Prostituce - nejstarší řemeslo

Když se řekne to slovo, které v češtině zní tak od plic jadrně, ba ve slovníku nadávek, vulgarismů, či v jiné poloze jakožto antistresová pomůcka úlevně, vybaví se člověku hned několik významů tohoto slova. Kdybychom jen měli spočítat, v kolika možných variantách, verbálních i neverbálních spojeních, situacích a měrách rozhořčení, (ale paradoxně též potěchy a blaha), bychom tento pojem mohli použít, patrně bychom vytvořili velmi pestrý rejstřík škál, odstínů a nuancí, které by se zcela jistě ve slovníku nevešly na jednu stranu.

   Můj dědeček, mistr košíkářský, s oblibou zasyčel: „kurva štelung!", když se mu ve veřtatu lámalo proutí nebo se jinak něco nedařilo. „Kúrvy jedny šikmooký!" je známá hláška z kultovního filmu devadesátých let přímo s podtitulem „Kurva hoši, gutentag!"  A tak bychom mohli pokračovat.

Také důvodů k prostituci je celá ekonomická, emocionální či sociální škála.

Tou nejznámější formou jsou dvě pověstná řemesla, která od věků slují velmi úzkým propojením a prolínám se. Jde o prostituci tělesnou a prostituci politickou. A také není vázána jen na jedno pohlaví. Nezřídka se totiž stává, že se v politice prostituují běžně muži, zatímco povětrné ženštiny, jimž je přikládána pochybná pověst, se profilují spíše v terénu, na ulicích, v podivných podnicích, přičemž nabídka je vždy vázána na poptávku.

Také sociální rozdíly panují mezi jednotlivými formami prostituce.

Zatímco mužské formy jsou obvykle podstatně finančně výnosnější, ale zato jsou více spjaty s mrzačením páteře a charakteru, ty ženské jsou naopak ve svých příčinách obvykle výrazem ekonomické chudoby a sociální nedostatečnosti, a ani jako výdělečná činnost nepatří ke srovnatelným s mužskou politickou prostitucí.

A nakonec zde existují výjimky z pravidla - tedy situace, kdy se žena stane političkou na špičce. Pokud tato osoba jde s každým, obvykle se jí přičítá, že je taky onou povětrnicí. Nicméně ještě na ní navíc padne stín podezření, že se ke svým úspěchům tak říkajíc proveselila povolností svých ženských předností, ba hůře, že jí životní filozofie prochází mezi nohama. To je ovšem velmi neobjektivní a nespravedlivé nařčení.  Vždyť u mužů-politiků je vcelku běžné a společensky akceptovatelné, že se chce stát např. prezidentem a propůjčí své jméno ke kandidatuře, a to i u vědomí, že bude muset tu a tam přivřít očko a povolnit se s kdekým. Pokud to však udělá žena, je okamžitě osočena v těch nejhanlivějších souvislostech.  Což ženského ducha opět spoutává a udržuje v submisivitě, neprůraznosti a podřízenectví a sebeklamu, že vysoká funkce ženám jakoby nepřísluší, byť by na ni měly srovnatelnou kvalifikaci. Současné prezidentské volby jsou důkazem: 

Ať je Jana Bobošíková, coby nová kandidátka na prezidentku, jaká chce, jedno se jí upřít nedá: je to velmi odvážná a statečná žena, která se nebojí vstoupit do ringu mezi samé mužské prostituty. Vždyť ať hodí kamenem ten z politiků, který si ani jednou nezadal a nezpronevěřil se věrnosti svých politických ideálů a přesvědčení s někým z opačného názorového spektra? Situací, které v politice nastávají a kterým se říká draftování, neboli přestup ze stáje do stáje, je tolik, že by se ani nedaly spočítat. Politické mesaliance totiž patří k těm, které se skoro už považují za běžnou normu chováni.

Ostatně, nejpikantnější je současný stav ve státě: veškeré dění a zákony v zemi dnes rozhodují dva lidé - nejznámější prostituti, (jimž se ovšem v politické rétorice říká eufemisticky „přeběhlíci"), duo Melčák a Pohanka. A pravicová strana ODS, která se dnes při volbě státní hlavy tolik štětí a zapřísahá důstojností, tyto dva prostituty zcela bez skrupulí přetáhla od levicové, resp. drze nakoupila, jako by šlo o fotbal a ne ducha státnosti, a ještě se cynicky se zdviženým ukazovákem posmívá, jak s opoziční mateřskou stranou, za níž Melčák a Pohanka byli na startovní listině kandidováni a nominováni, „vyjebala". (Útlocitní jedinci prominou ten poslední výraz, ale nemohu si pomoci, žádné jiné slovo na tuto situaci nesedí tak přesně, takže jde v tomto případě doslova o terminus technicus).

Pokud tedy míra „jebálistů" na našem politickém hřišti zůstane taková, jaká je, nebude nám za chvíli stačit žádná antikoncepce ani jiná ochrana proti těm nejodpudivějším chorobám z politické prostituce, a všichni zde pomřeme na politickou formu syfilitidy, kapavky, ba AIDS.