Poslední ostrovy svobody
A protože svobody v našem byť demokraticky liberálním, ale přetechnizovaném světě ubývá, je třeba se čas od času za ní vydávat sám. Jako kdysi vyráželi muži s neklidem v srdci na širý oceán, protože někde tam je ostrov, kde to všechno leží.
Tato touha s námi zůstala i nadále a čím více je dokonalejší svět, který nás obklopuje, tím začíná být mnohdy otravnější. Někomu to třeba i tak vyhovuje, že svůj život proleží na gauči a pronadává v hospodě, ale mě tedy rozhodně ne.
A tak občas se podívám do mapy a tam uvidím nějaké hory. A tak jsem se do ní v zimě podíval a zjistil jsem, že ten zelený flek na ní se jmenuje Gorczański Park Narodowy a že mu vévodí nejvyšší hora Turbacz a když jsem zjistil, že nahoru vede cyklotrasa, kostky byly vrženy.
I když, samozřejmě cyklotrasa u nás a v Polsku nebo třeba v Rumunsku, to nejsou nebe a dudy, ale nebe a peklo. A přesně oboje chci pokaždé poznat. A tak jsem spískal další výpravu, kterou jsme absolvovali jen ve dvou s Kočísem a jednoho minulého pátečního dopoledne nás odnášel vláček kolejáček do Krakowa.
Do Krakowa proto, že nástupní bod na Turbacz je v Nowem Targu a dostat se tam není úplně jednoduché a tak to bereme s ubytkem v Krakowě čehož neželíme, prorotože Krakow je město plné života a zábavy a tak jsme den před túrou věnovali Krakowu a bylo to moc fajn.
Byla vepřová kolínka a jiné vychytávky, které z Polska dělají jeden z rájů na zemi a ráno jsme se příjemně vyspaní odebrali na nádr, kde už čekal další vláček kolejáček, který nás odvezl okružní cestou do Nowego Targu.
Tedy vypadli jsme tam na perón a nabrali si vodu do flašek, protože Karpaty jsou hory s kopci před nimiž zbledl již nejeden cyklista a nasedáme na kola a navigačka nás vede městem.
Projedeme ho a cesta se najednou zjančí a zhoupne se a Nowy Targ je nekonečný a tlapeme do kopce po asfaltce okolo rodinných domků, které nemají konce. Ale najednou, jako když utne, je tady šotolinová cesta a míjíme závoru u které nám tabule oznamuje, že vjíždíme do Gorců, jak se tomuto parku zkráceně přezdívá.
A hned první kopeček je z těch, kdy vás opouští smysl pro humor a hezky nás vykosťuje. Nu což, nezbývá než zatnout zuby a bojovat, protože na tuhle vojnu jsme se dali sami a dobrovolně.
A tak kloníme hlavy před velebností a mocí přírody a v porovnání s krpály ve kterých jsme, jsme jen malí mravenečci a Gorce si s námi hrají, jako kočka s myší. Protože jen co zdoláme jeden krpál a chvilku jedeme, přihodí nám do cesty další a ještě prudší a tak dál.
Ale cesta je poměrně civilizovaná a i když se šineme šnečí rychlostí, nelámeme si ani kotníky ani jiné kosti a mlčky supíme do kopce. Medvědy ani vlky nepotkáváme, protože ti mají na rozdíl od nás rozum a tyhle kotáry nám rádi přenechávají a dostáváme se do vyšších poloh, kde jsou smrky a taky i slunce a z pěšiny proti nám vylétávají motýli všech barev a velikostí a všechno krásně voní, takže to máme i s narkózou :-)
A je tady první výhled a Tatry na horizontu jsou monumentální a budou nás provázet celý den a když se na ně vynadíváme tak to bereme zase vzhůru, protože jinudy to není a rušíme velebné ticho těchto krásných hor jen monotónními nádechy a výdechy a blížíme se k vrcholu.
Potkáváme první turisty a krátíme si to úzkou kamenitou stezkou a otevírá se před námi prostranství s chatou na Turbaczi, kde se zastavujeme a kupujeme suvenýry a chlazené nápoje a chvíli sedíme, ale tolik lidí najednou nám nedělá dobře a tak opět vytahujeme kotvy a odrážíme se od břehů Turbacze do širého oceánu hor a míříme na poloniny.
Projíždíme je a Tatry jsou překrásné a výhledy berou dech a my se noříme opět do hlubin lesa, až na jeho dno a jedeme karpatskou houpačkou nahoru a dolů až se objevíme na místě, kde na nás cení zuby červený šlak rowerový, po kterém jedeme, ale tentokrát mu padáme do tlamy, protože to je sešup jako do propasti.
A má pořádně ostré zuby kamení, které nás koušou do nohou i do kol a tak je malá polonina vítaným odpočinkem, ale ouha, přichází chřtán odkud není úniku a my padáme Gorcům, až do žaludku. Ale dole to nějak zastavujeme a opět nasedáme a jedeme hustým pralesem, když v mírném stoupání Šunes, tedy já, láme přehazku, kterou mu nakousl některý ze zubů a šlak je to definitivní, protože mám z kola rázem kolobrndu, které visí u špic přehazovačka hrozící vletět do špic.
A tak ji fixuji k rámu, usedám na mého mongolského koně z duralu a užívám daru přítele Gravitace a mířím sjezdem k asfaltce, protože Šunes je připraven vždy a na všechno a tam, kde jede zná už dopředu každý výškový metr a kámen a pokračuje dál sjezdem do údolí, kde mě vítají první domy.
A když vidím u jednoho z nich několik facetů, tedy kluků v pekařství s dodávkami tak zastavuji a ukecávám je k tomu, aby mě i s Kočísem odvezli do Krośćienka nad Dunajcem, což je moc fajn, protože bych se jinak moc hezky prošel.
A tam jdu do hospody a vysvětluji dvěma starším facetům, že jsem w dupě czarnej a ptám se, kdo by mi to kolo tady spravil a oni mě posílají za tamtím facetem a já tam jdu a on vytáhne mobil a volá dalšímu facetovi, který přijde z Dunajce kde loví ryby a dá mi tam jinou přehazku takže můžu pendlovat od hodpody k hospodě, což je fajn, ale na to, abych se zítra přes Pieniny dosal do Popradu odkud nám jede vlak to nestačí a tak sháníme dalšího faceta, který nás tam zítra zaveze samochodem a je to.
Tedy, když nás druhý den ráno veze do Popradu je nám s Kočísem jasné, že jsme díky maléru s přehazkou potkali spoustu lidí, skrze které to vlastně projedeme podle původního plánu a že tak poznáváme Polsko a Slovensko z autentické stránky a že tam, kde jsou poslední konce světa a poslední ostrovy lidské svobody, jsou ti nejhodnější lidi na světě a že bychom jinak tudy profičeli a nevěděli bychom o tom nic.
Pak si v Popradu podáváme ruce a pán, co neužívá bezpečnostní pásy a za život najel sedm milionů kilometrů nás zve k sobě do hospody, až zase přijedeme a že i kořalky mocné vypijeme a tak už vymýšlím, kdy se tam opět vypravíme, protože to se nedá odmítnout.
Byla to krásná túra v Gorcích, kdy jsme k horám dostali darem i lidi a tady máte k tomu povídání i pár fotek a film, abyste viděli, že Šunes vám nekecá. Neříkám, že si někdy nepřisadí, ale vždycky prodává jak nakoupil a jestli si v tomhle supermarketu chcete nakoupit i vy, ty hory tam stojí a budou stát i dál. A dobrodružství, to k tomu dostanete zdarma!
Miroslav Václavek
Šumperk
Miroslav Václavek
Liebengrad, příběh lásky těch, kteří se měli nenávidět
Liebengrad, to je název mé nové knihy, na které ještě pracuji. Její název je složen z německého liebe, tedy láska a grad jako Stalingrad a jak již název evokuje, odehrává se v Rusku.
Miroslav Václavek
Potkali jsme pořádnou svini...
Tedy, abych to upřesnil, potkali jsme pořádnou bachyni. Ale abych nepředbíhal, protože teprve vstáváme a oknem se dere dovnitř maďarské slunce.
Miroslav Václavek
Sláva i bláto Visegrádu
Roztál sníh a jako každý rok, mne začaly svrbět jisté části těla. Především chodidla, protože ta jsou pro cyklistu nejdůležitější.
Miroslav Václavek
Jak se může na homofobním Slovensku stát prezidentem homosexuál?
Příčina toho, proč se Fico s Pellegrinim angažují v politice je evidentní. Jde o řemeslné zloděje a příslušníky organizovaného zločinu, kteří rozkradli celé Slovensko a nyní jim tak nehrozí kriminál,
Miroslav Václavek
Hnutí ANO a jeho majitel Andrej Babiš jsou bezpečnostním ohrožením České Republiky
Pro pravdu se každý zlobí, přičemž ani Andrej Babiš není výjimkou a zvláště je-li to pravda, které se dopustí on sám.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
- Počet článků 730
- Celková karma 17,65
- Průměrná čtenost 2678x
Celková čtenost od založení blogu: 1 955 289
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Ptáci z podzemí
- Moje kniha Železné včely
- Napsali o mě
- Autor blogu v Divokém víně
- Moje autorská stránka
- Člunky - Setkání s literaturou ČR Olomouc
- Moje kniha Člunky
- Autor blogu v pořadu Kultura CZ
- Autor blogu v Zeleném peří
- Míjím se s měsícem
- Facebook Miroslav Václavek
- Paměť národa