Takhle se na ty Romy musí!

"Zlepšit soužití mezi krnovskými Romy a ostatními obyvateli se usilovně snaží zástupci Romů a místní radní. Čelí totiž petici podepsané stovkou Krnovanů upozorňující na problémy s jejich romskými sousedy. 

Signatáři tvrdí, že situaci zavinila minulá vedení města, která Romy soustředila do jedné čtvrti. Poukazují na nepořádek v ulicích, hluk a neurvalé chování mladých Romů. " Jak uvedl místostarosta Krnova Jiří Vodička, nejde o žádné vzájemné fyzické či rasistické útoky. Problém spočívá v tom, že v ulicích bydlí převážně starší lidé, kteří chtějí klid, a ten jim Romové svým temperamentem narušují. Radní se již s Romy dohodli, že v neklidné čtvrti, které místní neřeknou jinak než krnovský Bronx, se urychlí zbudování policejních kamer." (Radio Praha, 4. srpna 1999)

Tolik krátká zpráva z roku 1999, tedy z doby, kdy v naší zemi bujel nepokrytý rasismus. Z doby, kdy skinheadi a neonacisté pořádali hony na Romy a beztrestně je zabíjeli, protože ani policie ani soudy tuto situaci nijak neřešily a být protiromský rasista patřilo k obecné mentální výbavě většinové společnosti, která to vydávala za projev svobody. 

Jít v oné době proti proudu byl počin opravdu odvážný a odvážil se ho jen málokdo. Protože mnohem populárnější bylo stavět mezi lidmi zdi, namísto toho odstraňovat jejich příčiny. 

Komunistický režim nám zanechal smutné dědictví, v listopadu 1989 jsme převzali zcela zpustošenou zemi, nacházející se ve stavu kompletního bankrotu. Města, stejně jako její infrastruktura, průmysl a všechny ostatní struktury byly ve stavu, v jakém je komunisté komunisté ukradli v roce 1948 a tudíž v rozvalinách. Ovšem jediné co fungovalo byla rasová segregace. 

Komunisté se sice zaklínali o tom, že v Americe bijí černochy, ale sami praktikovali tvrdý rasistický apartheid proti Romům. Vyhnali německy hovořící obyvatelstvo a vzali Romy ze slovenských osad, protože ti čeští asimilovaní Romové byli nacisty vyvražděni a dali je celých městských bloků. 

Dopadlo to zákonitě špatně, protože slovenští Romové byli přírodními lidmi, kteří byli negramotní, nevzdělaní a žili zcela mimo společnost. Tudíž si přinesli do svých bytů po Němcích způsob života z osad, protože neznali civilizační vymoženosti a nikdo jim nevysvětil, jak funguje náš svět. Tedy svět bílých, do kterého byli přivezeni. 

A tak namísto toho, aby se naplnily marxisticko-leninské poučky, začaly vznikat konflikty způsobené střetem slovenských Romů s civilizací. Přičemž reakce komunistického režimu byla logicky taková, že tento nezačal řešit příčinu, ale následek a Romy zcela oddělil od společnosti tím, že vzal jejich děti a vytvořil pro ně takzvané zvláštní školy, které produkovaly stejně nevzdělané absolventy, jako byli jejich rodiče. Což ovšem většinová společnost kvitovala se zadostiučiněním, protože na tom byl ještě někdo hůře než oni.   

A právě tehdy začaly vznikat ony takzvané sociálně vyloučené komunity, jak se jim dnes vědecky říká. 

Je zajímavé, že první kdo tento problém začali řešit, jsme byli my z moravských a slezských Sudet, kde byli Romové rozstěhováni mezi většinovou populaci a mohli se tak civilizaci naučit od sousedů, kteří velmi záhy zjistili, že Roma jsou hodní lidé se srdcem na dlani a že jsou skvělí muzikanti a že umí makat, jen je zapotřebí jim ze začátku trochu víc pomoci. 

Přičemž v Krnově po naší revoluci z roku 1989 šli ještě dál a rozhodli se, že říznou i do toho, co udržuje při životě ono negativní, tedy do vzdělání. 

Jako jedni z prvních zrušili romskou zvláštní školu a romské děti přeřadili mezi děti ostatní. Když zjistili, že mnohým z nich škola nejde tak, jak by jim mohla jít, začali pátrat po příčině a začali chodit i do rodin. 

Tam zjistili, že v jednopokojových bytech žije mnohdy i šest dětí bez vody a elektřiny a že devadesát pět procent jejich rodičů jsou právě absolventy komunistických zvláštních škol, které produkovaly kopáče a jejich bídu a tak založili doučovací kroužky, ve kterých se dětem věnovali, když ony samy neměly doma podmínky k přípravě do školy.

A světě div se, po patnácti letech Krnov sklízí úrodu toho, že vyloučené lokality v Krnově prakticky zmizely a romské děti vychází ze základních škol a míří jak na učňovské školy tak i na ty střední, což je něco doposud nevídaného a co bourá všechny ustálené rasistické představy a předsudky. 

Začleněním Romů do společnosti se zvedla úroveň celého Krnova a město je mnohem soudržnější a žije se v něm mnohem lépe, než když tam vládl komunistický rasistický apartheid.    

Tedy jestli to někdo s Marshallovým plánem pro Sudety myslí vážně, ať tam nesype helicopter money na hlouposti a nesmysly, které jsou schopny produkovat různé neziskové organice, ale ať tam okopírují krnovskou cestu.

Přesně jedině tudy vede cesta, protože jestli budeme chtít je integrace Romů do většinové společnosti otázkou jedné generace.

Stačí rozetnout gordické kruhy zvláštních škol, což byl důsledek rasové segregace, kterou vykonal na Romech komunistický režim, vyloučené lokality vyřešit rozestěhováním romských rodin a věnovat se dětem.

Druhá varianta je ta, kterou dělá Babiš nebo Okamura, že se jezdí fotit do těchto lokalit a ukájejí se na lidské bídě a nevzdělanosti a sbírají tak hlasy do hrníčku.

Vyber si sám milý občane, v jaké zemi chceš žít. Zda v takové, kde společnost svým občanům podává pomocnou ruku a vytrhává je tak z nekonečného kruhu ponížení a chudoby. Protože za vlasy se nikdo sám z bažiny ven nevytáhne.

Nebo v takové, která ponížení a chudobu mnohých produkuje a udržuje, protože to potřebují její populističtí a fašističtí vyžírkové.

Já osobně jsem pro tu první.

Opre Roma! 

Miroslav Václavek

Šumperk