Zamilované krávy

Je krásné, teplé jaro. Dny se prodlužují, noci oteplují a ženy odhalují. To všechno nahrává vztahům, sexu a láskám. 

Tento text jsem psala před rokem, ale byl tak ironický, že jsem chtěla počkat, až se zamiluji a přečtu si ho růžovýma očima. Jsem zamilovaná, ale z textu jsem změnila pramálo. Možná proto, že nejsem zamilovaná do vola, který by ze mě dělal krávu

.
Mám kolem sebe úžasné ženy, opravdu. Ženskost, sebevědomí, láska k životu z nich doslova prýští, jen mají tu smůlu, že miluji vola a v kontrastu s ním tuhle schopnost ztrácejí.

Dana je nádherná čtyřicetiletá žena, plnokrevná, smyslná. Má dospělou dceru a za sebou jedno nepodařené manželství. Dana miluje Kamila. Kamilovi je pětačtyřicet, je potřetí ženatý za opici. Opici podvádí s Danou, kterou miluje. Opice s ním chce dítě a Kamil neví, jak se z toho začarovaného kruhu vyvlíknout. Opici kupuje stále nové věci, možná aby zaplácl prázdnotu v jejich vztahu a ulevil svému svědomí. Dana na Kamila čeká už čtvrtý rok a vypadá to, že bude čekat dál. Zoufá si, pláče. Střídavě vztah ukončuje a zase se Kamilovi vrací. Kamil je vůl a z Dany dělá krávu.

Anička! Miluju Aničku! Je kouzelná, srdečná, laskavá. Je to ten typ ženy, o které se říká, že je tak hodná, až je blbá. Aničce je 35 let, je svobodná, bezdětná a po rodině touží. Anička miluje Štěpána. Štěpánovi je 38, je svobodný, bezdětný vůl, který dělá ze zamilované Anči pěknou krávu. Anička by se pro Štěpána rozkrájela. Štěpánovi to lichotí. Anče tvrdí, že jejich už více jak roční schůzky jsou nezávazné, tedy pro Štěpána a to do té doby, než pozná zase jinou krávu, jejíž fotkami by si plnil svůj facebookový profil. Anča ho omlouvá a vrací se k němu. Anička doufá, že když Štěpán uvidí, jak moc ho Anča miluje, umí vařit a je hodná, tak Štěpán změní názor a bude s ní chtít žít. Nezmění, tedy respektive ne v Aniččině případě. Štěpán je lovec, který se usadí s nějakou, která ho utáhne na vařené nudli a ne Anička, která čeká věrně na drobky jeho pozornosti. 

Petra je obětavá, třicetiletá, zamilovaná kráva. Petra, když se zamiluje do muže, žije jeho život, zapírá samu sebe, zapomíná na své přátelé, mění koníčky. Je neuvěřitelně tvárná a lehce zmanipulovatelná, bojí se konfrontace a tak udělá všechno proto, aby nemusela jít do konfliktu. Petra je zamilovaná do Jana. Jan je vysokoškolsky vzdělaný pětatřicátník, bez práce, protože je líný jako veš. Krom toho zakomplexovaný sobec s malým sebevědomím, které se zvedá tím, že je do něj Petra zamilovaná a dělá pro něho všechno. Pro Petru byl Jan splněným snem, možná proto vydržela být tak dlouho po jeho boku nešťastná, nechtěla se svého snu vzdát. Jan měl všechno, co si přála. Moravák s vinicemi a sklepem. To aby ji měl rád si Petra přát asi zapomněla. A tak se z Petry stala šedivá, umaštěná, zanedbaná kráva věříc, že až si najde práci a že až se odstěhují na Moravu a že až tohle to a taky tamhle to se stane, tak se něco změní. Samozřejmě, že nezmění. Leda na chvíli.

Martině je 21 let, je to naivní, mladá holka. Věří, že změní svět a že potká velkou lásku. Je neuvěřitelně bezelstná a důvěřivá. Zamiluje si do vola. Do třiačtyřicetiletého Pavla. Pavel je po ošklivém rozvodu, má dospívajícího syna a tak mu bezpodmínečná láska Martinky zvedá ego. Pavel je vůl a z Martiny udělal zamilovanou krávu. Martina by se kvůli němu zlomila ruku, kdyby to chtěl a to není nadsázka. Protože esoterikou ztřeštěný Pavel ji donutí jet na regresi, nechá její písmo rozebrat grafologem a vymýšlí si stále nové důvody proto, proč spolu nemohou být oficiálně i před rodinou a svými přáteli. Pravda byla taková, že Pavel sice miloval a to hlavně sebe. Zájem Martiny mu více než lichotil, ale aby s ni sdílel život, na to byl veliký srab. Mohl by si na ni zvyknout, milovat ji a nevybouřená Martina by ho po pár letech kopla do zadku, stejně bolestně jako jeho exmanželka a tak si našel ošklivou, starou přítelkyni, se kterou se podruhé oženil. Pavel to Martině oznámil v sms, v které ji přiznal, že má spolubydlící.

Tady tím vším chci říct, že jsme si tím prošly všechny a je jedno, jestli je nám dvacet, třicet, nebo čtyřicet. Když totiž ženská ztratí hlavu, tak je to pokaždé stejné. Blázníme, jančíme a taky pláčeme. Ta hloupá víra v to, že když láska nebolí, tak to není opravdový cit. Ten kdo postavil lásku a bolest do stejné řady, by zasloužil...Láska nebolí a bolestí a překážkami se ani nedá hodnotit opravdovost vztahu a citů. A konec konců každý si k nám dovolí pouze tolik, kolik mu dovolíme my. Tedy mějme se rády a nedovolme druhým nám ubližovat.