ČSSD: Zdražili jsme vám elektřinu. Chcete teď od nás slevu?

Slib socialistů, s nadsázkou řečeno, poněkud připomíná drzost zloděje, který vám ukradne auto, aby vám ho druhý den přišel přestříkané ochotně nabídnout se slevou na prodej.

Vidím to jako dnes. V květnu 2006 jsem se jel podívat na kampaň sociální demokracie na jih Moravy. Měla tu turné mladá trojice nadějných politiků – tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka (tenkrát 34 let), poslanec Michal Hašek (30) a advokát Jeroným Tejc (28).  Náměstí ve Slavkově u Brna bylo plné seniorů, kteří si stěžovali na drahou elektřinu. Mladé naděje tím byly dost zaskočeny.  Pánové mohli hodit do koše přichystané brožurky s hesly typu „zvýšíme porodné i rodičovský příspěvek a nezavedeme školné“.
Po čtyřech letech už socialisté zaskočeni nejsou a na dotazy voličů nečekají. Sami aktivně na billboardech slibují, že elektřinu zlevní. A Jiří Paroubek dokola opakuje, že energie zdražily za Topolánkovy vlády, která tím ožebračila všemi nejvyslovovanější volební skupinu – penzisty a rodiny s dětmi. Logicky na tom něco nesedí. Už proto, že z uplynulého desetiletí vládla ČSSD celých osm let (1998 až 2006), zatímco ODS jen dva a půl roku (2006 až 2009). Z údajů energetické společnosti ČEZ vyplývá, že ve všech těchto letech rostly konečné ceny proudu pro domácnosti každoročně zhruba desetiprocentním tempem.

Samozřejmě je to hodně a na ceny proudu naříkají nejen domácnosti, ale i podniky, které dusí.
S nadsázkou řečeno, nynější socialistický zlevňovací slib poněkud připomíná drzost zloděje, který vám ukradne auto, aby vám ho druhý den přišel přestříkané ochotně nabídnout se slevou na prodej.
Důvody drahé elektřiny totiž musíme hledat hlavně v dobách, kdy vládla sociální demokracie.

Prvním krokem k vysokým cenám byla likvidace konkurence, která je jaksi předpokladem nízkých cen. Špidlova vláda vytvořila monopolní kolos – sloučila elektrárny s regionálními distribučními firmami. V roce 2003 tak vznikl dominantní moloch ČEZ a mohl si začít diktovat. Od této chvíle nelze český elektroenergetický trh označovat za konkurenční.
Druhý krok udělala Paroubkova vláda v roce 2005. Schválila podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ovšem výrazně zvýhodnila fotovoltaické panely, čímž rozpoutala solární zlatokopeckou horečku. Platí ji zákazníci v ceně každé kilowatthodiny – letos je to pět procent z ceny, příští rok už deset procent.
Až třetí krok k vysokým cenám udělal Topolánkův kabinet. Otevřel v Praze energetickou burzu, která způsobila jediné – srovnala ceny proudu se západními.  Burza na trhu, kde dominuje hráč s monopolním postavením, je zvláštní. Ale dobrá, ještě tu přece máme hlídače –Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomu šéfoval v letech 2005 až 2009 sociální demokrat Martin Pecina.
Jenže ten před nástupem na antimonopolní úřad seděl v dozorčí radě ČEZ a v křesle náměstka ministra průmyslu, který na vznik gigantu dohlížel. Čekat od něj, že najednou začne bývalého chlebodárce pronásledovat kvůli zneužití monopolního postavení, by bylo naivní. Asi úplně stejně jako dnes věřit místopředsedovi sociální demokracie Milanu Urbanovi svaté nadšení v boji s drahou elektřinou.
Stačí si vzpomenout, jak ho loni v létě hostil na své jachtě v italském Toskánsku vrchní lobbista ČEZ Vladimír Johanes.