Šapitó nebo „chrchel“?

Není jisté, zda někde v podvědomí nevytanula architektovi knihovny-chobotničky asociace z dětství, když do jeho vidění prostoru zhmotnila dávný sen o tom, že by vedle klaunů, provazochodkyň a koníčků na Letné předváděla svá kouzla s knihami i milá futurologická obludka. Není ani jisté, jestli v jeho projektu nebyla i jiná asociace, která by kontrovala obřímu mega-cirkusu, v němž se den co den odehrávají zápasy gladiátorů se štítem udatných Sparťanů. Není jisté, nakolik lidem sídlícím v tomto koutě města, vadí všechna dosavadní cirkusová čísla. Jedno ale jisté je: Letná se stala neprůjezdným gordickým uzlem i kvůli těmto pouťovým atrakcím, a jistě by si zasloužila dopravní obchvat. Protože se v této městské části už nedá dýchat, natož žít.   Nebýt totiž těchto fotbalových a cirkusových superoblud, nestálo by na Letné po desítky let ohyzdné obří parkoviště s mraky autobusů rozeřvaných fandů, a život místních usedlíků by mohl probíhat poklidně, tak, jak si slušný člověk zaslouží.

Knihovna by zcela jistě zlepšila kvalitu života místních i náhodně procházejících Pražanů

po Letné, neboť poklid prostředí milovníků literatury nemůže přece vadit nikomu.

A přesto vadí...

Pseudoargumenty z řad „modrých“, že by moderní stavba prznila panorama stověžaté matičky střídají ještě nehoráznější námitky a názorové veletoče, že bude v rozporu se zadáním vzhledem k územnímu plánu. To kompetentní pánové nevěděli předem?

Ať již objekt Národní knihovny bude mít jakoukoliv podobu a architektonickou tvář, spolehlivě nebude přitahovat hlučící davy zápasu chtivých opilců, močích na kdejaký letenský kout a Letnou narozdíl od dosavadních cirkusů duchovně zušlechtí. A již to samo o sobě je pozitivní vize.

Jak moc dlouhá a trnitá bude cesta k realitě závisí tedy na slušnosti, poctivosti a ohleduplnosti pražských radních a politiků. Zda pochopí, že knihovna se nemůže stát střetem zájmů mezi jejich kšefty a kšefty jejich kamarádů ze stran vládní koalice a opozice, a nemůže být zastíněna stínem obav z korupce a závisti, aby Pavel náhodou nevyhrál konkurz nad Petrem.

Občany tyto věčné a únavné šarvátky o větší kus masa otravují a pobuřují.

Nechť si Letenští udělají místní referendum o tom, zda jim chobotnice´ nepřinese přece jen nějaký zisk, který by aspoň trochu kompenzoval ony obludné zvuky fotbalového šapitó

a kolotočů. Rozhodovat o tom, co bude v blízkosti jejich obydlí, jistě mají svaté právo.

Být totiž na místě obyvatel Letné, trvala bych na kompenzaci za hluk, stísněnost

a nedýchatelný vzduch, který jim jistě způsobují fotbaloví fandové; vždyť jde o újmu na zdraví, potažmo na životě, když na stadiónu začnou kopat ostří hoši fotbalového klubu.

Klub jistě vydělává astronomické částky, ze kterých určitě patří i část stresovaným obyvatelům Letné.

A navíc – bude-li na místě bývalých dřevěných vysokoškolských kolejí a dožilé tramvajové smyčky stát v zátiší parku zeleno-zlatistý novotvar knihovny s paprsčitými chapadly, je jisté, že už se tam nevejde případně jiná komerční atrakce, (např. hypermarket, další –¨olympijský - stadión nebo budovy parkoviště či jiné objekty, přinášející někomu byznys pro byznys).

A pravděpodobně ani nehrozí, že by si zrovna v prostředí knihovního komplexu, ztrácejícího se v přilehlém stromoví, dávali dostaveníčka například hajlující skupinky, rozpumpuvší si své nehumánní vášně na přilehlém fotbalovém představení.

Zkrátka, jako nezávislá občanka a obyvatelka stověžaté matičky bych patriarchálním strukturám vzkázala otázku:

Jak by vám, páni zastupitelé a zákonodárci, bylo, kdyby i vám pod okny řvali a zvraceli primitivní příznivci různých nesmyslů, místo toho, abyste se mohli radovat z ticha a pohody, které projekt knihovny zaručuje?

Zdenka Ulmannová