evropským ekonomickým tygrem, jak jej v nepříčetném stavu vykreslil pan prezident, ale spíše vypelichanou kočkou, melancholicky si olizující srst, jejíž mňoukání je parodií na sebevědomý řev lva, kterého má ve znaku.    

Nic si nenalhávejme, motiv nikoliv existence kulturních památek, ale příslibu levného a všudypřítomného alkoholu vedoucího k návštěvě naší země a tak turistickému ruchu vůbec, je spíše ostudou, která i když má své hranice velké Prahy, tak konvenuje s reliktem sovětského způsobu života, do kterého se významná část populace propadla v době Husákovy normalizace a její beznaděje.

Toto dosud přetrvávající hromadné odmítání civilizace mající podobnost s tím, když Germáni rovněž dávali přednost odívání se do zvířecích kůží, potíráním se kančím sádlem a životu v korunách stromů, namísto toho, aby měli vodovody, ústřední topení, právo a kulturu Říma vůbec o dva tisíce let dříve, vede k prohlubující se kulturní a politické izolaci této země, byť je tento stav věcí jejími nejvyššími ústavními činiteli oficiálně popírán a nahrazován produkty duše opilecky závislé na moci, což lze spatřit na samém počátku článku.

Tvrdošíjné setrvávání na doktrínách hlásaných Hradem vede nejen k ekonomickému propadu, kdy jak geografie České republiky, tak i její hospodářské výsledky mají tvar kotliny, ale rovněž se projevuje i v obrazu bizarního pojetí svobod a práv, kdy je za jedno a totéž považováno například kouření ve veřejných prostorách, přičemž na straně druhé projev politického názoru, jehož údajná svoboda je garantována ústavou, je soudy v majetku politické mafie považován za trestný čin a „pachatel“ je opakovaně kriminalizován.   

Rovněž i dlouhodobé masové nadužívání laciného alkoholu mnohdy pochybného původu, je takovým státem když ne přímo oficiálně podporováno, tak alespoň prezentováno coby údajné svobody, nepochybně i proto, aby se lidem nestačilo rozbřesknout v jak mnohdy zoufalém stavu je skutečný svět okolo nich a tak sovětský způsob života, kdy daňový subjekt do sebe překlopí stakan samohonky, ukroutí si kozí nožku z novin a machorky, zahrozí pěstí směrem k EU a třikrát se hluboce ukloní ikoně s Václavem Klausem, aby se odebral zakoupit si lístky na turné Alexandrovců a udržoval se tak dobrovolně v setrvale otupělém stavu aniž by začal uvažovat třeba nebezpečně pro moc, je přímo úměrný způsobu jejich vlády.  

Všichni se ptají, na jak dlouho je stát připraví o tento způsob života importovaný sem po srpnu 1968, tedy o "svobodu" svého abúzusu od typu α, po ε, ale nikdo se neptá, jak je možné, že policie hovoří o pouhém vznesení obvinění z nedbalostního trestního činu, nikoliv o mnohonásobném zabití a už vůbec ne o daňovém úniku, z čehož vyplývá, že hromadné likvidace lidí a organizované krádeže jsou v této zemi od února 1948 do září 2012 vlastně beztrestné.   

Je to vlastně příznačné, že tato země ovládaná politicky organizovaným zločinem nemá nástroje, jimiž by kvalifikovala skutečnou podstatu zavraždění dvaceti svých obyvatel jedem distribuovaným za nezájmu orgánů státu a tudíž tak v jeho zájmu a její veškerou výkonnou moc tak veřejně tvoří jen smutná maska ministra zdravotnictví za níž se schovali ti všichni, co na nás opět začali předvolebně vybafovat z billboardů.

Paralela se zemí, které vládne Al Capone je v případě České republiky nasnadě.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe.

Vystřízlivění a to nejen z alkoholu, tato země potřebuje úplně nejvíc.

Abychom uvalili prohibici skutečnou a to na mechanismy lži, vedoucí k delirantním přeludům o vlastní minulosti i přítomnosti, v nichž se nacházíme.

Neboť si již nemůžeme dovolit promarnit z naší budoucnosti ani jeden den.

A na to připíjím, protože s abstinencí, konec konců daleko taky nedojdeš.     

Miroslav Václavek

Šumperk