Liga mistrů, anebo Otázky Václava Moravce Speciál?

Člověk si připadá trochu jako masochista, když si každou středu pustí v devět hodin večer na ČT1 Otázky Václava Moravce speciál a vydrží sledovat debatu krajských stranických lídrů hodinu a půl až do konce. Aniž by usnul.

Nikoliv kvůli výkonu moderátora, Moravec jako by se vrátil do své někdejší formy. Při objíždění regionů je vtipný, pohotový a kritický zároveň. Při pohledu na stranické špičky se však neubráníte otázce: Sakra, vždyť to vypadá skoro stejně, jako když se sejdeme s chlapama u nás v hospodě a rozumujeme o politice. Proč vlastně máme dvě stě poslanců?! Proč mají strany tak neatraktivní lídry, kteří neumějí zformulovat větu? A když takhle bídně vypadají jedničky, kdo asi musí být na kandidátkách za nimi?
Expert ČSSD Jan Mládek s oblibou intelekt kolegů ve Sněmovně popisuje drsným bonmotem, že „jen pět procent z nich tomu rozumí a se zbytkem se musí pracovat“. To dělá všehovšudy deset poslanců a poslankyň celkem ze dvou set.

Při odpovědích některých politiků – včetně těch „zkušených“ z velkých stran, kteří už několik let žijí na pražské Malé Straně – je vám trapně a chcete přepnout na jiný program.
Třeba když se zbytečně v přímém televizním přenosu podbízejí a ukazují, čemu všemu rozumí. „Vzpomínám na dávná léta, kdy jsem každé prázdniny pomáhal při žních, takže jsem odvozil mnoho tun obilí, mnoho tun slámy, rozmetal jsem tuny hnoje, sklízel jsem obilí a podobně,“ řekne v debatě o zemědělství na Vysočině František Bublan, jinak ctěný duchovní a chartista.
V Královéhradeckém kraji se zase tamní lídr ODS Josef Kochan chtěl ukázat jako „znalec“, místo toho docela dobře pobavil publikum. Hodlal se blýsknout coby pravičák, který podporuje při stavbě dálnic kombinaci státních a soukromých peněz. Říká se tomu Public-Private Partnership neboli PPP, avšak on řekl PPF. A najedou vypadal buď jako hlupák, nebo jako lobbista finanční skupiny Petra Kellnera.
Naprosto ho v Králově Hradci zastínila soupeřka ze sociální demokracie Hana Orgoníková. To když se mluvilo o nekončené dostavbě dálnice D11, neboť stát se nedokáže domluvit s majitelkou pozemků, farmářkou Ludmilou Havránkovou. „Já bych byla ráda, kdyby se paní Havránková rozhodla darovat pozemky státu. Bylo by to krásné gesto,“ odpověděla naivně žena, která je ve Sněmovně od roku 1992. Diváci se ještě smáli, když Orgoníková svůj špatný den završila tím, že si nepamatovala, jestli v minulosti hlasovala pro dálniční kupony, či elektronické viněty. Její vysvětlení, že poslanci všemu nemohou rozumět a hlasují podle „manuálu připraveného odborným garantem strany“, už nebylo přes smích ani slyšet.
Přitom ve volebních štábech obou stran o neschopnosti svých jedniček dobře vědí a před televizní debatou jim poskytují mediální školení. Jenže výsledkem je jen suchopárné hujerovské opakování partajních klišé, která každý dobře zná z billboardů. Jedni tvrdí, že „zdroje jsou“, a druzí zas, že „zabrání bankrotu země“. Vrcholným číslem bylo vystoupení Pavla Ploce, liberecké jedničky sociální demokracie. Bývalý úspěšný skokan na lyžích si zřejmě myslí, že voliči jsou úplní hlupáčci a uvěří vážně úplně všemu. Čili argumentoval takto: „ČSSD má nejlepší program! Až vyhrajeme volby, vyvedeme zemi z krize. Nebude nezaměstnanost, bude na důchody, bude všecko.“
Jak již zmínil Jan Mládek, viděli jsme ty poslance, s nimiž „se musí pracovat“. Ty, jimž se musí říct, jak i kdy hlasovat, a pro něž poslanecký plat představuje vrchol. V normálním životě by se jim vedlo hůř. Původně seriózní předvolební diskuse se jejich dílem často mění v zábavní kabaret a karikaturu. Sledovat to nemá asi smysl, alternativou středečních večerů u televize je vrcholící fotbalová Liga mistrů.