Je neonacismem stavět v Řeporyjích pomník, říká neonacistka

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová označila záměr starosty Řeporyjí Pavla Novotného postavit pomník generálu Vlasovovi za „strašnou zprávu“, která má za cíl „vytahovat z historického hrobu neonacismus 

a fašismus“.

Tolik citace z dnešního Deníku N, který zmiňuje reakci Ruského ministerstva zahraničí ohledně iniciativy řeporyjského starosty Pavla Novotného, který chce postavit v Řeporyjích pomník ruským vojákům ROA, padlým v boji za osvobození Prahy.

Řekl bych, že právě tato iniciativa, kterou nás Rusko počalo považovat za svoji vzbouřenou gubernii vedla k tomu, že byl de facto z Ruska vykázán současný ministr zemědělství, jinak to dítě komunistického potentáta a ministra, což je co říci.

Že soudruzi tož to teda ni. Dobře, měli jste Havla, máte EU, máte NATO, ale Řeporyje a Koněv to je už moc. Tady se musí zakročit a po cukru přijít s bičem, neboli s nahajkou. Jako kdyby normálního člověka nějak zajímal osud „podnikatelské mise“ lezoucí do ruské zadnice.

Ale pojďme se podívat, o co vlastně jde, neboli gou.

Jde o to, že v naší zemi se doposud věří na její osvobození v roce 1945 Rudou armádou. Na kterémžto základě si Ruské impérium po více jak čtyřicet let naši zemi nárokovalo a taky ji zabralo, po roce 1968 nejen mocensky, ale i vojensky, aby o tom nebylo žádných pochyb.

Ale rudá, potažmo ruská moc a nadvláda nad naší zemí vyčpěla a vysmrádla a začínají se spolu s příchodem generační politické výměny dít věci.

Tady polévají kabát sovětského maršála a obhání ho plachtou, zde se vznáší oficiální protesty proti jmenování srpnových okupantů za veterány a tady zase v Řeporyjích hodlají stavět pomník ruským vojákům.

Říkáte si, no jo a proč se to Rusko vlastně rozčiluje, když jde o Rusy?

No jde o to, že doposud oficiálně udržovaná báchorka o Rudé armádě osvoboditelce má hodně jaksi opravdu velmi nekonzistentních míst a vad na kráse.

Ostatně uznejte sami. Sovětský svaz rozpoutal druhou světovou válku společně s nacistickým Německem a klerofašistickým Slovenskem útokem na Polsko. Dále vtrhl do Pobaltí, které zabral a počal tam vyvražďovat místní populaci ještě hrůznějším způsobem, než tomu činily jednotky SS s rasami určenými k likvidaci. Stejně jako tomu učinil s dvaceti tisíci polských důstojníků a příslušníků polských elit, které sovětské gestapo povraždilo v Katyni. 

Dále zahájil válečnou agresi proti Finsku a zabral Besarábii, dnešní Moldavsko. Podporoval dodávkami válečného materiálu, surovinami, potravinami, ropou, uhlím, dřevem i legovacími přísadami do oceli nacistické Německo a předával mu uprchlíky, včetně Židů.

A to všechno v době, kdy jako jediná nacistickému zlu vzdorovala Velká Británie a osud světa se chvěl na vážkách. Jak jinak tedy takovou zemi nazvat než jako nacistického přívržence a nejpevnějšího nacistického spojence.  

Své vojáky, kteří díky zcela diletantskému velení po milionech upadali do zajetí, poté, co se ze spojenců stali soupeři, prohlásil však SSSR za zrádce a zločince, které opustila veškerá naděje. Neboť vlastní země, za kterou bojovali je zavrhla a němečtí nacisté se k nim chovali ještě hůře.

Není proto divu, že do německých služeb vstoupilo více tři miliony sovětských občanů, kteří v převážné míře sloužili coby takzvaní HIWIS, tady jako pomocné jednotky u zásobování či jako zdravotníci v týlu.

Ale bylo zde i mnoho těch, kteří se komunistickému režimu chtěli pomstít a vstoupili do vojenských složek nejrůznějšího charakteru. A to od jednotek kozáckých, až po divize SS složených výhradně z Rusů, které byly nasazovány především v protipartyzánských operacích, které je zdiskreditovaly, protože násilí, které přitom užívaly lze pouze a jednoznačně odsoudit.

Nicméně zde v listopadu 1944 v Praze vznikla ještě jedna vojenská složka, která byla nazvána ROA. Tedy Ruská Osvobozenecká Armáda, jejímž cílem bylo osvobození Ruska od zločineckého komunistického systému, který se nijak nelišil od režimu nacistického a pokud bychom opravdu ale nějaký rozdíl najít chtěli, ten spočíval pouze v tom, že sovětští komunisté zavraždili ještě více nevinných obětí než sami nacisté.

Tito vojáci byli po svém bojovém vystoupení na oderské frontě v březnu 1945 převeleni na území Protektorátu, kde byli v závěru války osloveni velením odboje s prosbou o pomoc v plánovaném povstání.

Generál Buňačenko s plánem souhlasil a když na území Čech propuklo povstání, přispěli mu ruští vojáci na pomoc. Jak se sám generál Buňačenko vyjádřil, bylo tomu tak i přes Vlasovův odpor proto, abychom se mohli osvobodit sami a neupadli tak pod hrůzovládu sovětského komunismu a stalinismu.

Což se nakonec i stalo, neboť jak Prahu, tak i značné území Čech jsme osvobodili povstaleckými jednotkami sami a za těžkých ztrát a v rozporu s pohádkami a bajkami sem Rudá armáda přijela bez boje a její ztráty spočívaly v otravách alkoholem, který konfiskovali cestou, ve vzájemných opileckých potyčkách a v autonehodách. Přičemž ona momentální hysterická reakce ze strany Ruska svědčí o tom, že si naše území na základě pohádky o osvobození nárokuje i nadále. 

Za což velitele květnového povstání Kutlvašra komunisté odsoudili k mnohaletému kriminálu v Leopoldově, ale zajaté ruské vojáky ROA čekal ještě strašnější osud.

Sovětské SS nazývané SMERŠ vraždí zraněné vojáky přímo v nemocnicích, ty zajaté tam kde jsou zastiženi. Co na tom, že ruka, která trestá si předevčírem třásla s rukou nacistickou a druhou nacismus poplácávala v přátelském obětí.

Tito vojáci svou přísahu i v beznadějné situaci dodrželi a zachránili tisíce českých životů jakožto i Prahu za cenu stovek životů svých:  “Jako věrný syn své vlasti vstupuji dobrovolně do řad ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska. Před tváří svých soukmenovců slavnostně přísahám, že budu čestně bojovat do poslední kapky krve pro blaho svého národa proti bolševismu.“    

Chcete-li je soudit a odsuzovat, jste na straně neonacistů, jako paní mluvčí, neboť oni byli svým bojem za svobodu Československa i Ruska zrádci nacistického režimu. A stejné je to i pokud o komunisty jde.

Být nepřítelem obou hrůzných diktatur a ideologií si pomník zasluhuje.

A pokud o nás jde, abyste rozuměli, Rudá armáda nás neosvobodila. Rudá armáda nás dobyla na svém bývalém spojenci nacistickém Německu.

Opakujte si to.

Dokud vám to nedojde.

Miroslav Václavek

Šumperk