Převlečen za prezidenta

„No ahój! Kde se tady bereš?" Mávala na něho rozjásaně z protějšího chodníku. „Tebe už jsem neviděla ani nepamatuju! To jsem ráda, že tě vidím!" „Já taky..." odpověděl a vrátil jí pobavený úsměv.

„A co Ilona, už byla tý operaci, konečně? Doufám že už zase vidí jako zamlada. To víš, zmladit se o tři dioptrie je fakt ta nejlepší investice, jakou pro sebe člověk může udělat... Byli jste v létě na tý Korsice? Škoda, že nám do toho vlezla ta klukova promoce, protože určitě bych si ten výšlap do hor udělala s vámi. A co Petr s Marií, zvládli to nakonec? Marie mi říkala, že jí dělají nějaký potíže v práci, potkali jsme se minulý týden náhodou v bance...Víš, že Luboš bude asi přece jen dělat ten konkurz do toho rádia? Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec jsem ho přesvědčila. Konec konců, v tom svým plátku je už patnáct let a tak je potřeba trochu provětrat křídla...Jo, hele, slyšel jsi už ten drb o Lachoutovi? Tak to si poslechni, víš o tom, že se zase bude rozvádět? Prej už to s ním chudinka Jarka nemohla vydržet, a dokonce snad v tom bylo i domácí násilí. No, on byl vždycky divnej. Pamatuješ, jak se vždycky předváděl a frajeřil? Už na škole to byl nafoukanej pošuk. Tak má, co si zasloužil...A co říkáš těm tancům kolem prezidentský volby?" Vychrlila jedním dechem.

„To je fakt, jsou děsný. Ani jsem netušil, že to bude takhle náročný. Lidi si pořád nemůžou zvyknout, že to není fotbal, kde se hraje jen o to, aby byl míč pořád ve hře..." mrkl na ni spiklenecky.

„Máš svatou pravdu, jak jde o prachy - a o ty jde vždycky - tak se páni partajníci točí jak na obrtlíku. Už je to trapný, jak si říkají o úplatky. Vůbec už nemají žádnou záklopku a ani si nedávají práci s tím, aby to nevypadalo jako obchod. Kam jenom ten svět spěje, ach jo... Mimochodem, byl jsi v tý Americe, jak jsi říkal posledně?"

"Jo, byl..."

„A dobrý? Jak se ti tam líbilo?"

„Dobrý. Ale i tam je to dneska trochu hustější. Taky tam přituhuje. To víš, prezidentský volby  jsou prezidentský volby..."

            U protějšího chodníku zastavilo tmavé auto. Vystoupili z něj dva muži.

„Konečně jsme vás našli, pane profesore. To nám nedělejte, potulovat se v dnešní době jen tak volně po ulicích není zrovna bezpečné. Jako kandidát na prezidenta se vystavujete zbytečnému nebezpečí. Musíte být opatrnější. Zvláště když teď volba graduje do finále. Nikdy nevíte, komu všemu můžete ležet v žaludku. Jen si vzpomeňte na Dubčeka..."

„Nic se neděje, pánové. Dovolte, abych vám představil paní....ehm..... Náhodou jsme se potkali a tak jsme dali kus řeči. Musím uznat, že to bylo velmi milé a osvěžující setkání v té naškrobené atmosféře, kterou teď zažívám. Ale musím uznat, že máte moc prima přátele. Určitě bych se s nimi taky rád seznámil. Musíme si někdy zavolat. Já jsem na Korsice sice taky byl, ale to už je fůra let, takže bych ten výšlap mohl dát s vámi. Určitě jste normální fajn parta - takové vztahy jsou už dneska mezi lidmi skoro vzácností. Kolik let už se vlastně znáte?"

„Ježíši, pardon.... Promiňte... Já jsem si vás asi spletla... Vy jste opravdu pan... Tak to je teda trapas... Promiňte... Jste totiž tak strašně podobný kamarádovi Jeníkovi, že je to až neuvěřitelný. Tak to jste mě tedy dostal! Aspoň že máte smysl pro humor. Kdyby se volilo přímou volbou, určitě byste můj hlas dostal už kvůli tomu, že umíte držet  hru a nezkazíte humor v žádné situaci. Navíc, změna je někdy dobrá i na prezidentských postech... Tak to se do té naší partičky určitě hodíte..."

„Naopak, potěšení bylo na mé straně! Mimochodem, nemáte dnes večer čas. Rád bych vás pozval i se vašimi přáteli na takový malý míting u číše vína. Budou tam ještě i nějací mí přátelé, umělci a jeden kolega novinář tam bude křtít svou novou knížku... Moc by mne to potěšilo, kdybyste přišli. Fakt, upřímně, a to myslím smrtelně vážně."

„To jste mě trochu zaskočil - ale vlastně, proč ne, tohle je taky taková příležitost, která se neodmítá, stejně jako výlety na Korsiku..."