Sám sobě prezidentem

Prezidentské volby už nemá smysl komentovat. Škoda slov. Řeči se mluví, voda teče... Každý, kdo si chtěl udělat obrázek, si ho udělal. O všech. Zlatým hřebem zhůvěřilostí kolem prezidentské taškařice jsou pak další navržení kandidáti, spíchnutí horkou jehlou už jen jako čirá spekulativní taktika nepodpořit - a přitom  podpořit - Klause a současně si zachovat tvář správného komanče.

  Klaus i Švejnar by měli být (podle teorie ideálů politických směrů, které se učí v čítance politologie) pro levicového voliče nepřijatelní. Na druhou stranu to byla právě levice sama (ČSSD i KSČM), která se v minulých volbách v roce 2003 postarala o to, aby Hrad i vládu ovládla naše předpotopní pravice. Špidla, coby sám lídr ČSSD, podtrhl v prezidentské volbě vlastního stranického kandidáta Zemana, což je samo o sobě prasárna non plus ultra (a to bez uvozovek), a komunisti pak dopomohli k prohlasování Klause. (Patrně ve víře, že je jedno, kdo z agentů Prognosťáku placeného z Moskvy bude u vesla, hlavně že bude u vesla).

Důsledek těchto podrazů vůči občanské levici, které zažíváme dodnes, a nynější letošní volby prezidenta jsou v podstatě završením té odporné hry, která se v kuloárech politiky hraje.  Není proto divu, že jsme se dočkali tak šílené šaškárny, jakou nám během pátku a víkendu předvedli naši zastupitelé v Parlamentu. Dalo se to totiž očekávat. Ve hře té velké světové politické ligy jsou ty naše malé české volby vždy jen zanedbatelnou, zaprděnou a umrněnou domácí divizí typu SK Kudla.

Fakt, že být v této zemi prezidentem není o ničem, pokud si ho nemohou zvolit sami občané, je nepopiratelný. I kdyby se za této situace naši političtí reprezentanti rozhodli prohlasovat třeba šimpanze převlečeného za nějakou politickou figuru, nebyl by výsledek o nic jiný. Stává-li se prezident jen rukojmím lídrů a klik v politických stranách, kterým jde tak jako tak jen o byznys, postrádá jakákoliv volba i prezident sám smysl. Hlava státu se totiž těmito odpudivými tanci stává naprosto nedůležitou ba komickou figurou, která opravdu v té politické hře o jakoby zastupování státu dopadne tak jako tak jako král komiků v divadelní nebo filmové grotesce. Když už o důstojnosti nemůže být řeč, tak si komik nechá za svou roli aspoň dobře zaplatit. Vždyť nechat se vláčet v rybníce plném bahna až po krk a potom se ještě v mokrém stavu nechat polít lepkavou kolomazí úplatkářských afér a nakonec vyválet v peří úšklebků je opravdu odvaha ne nepodobná lynči.  

Takže, každý, kdo jen trochu koketuje s politikou se může přihlásit! Je to jako sázení v loterii nebo jiné společenské lehce hazardní hře. Můžete vyhrát docela slušný prachy, ale taky se můžete ztrapnit a přijít o investici i pověst. Ale o tom to je... Co by pro peníze člověk neudělal, že? Stačí se umět pohybovat na té louce, kde se jak pejsci očichávají tzv. VIP a úspěch je možný - podobně jako v těch groteskách a továrnách na sny stříbrného plátna.  Kdo tedy ve volbě prezidenta hledal prezidenta, natož jeho smysl, je vrcholně naivní.

Vítejte v tržně liberálních vztazích!

Zdenka Ulmannová