Táhněte do háje!

...vyslovil český stát ústy jeho prominentů, když přišel s nápadem zavést speciální jednotku městské policie, která by měla zvýšit represi vůči bezdomovcům, a kterou chce zřídit hlavní město Praha. Chce tím dosáhnout toho, aby lidé bez domova opustili území města a údajně se tak začlenili do společnosti. Soudní lidé, (tedy opravdu humánní, vyspělí lidé a nejen dutí panáci v drahých oblecích a limuzínách na státní útraty), se jistě shodnou na tom, že v případech bezdomovectví jde jistým způsobem o patologický jev, ať již jde nemoc v duši individuálního člověka, anebo společenskou, sociální. Vyjdeme-li z jedné či druhé premisy, vždy ovšem dojdeme k závěru, že je tento nezdravý jev, pro nějž je potřeba hledat smysluplnou adekvátní účinnou pomoc a citlivé řešení, není jistě jen problémem oněch lidí bez střechy nad hlavou, ale i všech ostatních, neboť stav, že někteří lidé nemají ani kde přespávat, je bezpochyby i poskvrnou dobré pověsti těch, kteří jsou mnohem bohatší a žijí někdy ve zhýralém nadbytku. Možná zde je právě jádro pudla, protože na některé se pak logicky nedostává, uvážíme-li, že svět je spojená nádoba a vše v něm souvisí se vším. „Řešení" sictuace sociálně nejslabších občanů, jaké se snažil například najít pan Čunek, když chtěl „čistit od vředu", kterýmžto přirovnáním urazil zdaleka nejen občany vsetínského romského etnika, ale i všechny empatické lidi dobré vůle, jsou ovšem nepřijatelná. Žel, i špatné příklady táhnou, a tak už se asociální model exodu, resp.  odsunu - neboli vyhnání za město - ocitl nejen na tváři města Vsetína, ale nově i na tváři stověžaté matičky. Primátor Bém se tak chystá "čistit" Prahu od obětí bezdomovectví.

    Když humánní lidé hledají řešení bezdomovectví, pátrají v prvé řadě po příčinách, proč se ten jev děje, a pak k jeho odstranění navrhují takové možnosti, které budou důstojné a akceptovatelné pro obě strany, tedy jak ty ve znevýhodněné pozici extrémně chudé menšiny, tak ty ve výhodě bohatší většiny. Jenže u nás se to jaksi nedaří. Pro bohatšího je obtížné a skandální, má-li byť na sekundu projít kolem chudáka, který se nemá kde ani pravidelně umýt. Jeho citlivý nosík patrně urpí otřes, když někdo právě nevoní. A co by si o nás pomysleli ti cizinci, že?! To je přece přednější, než slitování s nemohoucími společensky malomocnými.

     Ve jménu ušlechtilých myšlenek olympijských, ve jménu humánních cílů, jež se jakoby formálně mají tendence prodrat skrze plánovanou olympiádu v Praze, bychom jako občané spíše předpokládali, že se v rozpočtu města najdou prostředky na vyřešení takové prkotiny, jako je střecha nad hlavou pro pár (konkrétně dva až tři tisíce) bezdomovců v téměř dvoumiliónové metropoli, když se najdou miliardy na vystavění superdrahých dočasných hotelů pro dočasné pártýdenní návštěvníky Prahy. Důstojné zajištění noclehu pro naše nejchudší a trpělivá práce s nimi by absolutně neměla být problémem. Vždyť to by v rozpočtu města znamenalo v porovnání s olympijskou megalomanií vskutku jen zanedbatelnou částku. Jen pouhých několik desítek, možná stovka miliónů korun azylového bydlení pro naše nemocné chudé bez domova a desítka terénních sociálních pracovníků navíc. A konec konců, kdyby pevné domy byly přece jen drahé, bezdomovci by jistě vzali za vděk i osvědčeným stanem s možností se osprchovat. Na Letné beztak po léta stává cirkusový stan, stany pivních festivalů, tak proč v nějakém zákoutí nepostavit stanové městečko s hygienickým zázemím a ošetřovnou pro tyto sociálně nestabilní lidi s tuláckou krví? Jistě by to bylo důstojnějším řešením, než než je pomocí ozbrojenců vyvádět z nádražních hal či luxusních bulvárů. Také by se předpokládalo, že ani české solidární zdravotnictví nemůže zruinovat oněch několik tisíc duší, které nemají opravdu ani na jedno pravidelné jídlo denně, natož na lékaře či léky. Vždyť i pan prezident v novoročním projevu říkal, že se naší zemi daří nejlépe v její historii. Tím spíš je kontrast mezi těmi, kterým se daří v nadbytku, a těmi, kteří se potácejí až na samém dně možností k přežití, do očí bijící a neetický! Je divu, že pak tito lidé bez domova a vyhlídek s permanentně hladovým žaludkem např. i daleko snadněji podléhají alkoholu, který si - obvykle také pokoutně či krádeží ze zoufalosti opatří, jen aby v beznaději ubili a otupili ten svůj existenční zmar? Přesto z vládních a primátorských kabinetů dští rozkacené a pekelně nabubřelé hlasy, že takový zapáchající živel, jako jsou bezdomovci, nemá území města co pohledávat.

 Také se vám z podobných výkřiků ježí vlasy a navozuje vám to asociace bestiální fašistické selekce a její urputné paže, která posléze handicapované a nepohodlné posílala rovnou do plynu?  Vězte tedy, že od policejního vytlačení handicapovaných lidí bez domova od zdrojů aspoň jakés takés obživy a noclehu, kterou jim městská aglomerace spíše skýtá, k lágrům či komorám ke zplynování, ( jen aby někdo nebyli na očích/!/), je jen nepatrný a plíživě skrytý krůček.

Vítejte v nové reality show! Primátor Bém posílá na bezdomovce uniformované obuškáře se znakem policie, a líčí si tak na potenciální premiérskou kariéru u těch lidí, kteří v sobě mají stejné šosáctví, bezcitnost ba bestialitu. Vždyť pomáhat slabším, chudším a potřebným, přece odporuje pragmatickému rozumu "slušného" liberárního kapitalisty!

Předloni ještě Bém postavil bezdomovcům v Praze na Letné aspoň v největších mrazech vytápěný stan. Sice jen v nejtužších mrazech v rozmezí patnácti až čtyř stupňů pod nulou, a blížíc se bodu mínus tři je zase vyhnal; ale budiž, byl to aspoň pokus o gesto ukázat lidskou tvář a soucit. Letos - patrně po svém zdolání himalájských vrcholů ve vším luxusu - primátor Bém citelně přitvrdil. Patrně se opravdu inspiroval v rasisticky populistickým „úspěchem" starosty Čunka, jež vynesl dokonce až senátorské křeslo, post předsedy křesťanské politické strany a post místopředsedy vlády.  Vítejte v Čechách! Zde se totiž i tímto rasisticky motivovaným a lidsky nejodpornějším trikem člověk může stát nejvyšším prominentem v zemi! Letos tedy pro bezdomovce žádný stan, žádné barely s teplým čajem, nic! Ať jde ta pakáž ven za město! Mrmlá si pod fousy pro změnu pražský vrchní prominent. Fakt, že jsou ovšem všechna teritoria už dávno zakolíkovaná a zprivatizovaná, panu Bémovi ani jeho soukmenovcům evidentně nedochází. Jak slepé tupé jehně se totiž chová první muž Prahy, když nevidí, že zesoukromovlastničením všech prostranství a jejich obstavením ploty zákonitě dochází také ruku v ruce i k negativnímu jevu omezení možností pohybu a obživy těm, kteří si nestačili nějaký ten kus svého políčka pro střechu nad hlavou urvat, resp. koupit, anžto třeba nikdy žádné peníze jejich rodiny neměly, neb byli vždy potomky poddaných či otroků, anebo jsou dospělými opuštěnými dětmi z děcáků, které nikdy nepoznaly mámu ani tátu, kteří by jim ukázali, jak se správně má žít. Navíc, spekulanti s pozemky a prací jsou dnes obzvláště krutí a dělbu o teritorium berou jako rozšafnou ušlechtilost nehodnou kapitalistického člověka.  Hlavní město je velmi bohatý pán s přebytkovým rozpočtem. Jen bývalý ministr Čunek si z něho (kdoví zda ne korupčně) notný kus na nejlukrativnější zóně v Praze - a to přídělovým systémem - urval ke svému důstojnému luxusnímu bydlení. Zdá se, že příděly platí jen pro bohaté, a na chudé „sere pes", vece lidová hantýrka! Ať chcípnou/!/, vyznívá mezi řádky z rétoriky našich vašnostů. Pakáž, lůza, sběř, ta sprostá chudina, chamraď!  - přesně to si totiž myslí ti, co se druhdy i nejnekalejším způsobem dostali k moci, o těch, kteří nemají tak ostré lokty. Připadají vám tyto výrazy sprosté? Pak vězte, že nejsou, pokud je srovnáme s úmysly a činy těch, kteří se naparují v drahých "hadrech" či vládních a  parlamentních limuzínách.

     Ano, jsem strašně rozčílená, když na to jen pomyslím, když vidím tu do nebe volající nespravedlnost a když vidím ten nafoukaný obličej páně Béma, a vůbec všech sobeckých asociálních kravaťáků. Ano, to je vskutku ta pravá exkurze pacienta a občana do duše lékaře- psychiatra. Bém jakožto doktor duše, psychiatr, je spíše karikaturou smyslu medicíny, než tím, kdo by naopak měl ctít Hippokratovu přísahu „Slibuji a přísahám", že budu pomáhat nemocným i v nouzi nehledě na vlastní zisk. Vždyť vyhnat bezdomovce, často velmi těžce nemocné, z jediného možného pelechu na lavičce na nádraží či letišti přímo na mráz, by dokázal jen doktor Smrt. ´Hlavně, že se na ten špinavej smradlavej ksindl nebudou muset dívat naši „slušní" občané či platící cizinci´, říká si v duchu Bém. ´Ještě by nás mohli nakazit nějakou nemocí´...  Že je však sám nemocný bezcitností, si nepřipouští.

První cesta lidí bez střechy by podle náměstka primátora Janečka měla vést na městskou loď. Kromě přespání a lékařského ošetření tam prý mohou získat informace o možné pomoci a pracovních nabídkách. Zájemcům také město nabízí několik rekvalifikačních programů, dodávají naši předrazí magistrátní hodnostáři. Lze však uvěřit, že by nějaká loď mohla být tak velká, aby pojmula naráz  všechny náhodné vytlačené bezdomovce? Navíc vašnostům patrně vůbec nedochází, že represe pomocí policejních uniforem a obušků a  náhlým vyvlečením takto handicapovaných lidí bez domova do prostředí pravidel úspěšné většiny, na než nejsou zvyklí, se věc neřeší, ale jen eskaluje. Když naráz zavřete do klece bytost, která je celý život zvyklá žít volně na ulici, je to pro ni stejný šok, jako když zavřeme tygra z volné přírody do holé klece bez možnosti pohybu. Logicky zešílí. Člověk, který se už jednou ocitl na ulici - a to z jakýchkoliv příčin - je ale pořád živou bytostí, a není možné s ním zacházet jako s věcí, kterou jednoduše vezmeme, odsuneme a přemístíme, jen proto, že jsme silnější a máme zato, že pravidla musíme určovat my. Pravidla lidské společnosti přece nemohou určovat jen ti, co něco mají a jsou bohatí. Planeta, tato Zem, země, půda, rodná i nerodná hrouda patří všem lidem - i bezdomovcům - a není lidsky přijatelné, aby si na ní určovali a zakolíkovali podmínky jen někteří. Pak nežijeme v lidské společnosti, ale v pravidlech džungle, kde je člověk člověku vlkem.

    Máme-li tedy najít skutečně uspokojivé řešení, musíme se nejprve zamyslet nad tím, kde je tedy příčina toho jevu, a poté pátrat po nejdůstojnějších možnostech léčby bezdomovectví či jiných negativních jevů.  Je jisté, že příčin toho, proč se někdo ocitne bez domova, může být mnoho. Pro odstranění tohoto negativního jevu je proto nezbytné postupovat cíleně, případ od případu, a nemůžeme se spokojit jen s vágním povrchním konstatováním, že je potřeba bezdomovce vymýtit tak, aby nebyli na očích a neobtěžovali ostatní „řádné" spoluobčany.  Vždyť ani bezdomovectví jakožto společenská, sociální nemoc se neděje jen tak sama od sebe. Jestliže do této pasti někdo spadl, pak to určitě nebyla jeho dobrovolná volba, nýbrž souhra nešťastných okolností a životních konstelací, a taky jistě menší dravost a plachost či útěk před těmi lidskými predátory, kteří zadržují víc, než mohou spotřebovat, a kteří namnoze tyto ubohé lidi vytlačili na ulici. Slabším lidem je potřeba pomoci. Jednat se nimi tedy jako s pacienty, s nemocnými lidmi, ale přesto partnery, jež jsou jen postiženi individuální či společenskou chorobou v duchu Čapkovského humanismu „Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo něco lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili. Možná, že má fortelnější ruce, možná, že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje! Jenom zavazuje k tomu, aby toho udělal víc; tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí". Dát tedy chudému teplo, jídlo a zdravotní péči, je to nejmenší, co můžeme jako lidé udělat; ale nikoli násilně s obuškem v ruce. Jedině tak nebude nebezpečný ani širší společnosti. (Například roznášením chorob v důsledku sociální nouze). Zcela jistě není ale řešením proti němu zakročit policejní jednotkou a léčit ho represí, nebo ho vytlačit ho do zimy za město, ať se se svým osudem popasuje sám. To dělá jenom vlčí smečka, nikoli humánní - to znamená speciálně přeloženo pro asociální zastupitele - lidská společnost!