Petrovka, Štvanice, Svět... která památka shoří nebo spadne další?

Mohl by to být ojedinělý smutný příběh Petrovy boudy, kdyby podobných nebylo v posledních době nějak mnoho. Shořelo křídlo Průmyslového paláce, bagry zbouraly Štvanici, paláce Svět v Libni "opravují" sbíječky...

Pokud se s ní něco rychle neudělá, příští zimu spadne. Zatéká do ní, uvnitř se rozšiřuje hniloba, předvídali letos v únoru památkáři osud Petrovy boudy. Její konec byl rychlejší - klenot horské architektury, který u nás nemá obdoby, včera shořel. Mizí přesně po dvou stech letech z hřebenu Krkonoš nad Špindlerovým Mlýnem.
Za ty roky přežila hodně. V roce 1811 ji postavil Johann Pittermann, z jeho překrouceného jména dostala název. V roce 1844 ji prodal svému synovci Johannu Zineckerovi za 400 zlatých. Známá krkonošská rodina pozdvihla úroveň boudy a rozšířila stavbu. Ta pak přežila dvě světové války. Po roce 1945 začal úpadek. Komunisté z ní udělali odborářskou rekreační ubytovnu, aniž do boudy investovali. A protože to nedělali ani její kapitalističtí vlastníci po roce 1989, kteří se rychle střídali, konec kdysi nejnavštěvovanější krkonošské boudy byl neodvratný.
Vyšetřovatelé teď budou zjišťovat příčinu požáru nemovité kulturní památky a to, zda nešlo o úmyslný požár. V tomhle hodně napoví rychlost dalších záměrů pražského majitele, firmy se šviháckým názvem Snowy Chalet (zasněžená horská chata). Jestli tam postaví nějaký supermoderní hotel, kde bude pivo za stovku a čaj za padesát. V národním parku se sice stavět nesmí, ovšem na parcelách po shořelých budovách ano.
Mohl by to být ojedinělý smutný příběh, kdyby podobných nebylo v posledních době nějak mnoho.
Shořelo křídlo Průmyslového paláce z roku 1891 na holešovickém Výstavišti, architektura inspirovaná stavbami s železnou konstrukcí ze světových výstav v Londýně a Paříži.
Bagry zbouraly Štvanici, první zimní stadion v zemi z roku 1931, kde Československo získalo první titul mistrů světa.
Dlouho očekávanou rekonstrukci konstruktivistického paláce Svět v Libni z roku 1934, proslaveného Bohumilem Hrabalem, začaly minulý měsíc sbíječky bouráním; budují repliku.
Světově unikátní hangár z roku 1923 v pražských Letňanech, v němž Aero začínalo za první republiky s průmyslovou výrobou letadel, rozřezávají brusky.
Otázka tedy zní: Která historická stavba bude další? Dům na rohu Václavského náměstí, anebo třeba zachovalé gotické sklepy u Národní třídy v Praze? V obou případech už ortel vyřkl ministr kultury Jiří Besser, jenž se ve věčném sporu postavil na stranu zájmů developerů.
Jen tento krátký výčet z poslední doby představuje tolik důkazů, že si snad můžeme dovolit verdikt: nejde o náhody, ale o záměr. Scénář je vždy velmi podobný. Bohatý investor si buď přímo koupí, anebo pronajme památkově chráněnou nemovitost s chladnokrevným záměrem.
No a pak jen pár let nechá budovu s historií chátrat. Buď na nákladné opravy zrovna nemá peníze, anebo se hádá s pronajímatelem o to, kdo má rekonstrukce dělat a platit. Na konci už památkářům nezbude nic jiného než z bezpečnostních důvodů nařídit demolici. Amůže se začít stavět znovu betonový barák. Je to přece levnější a výnosnější než opravovat a udržovat starý!
Napadne vás, proč památkáři tyto skvosty nedokážou uchránit. A pročmísto toho otravují majitele běžnějších domů s tím, jakou barvu mají mít jejich okna a jaký odstín fasáda. Je ostuda civilizované země, pokud si takto snadno ničí vlastní dědictví. V Krkonoších bylo ještě před druhou světovou válkou třicet bud, včera zmizela další - ta nejcennější. Asi těch památek máme až moc. Na rozdíl od Poláků, kteří si třeba Slezskou boudu pod Sněžkou dokázali zrekonstruovat.
Předpověď na závěr: očekáváme vydání demolice na Karlův most, vždyť už to stejně není ten most dokončený v roce 1402. Při nedávné rekonstrukci rozdrtili staré kameny a nahradili je novými.
I laik vidí, že už to jaksi nejsou ty kameny s pověstnou maltou z vajíček. Dolů s ním!