Zlověstné mlčení jehňátek, aneb hyeny obchází kolem Hradu

Šestý únor roku dvoutisícátého osmého se již od časného rána nesl v duchu kulminace prezidentské volby. Dnešní kolo her o hlavu státu zahájil Jan Švejnar relativně pohodovým poklábosením v naší hlavní veřejnoprávní rozhlasové stanici, Radiožurnálu, kde se vyznal svou bytostnou příslušností k ke krajům a krajanům země české.

  Poté Václav Klaus navštívil i přes oboustranně vnímatelnou vlnu nevolna poslanecký klub Sociální demokracie, kde navzájem absolvovali výplach dvou znepřátelených ideologií. Extrémně pravicový prezident Klaus byl vrácen po retrospektivní niti zpět k některým svým dřívějším výrokům, kdy např. mimo jiné označil sociáldemokratismus za pouhou měkkčí odnož komunismu. Tomu kontrovali všichni besedníci poslaneckého klubu ČSSD tím, že takto si opravdu nemůže jejich podporu zajistit. Nicméně beseda se odvíjela ve všeobecně očekávaném duchu; ani známý nakysle povýšený, křečovitý úsměv na obligátně studené tváři Václava Klause nijak závažně nezměnil podobu ani míru.

Co však následovalo o několik hodin později, muselo ovšem bystrým pozorovatelům klání o prezidentský úřad vzít dech.  Tiskový brífing Jana Švejnara, absolvujícího předtím návštěvu v poslaneckém klubu KSČM, se odehrál za mrazivé atmosféry. Jan Švejnar nezvykle rozechvělým a rozrušeným hlasem a s výrazem ne nepodobným zsinalosti známé z výjevu: „Lomikare, Lomikare...do roka a do dne",  reagoval na nedělní útok Mirka Topolánka, jenž Švejnara obvinil z politické korupce. Jan Švejnar se neubránil naznačit své znechucení nad obcházením různých lobbyistů a nazvat situaci kolem ODS totalitní. Korunu této kulise nasadil okamžik, kdy moderátorka vyzvala novináře na brífingu k otázkám k Janu Švejnarovi. A k úžasu televizních diváků i samotných aktérů, se totiž stalo něco neočekávaného: v sále se rozprostřelo jen dusivé zlověstné ticho. Nikdo přítomných z novinářů si až na jediného, (z MF Dnes), ve stále houstnoucí atmosféře prezidentských voleb patrně netroufnul už ani ceknout, aby svým případným dotazem, který by se následně mohl zdát nepatřičný (patrně zdrojům blízkým Hradu a vlády) nepřišel v nemilost. I novinář je jen člověk,  nadto bez imunity, a tak z obav o svoji existenci na sebe nechce zbytečně upozorňovat; vždyť rozhněvat si vládní moc a strhnout na sebe drobnohled vládnoucí kliky a hradního pána, nekorunovaného to krále a čestného předsedy vládnoucí enklávy, je opravdu silná káva, a autocenzura je často jediným způsobem, jak ustát nově se roztahující modrou totalitu. A tak blížíc se do finále volby prezidenta občané-novináři raději zvolili taktiku: kdo se nezeptá, nic se nedozví, protože někdy je lepší nic nevědět.

Nezasvěcenému divákovi by se v tu chvíli mohlo zdát, že Jana Švejnara opravdu obešel nějaký strašák a s ním hrůza. Se znatelně skrývanými rozpaky tedy musel svůj plánovaný brífing ukončit dříve, než jistě předpokládal, a nepochybně při tom měl pocity, že v Čechách není nikdy jisté přijít a zvítězit. A to ani přes slušný - a dalo by se říci že bezpečný - náskok v lidových preferencích, které Švejnar zíkal před znovukandidujícím prezidentem Klausem. Ten však požívá jak všech výhod statu quo prezidenta i metod domácího prostředí (včetně těch zastrašovacích), tak jistě i mnohem štědřejšího ekonomického zázemí. Vždyť pobírat pět let prezidentský plat a předtím dalších dvanáct let poslanecký, premiérský a jiný, vyplývající z veřejných státních funkcí, hodí jistě slušný balík. Z toho všeho snad ani není možné nepostřehnout, že se právě na tomto brífingu, který uspořádal Jan Švejnar za své jistě nepoměrně skromnější finanční možnosti na kampaň, muselo odehrát „cosi", co ho vystrašilo a co možná demonstrovalo obrovskou moc druhé strany k udržení odstupu novinářské obce od konkurenčního kandidáta. Inu, jak vece nové české rčení, kde obchází blbec a Šlouf, tam vždy nebezpečno...

            Nezúčastněný pozorovatel si v takové šlamastyce ani nemůže nepoložit otázku, čí-že chobotnice tedy kolem obchází a jaká jsou ona chapadla na pozadí, která dokážou přiškrtit hlas i jinak věčně štěkajícím obhájcům demokracie, novinářům, tak i jinak hovornému, uvolněnému a rétoricky zdatnému profesoru Švejnarovi. Vždyť uvěřit, že by novináři skutečně neměli již žádných otázek k nové tváři kandidáta do prezidentského úřadu je tak těžké! A zrovna tak těžké je uvěřit, že by Jan Švejnar již neměl co nového vzkázat české veřejnosti skrze píšící spoluobčany-žurnalisty.

Kdo se totiž jen trochu orientuje v médiích, musí mít z této souhry indicií nepříjemný pocit, že se zde událo něco, co až nápadně připomíná éru totalitní diktaturní cenzury. Novináři mlčí, neptají se, tím umlčují Jana Švejnara, a celá tato hra žene vodu na mlýn druhému z kandidátů.

Korupce a zastrašování jdou zkrátka vždycky ruku v ruce, případně se rafinovaně střídají. Politický komentátor by řekl, že by ani nebylo s podivem, kdyby nakonec kandidát v nevýhodě z kandidatury odstoupil. Vždyť vystavovat se ještě silnějšímu stisku chapadel chobotnic je opravdu o život... Ostatně, někdy se stává, že prezidentští kandidáti mívají náhlou a nečekanou nehodu, třeba dopravní, které mimo jiné podlehl na začátku devadesátých let i bývalý nadějný prezidentský kandidát Alexander Dubček...

Inu, bitvy o hrad bývaly od úsvitu věků vždy velmi tuhé, a často bolestné a doprovázené temnými stíny i krví.

            Velmi pichlavému pozorovateli také nemůže uniknout i vzpomínka na poslední prezidentkou volbu, při které sehrál roli podtrženého, neúspěšného a smutného adepta Miloš Zeman, toho času důchodce z Vysočiny. A v neposlední řadě jízlivý jazyk svrbí připodotknout, že zhrzení kandidáti někdy mívají tendenci si pak realizovat aspoň nějakou soukromou pomstičku. A hyen, které neustále někde obcházejí, slídí, číhají a jsou za kus přenechaného žvance vždy ochotny udělat i tu špinavou práci, je pořád dost. Takže ta poslední otázka nabroušeného jazyka je:  Kolik a čím třeba platí Klaus Zemanovi - a za co, získá-li případně jeho přímluvu v řadách svých bývalých stranických kolegů? Snad i proto musíme kromě jiného sledovat i ty náhlé tance kolem tajné či veřejné volby.

Vítejte v realitě všedního světa mocných!