Uniformovaná anarchie

Na půdě  Parlamentnu ČR, Vlády a Ústavního soudu a dalších orgánů dnes probíhá diskuse o tom, zda je či není ústavní realizovat předčasné volby do Parlamentu v tom či onom termínu a podle takového či jiného zákona. Co z těchto debat pro laika - neprávně vzdělaného občana - vyplývá a vyznívá?

• a) Fakt, že pokud se sejdou více než dva představitelé zákona, legislativy, justice, expertní komory na ústavní právo, odborní poradci a učitelé práva, přesto ani tehdy není možné dojít k jednoznačnému názoru a stejnému pohledu na výklad jak ústavy a ústavnosti samotné, tak na její smysl.
• b) Mrazivý pocit, že vlastně nejvyšší vyvolení a ti, co se na vyvolené sami pasovali , (neboť politické přeběhlictví by mělo být klasifikováno jako trestný čin podvodu a je s podivem, že náš trestní řád vtomto smyslu již dávno nemá takový zákon - konkrétně mám na mysli pana Melčáka), si v podstatě účelově dělají, co chtějí, aniž by se cítili vázáni názory „lidu", jemuž mají sloužit, a tím nejodpudivějším způsobem se berou pouze za své prebendy vyplývající zjejich výsostného postavení - a to napříč celým politickým spektrem.
• c) Pocit zrady všech hodnot, o nichž se ve sněmovnách tak okřídleně proklamuje, nicméně naplnění oněch ideálů vždy troskotá na přízemním kupčením, jež se nazývá v politickém žargonu „ politickým kompromisem".

    Výsledek je takový, že se celé toto klání odehrává jen proto, aby ti, kteří místa v lavicích nejvyšších okupují již dvacet let od sametové revoluce (a někteří ještě déle), mohli i nadále uplatňovat své zkostnatělé a nevyvíjející se pohledy na svět, resp. brát za ně peníze,  ačkoliv svět  již dávno odkráčel někam jinam svou cestou samovývoje.   Celý zákonodárný proces  se tak stávává prostřednictvím všech jeho složek zcela impotentním, protože není schopen  pochopit, řídit a koordinovat  ani sám sebe, ale přesto si dělá ambice řídit veškerenstvo. Připomíná to situaci, jako když blázen v přijímací ordinaci psychiatrické léčebny křičí a rve si vlasy, že svět a jeho uspořádání je tak složité, že není v lidských silách v tomto světě udržet zdravý rozum, a skončí v klecovém lůžku či svěrací kazajce, zatímco když podobné výroky zaznívají napříč stranami z úst nejvyšších představitelů státu, tak je to považováno za „normální" a demokraticky korektní. Stačí přece jen malou chvíli sledovat např. jednání Poslanecké sněmovny, a každému musí být jasné, kdo patří za plot do léčebny, a kdo naopak v léčebnách končí často jen proto, že ti skuteční blázni v talárech a s průkazkami nejvyšších státních činitelů a ovládají svět před plotem.

      Pak ale vítejme v anarchii! Neboť mohou-li si ti, co vytvářejí, schvalují , vykládají  a posuzují zákony, dělat, co chtějí (obzvláště pak poslanec Melčák či Ústavní soud),  a žonglovat se zákony takřka bez pravidel a řádu pouze na základě toho, že ani nevědí, jak docílit toho, čeho docílit chtějí, pak je absurdní hovořit o právním státu neřku-li  o demokracii.  A pak je svět zcela bez pravidel a skončí tak jako tak „v kopru", neboť s tímto přístupem v éře krakatitických technologií dojde  velmi brzy k definitivnímu rozpuštění a rozplynutí všech sněmoven už proto, že pod takovým řízením států se velmi brzy sami vybijeme. A pak všichni ti, kdo chodí po ulicích s cedulí na krku a zvěstováním, že konec světa se blíží již roku 2012, budou patrně nejblíže pravdě.