Přemluv bábu, aby se zabila!

Nevím, kdy se člověk stává „bábou“ v očích mladých. Patrně už od čtyřiceti. Sednout v tramvaji bábu sice nepustí, ale nároky na ní kladou nejmíň stejné, či spíš větší, jako mají na sebe. Nežiji sice na venkově, ale nebudu volit pravici. Ale ani komunisty ani v jedné straně. Koho tedy, není-li volby?

  Pochopit správně volební zákon a systém parlamentní demokracie - tedy tak, jak se projevuje v provedení našich politiků – znamená nemožnost využít volebního zákona k prospěchu a blahu lidu obecného.

Nevím, odkud čerpají děti jako Martička Issová či Jiřík Mádl neochvějnou jistotu volit pravici, resp. nevolit levici, ale ještě víc je zajímavé, že nepochybují.  Nepochybovat totiž o volbách a možnosti  zneužití volebního hlasu, totiž takřka není normální.

Že by snad na pravici nebyli běžně korupčníci a zkorumpovaní? Že by se snad pravice nedopouštěla   (a to i v historii) zločinů jako jsou politické vraždy, zpronevěry a tunelování státního majetku, politických čistek, zadlužování, machinací s informacemi a dalšími přestupky proti právu a obecné etice a morálce?

Je vůbec možné z těch všech zel, která sužují jak pravici, tak levici, vybírat to menší? A být si jist, že volba té či druhé strany je tím menším zlem – i do budoucna? Je vůbec možné skákat na fráze typu ´„oni“ nás zadlužují a kradou nám budoucnost ´, jak na špek, když na obou stranách střídaček sedí stále titíž „profláknutí“ a jejich spojky v podobě pátých kolon, kteří už léta selhávají ?

Chápu, že mláďata jsou sobecká a věčně nedosycená; patrně proto, že jsou teprve v růstu. Myslí jen na to, aby jejich „bába“ a rodiče nacpali do mladých zobáčků co nejvíce. Nepřemýšlejí o tom, ber kde ber a ani kolik zbude na jejich živitele. Možná se najdou mladí, kteří jakmile začnou vydělávat a postaví se na vlastní nohy,  nečekají,  jak jim staří přilepší či vypomohou,  nebo co po bábě a dědovi zbude, až odejdou na druhý břeh.  Možná jsou dokonce mezi mládeží  i tací, kteří dokonce svým rodičům a prarodičům finančně vypomohou, pokud nemají dostatek. Ale kdyby se dělal sociologický průzkum, kolik kdo komu vypomáhá, tedy v individuálním rodinném měřítku, pak je zřejmé, že zisk bude spíše na straně mladých od starých a ne naopak – bez ohledu na to, zda vyznávají levicový či pravicový pohled.

Jak je to ve státě? Stát je také taková rodina – jen ve velkém měřítku. Polovina členů té velké rodiny je pravicových, polovina levicových. Přesto se v té úzké rodině neperou naživot a nasmrt a neposílají si sprosté, bezcitné vulgární a vágní vzkazy prostřednictvím plakátů , výhružek , strašáků,  obviňování a vzájemného osočování. Vědí, že ať má otec František názor levicový a babička Tereza pravicový, tak přesto musí nějak přežít. A ne-li pospolu pod jednou střechou ve stejném domě, tak v nějakém jiném.  A jistě se nebudou navzájem okrádat a tak zvané dobré víře vyjídat. To dělají jen politici. Se státním rozpočtem. Nikoli voliči.

Pokud jde o pravici a levici, anebo „válku“ generací, je to velmi podobné. Mladí kritizují staré, a v hloubi projevu svého nezralého sobectví si přejí, aby už staří změnili skupenství  a obrátili se v prach, ať už zvolí kohokoliv. Protože čím dřív tu nebudou, tím víc zbude pro ně, pro mladé. Jako by nechápali, že generační výměna je přirozený cyklus, který se – bez ohledu na to, zda je bába a dědek levičák nebo pravičák - nikdy nedal, nedá a nebude moci dát předběhnout ani uspíšit, a že proto nikdo nikomu nic nemůže vyjídat. Lhostejno, zda v parlamentech bude sedět tyto čtyři roky pravice nebo levice.

Celý spor o to, zda volit levici nebo pravici je absurdní – obzvláště v čtyřletém cyklu. Neboť pokud už o něco jde, tak jedině o to, zda ve vedení společnosti zasedají ti slušní, etiční, morální a nesobečtí.

Ovšem pokud bude jediným hodnotítkem a kritériem jenom zisk a hodnoty přepočitatelné na  peněžní položky tak zvaného zisku, tak se může stát, že někdo zase přijde na to, že by bylo nejlépe všechny slabé, nemocné, handicapované ,  „neproduktivní“  nejen vyloučit, ale zcela eliminovat, například v plynových komorách. Protože podle takových  „rad“ nebude „efektivní“ všechny, kteří nevolí podle představ, potřeba vůbec živit, natož demokraticky respektovat. Ostatně, to už tady docela nedávno taky bylo – a také to nezáleželo na levici nebo pravici.

  Proto přímo bytostně nesnáším a děsí mě strašáci a rady (obzvláště zaznívající z těch nejmladších ročníků), kteří – často aniž vědí proč – papouškují nesmysly a plytkosti, neschopni se sami hlouběji zamyslet.