Tu EU musíš, Václave, sabotovat!

Mezi komentáři k udělení ceny Nobelova výboru se vymezoval - jako již obvykle - komentář Jířího Hájka, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. A opět nezklamal a zabodoval svou - až švejkovsky prostinkou - úsměvností.  

Žádná Nobelovka, dokud v EU nebude Rusko!

     Svými výroky na téma, že jde v souvislosti s udělením Nobelovy cena Evropské unii o pokrytectví, se opět vyhranil proti všemu a všem. Jako dokonalý Husita!

     Hledat v obecné země-kouli, jejíž odvěkou pra-esencí je samo pokrytectví a na něm založen běh věcí lidských, co je či není pokrytectví a fráze, je poněkud nešťastné.

    Pouštět se do rádoby filozofických diskuzí na prostoru menším než pět minut, které skýtá veřejná televize, s takto vyhroceným názorem, si koleduje nejen o značné nepochopení, ale hlavně je výrazem neprofesionality žurnalisty, kterým pan Hájek býval. Nemluvě o tom, že si patrně pořádně nepřečetl, co je podstatným argumentem a odůvodněním té ceny. Dlouhodobé historické zasazování se o neválčení v rámci Evropy. Minimálně Evropy a snahy o dosahování mírových řešení i na ostatních kontinentech. Fakt, že se na samotném evropksém kontinentu - vyjma Balkánu - od druhé světové neválčilo dlouhých 67 let, jistě není jen nějakou nahodilostí. Je přece zásluhou každého euroobčana a jeho dobré vůleo mír pečovat. Přece tato cena není oceněním pouze a výhradně politiků a establishmentů poválečné Evropy, ale je uznáním toho, že jsme se jako lidé poučili a že bereme na zřetel vážné chyby politických reprezentací našich předků, které veštvaly lidstvo do děsivých válečných konfliktů. Nic víc, nic míň.

     Proto je komentář "Hradu" tak drásající a ježí se při něm každému normálnímu člověku všechny chlupy nad takovou naivitou či arogancí a opovážlivostí.

Ostatně, dobýt Pražský hrad tak, a takovými metodami a charakterovými lidskými a občanskými vlastnostmi, jak to učinil pan Klaus, je, věru, velmi nešťastné. A leckoho by jistě zajímala např. otázka, kdeže měl a má občan Klaus své lustrační "papíry" ještě z dob tzv. reálného socialismu v Československu a poté? Ne-li snad dokonce třeba - skrze Prognostický ústav - přímo v Moskvě, která v EU není? Toť otázka; ale taky možná současně zdvižený prst ke zpozornění, pro kohože všeho by mohl člověk, který to dotáhl až tak vysoko i přesto, čím vším musel projít ve své době, a pro koho musel pracovat, aby si vybudoval v minulém režimu kariéru. Jisté je, že občan Klaus určitě nepatřil nikdy mezi významné disidenty, kteří se otevřeně a nepokrytě protivili bolševickému totalitnímu režimu. A nechť tedy nyní nesoudí a neháže kameny po Evropské unii.

     Svět byl, je a bohužel patrně bude i dál, přece rozdělen na znepřátelené tábory řízené různými rozvědkami a realizované skrze různé agenty, někdy i dvojité či trojité. To si jistě nemůžeme dělat žádné iluze, že by tomu tak nebylo - a to i v dnešní době. Vždyť přece v každém rozpočtu každého státu jdou pravidelně obrovské prostředky právě do zpravodajských služeb. A jistě při takovém tvrzení nejde o žádnou špionománii, nýbrž o reálné vidění světa.