Po ráno na ránu

Bylo nebylo jednou jedno děvčátko a to děvčátko, spěchalo ráno do práce. Na druhé stráně byl pán v autě, také spěchal do práce. A tak se stálo, že pán to děvčátko srazil. 

Tím děvčátkem jsem před pár dny byla já a můžu Vám s čistým svědomím říct, že vám během třiceti vteřin neprojede život před očima, jak znáte z filmů. Jediné, co mi běželo v hlavě, bylo: "Kurva, tohle bude průser". Letím na kapotu a přistanu na silnici, řvu, křičím. Nechápu, jak jsem se mohla dostat do takové situace. Pán vyleze z auta, obuje mě, pomůže vstát a usadí do automobilu. Já protože jsem slušné děvče, tak pozdravím. Bizarní v tu chvíli. Jedeme do nemocnice, dobelhám se do chirurgické ambulance, kde společně čekáme na lékaře. Ještě vtipkuji, jestli pán vždycky, když se mu líbí děvče, tak ho srazí autem.  Pan Eda nerozumí mému vtipu, je celý zelený, modrý a klepe se. Utěšuji jej, že budu v pořádku, že všechno bude v pořádku, jenom musím napsat nadřízenému, že mě dneska srazilo auto, takže asi nepřijdu. Vytahuji mobil, kde se vidím v odraze displeje a tentokrát zezelenám já. Dívá se na mě zkrvavená tvář, sjedu pohledem na blůzku, která byla bílá, teď silně potřísněná mojí krví.
"Já krvácím, myslím že šéfovi napíšu, že nepřijdu do konce týdne" jsem v šoku. Pan Eda si všimne, že tentokrát barvu měním já a krví v mém obličeji to není. "Je vám dobře?" má starost pan Eda. "Ne, není. Prosím vás běžte mi do automatu koupit colu, rychlý cukr pomůže od šoku." Byla jsem pyšná, jak jsem zareagovala. Ne, že bych nebyla hysterická čůza, jako většina žen, ale až později. Ve vypjatých okamžicích jsem chladná a racionální, hroutím se, až když můžu.

Pan doktor mě vyšetřuje, promačkává. Svlékám si kalhoty, napadne mě, ještě, že jsem oholená. Upozorňuji na bolestivé koleno, které cítím, že otéká stále více. "Bolí?" zmáčkne mi doktor koleno. "Ne" odpovím. "Hmmm a tohle bolí?" "No, já nevím, spíš je to nepříjemné, než že by to bolelo" "A teď ? Bolí?" Koleno mi sevře snad vši silou "No, tak teď už jo."  Jinak byl pan doktor moc milý, na to, že ho kvůli mě vzbudili a neustále jsem se mu pletla do práce. Kecama jako, že si myslím, že to zlomený rozhodně nemám, jinak bych se na to nepostavila a že doufám, že ho baví šití, protože jestli ho baví, tak to bude jistě velmi dobře umět a že tím pádem doufám, že mi ty stehy udělá v obličeji udělá opravdu pěkně. Divím se, že místo dvou stehů v obočí, mi jich neudělal deset přes pusu. 

Starší paní mě na vozíku už sešitou veze na rentgen. Chová se ke mně jako k malé holčičce, lituje mě. Patrně už celá nemocnice ví, že nějakou Ulmovou srazil pan Eda. A mně je to celé líto, jak jsem mohla dopustit, aby někdo ublížil mému tělu. Derou se mi slzy do očí. Zrentgenují mně od hlavy k patě a mohu Vám říct, že jsem se ten den podruhé narodila, stáli při mě všichni svatí a nebo jak chcete, byla to z prdele klika. Já totiž krom těch dvou stehů, monokla, pár modřin, odřeného kotníku a naraženého kolene, nic nemám. 

Na odvoz jsem před nemocnici čekala dvě hodiny. Pekelný dvě hodiny. Koleno otékalo a bolelo už opravdu jako prase. Zkrvavená, s monoklem a sešitým obočím, jsem vypadala jako Indiana Jones v posledním tažení. Plakala jsem, nad tou bolestí, nad jizvou, nad tím, co , se mohlo stát, nad tím, co jsem kdy udělala, neudělala, řekla a neřekla. Jak moc se řídím svým egem, aniž bych poslouchala své srdce. Jak záměrně některým lidem ubližuji tím, že jim odpírám svoji pozornost, přesto, že vím, že mě mají rádi a touží po ní. Jak jsem paličatá a když mi někdo dobře radí, jdi doprava. Tak ne, já jdu doleva. Jen tak, z principu. Protože prostě chci a bude po mém. Vždy musí být po mém a když to není, tak jak chci, tak je zle. Proto všechno a taky pro tu jizvu jsem plakala. 

Nesmím chodit a tak žiju už třetí den pouze na své posteli a nechávám se obskakovat a ještě pár dní budu. Mám být na sebe hodná, myslet na hezké věci, koukat na hezké věci. A tak čtu kriminálku, koukám na béčkový horory a vybarvuji antistresové omalovánky. Třeba si to nucené lenošení nakonec ještě užiji.

Jedno Vám chci sdělit a sranda stranou, když něco necítíte, nenechte se nikým vmanipulovat do situace, v které Vám nebude příjemně a to jen aby okolí neřeklo, nebo že si myslíte, že je to nejjednodušší, nejrozumnější řešení.  Neubližujte ostatním a nenechte si ubližovat. Když něco chcete říct, tak to řekněte, protože zítra až se probudíte, tak už tu možnost mít nemusíte.