Nejvíc jsem se zasmál...

V pondělí l. prosince jsem se taky zasmála, leč velmi mrazivě, nad stránkou Miroslava Macka v deníku Metro, kde na odpověď, co ho v poslední době nejvíc pobavilo, opáčil: „Výhrůžka nějakého romského aktivisty, jehož jméno si nepamatuju. Prý pokud budou pokračovat události, jaké se odehrály v Janově, tak většina Romů emigruje. Dramatická většina občanů tohoto státu by tím byla přece asi spíš potěšena. Jako výhrůžka to tedy bylo velmi kontraproduktivní".

       Miroslav Macek taky chodí radit panu prezidentovi, jak se pochlubil. Prý se střídavými úspěchy, neb pan prezident si radit nenechá a pan Macek je pro něho jakousi tenisovou zdí, od které se odráží míčky pomyslných argumentů, které pan prezident buď chytí, anebo ne...

     Zajímalo by mne, co asi tak panu prezidentovi poradil na adresu Janovských romských spoluobčanů pro případ, že by aktivisté, zatupující romskou komunitu, přestali přes média posílat „výhrůžky" výše zmíněného typu, ale jednoduše pak bez výstrahy použili ke své obraně ve strachu před ozbrojenými těžkooděnci s fašistickými znaky a následně ze strachu i z ostatních lidí, stejných zbraní, tedy mačet, nožů, následovně třeba granátů, zápalných lahví a dalších propriet, které se v arzenálu nacionalistických a šovinistických protiromských skupin  vyskytují.

    Pokud jsou lidem, podobně smýšlejícím jako pan Macek, Romové pro smích a pobavení, když poukazují na neudržitelnost situace, že proti nim veřejně vystupují a vyostřují názory skupiny jako Dělnická strana a další rasisté, je téměř jisté, že se můžeme jako reakcí na tyto provokace dočkat jen toho, že se celý konflikt ještě víc rozhoří. A je namístě se ptát, co tím ironickým  popichováním do tohoto žhavého tématu pan Macek vlastně sleduje, a komu to prospěje...?

   Vždyť by asi bylo velmi naivní se domnívat, že by pan Macek při jeho vzdělání a postavení nedomýšlel a neměl jasno v tom, kam všechny tyto provokace mohou vést. A stejně podivné je, že i přestože ministr vnitra neustále a dlouho hovoří o tom, že by se měla Dělnická strana zakázat, přesto se nic prakticky neděje, a fakticky tato nebezpečná a třaskavá výbušnina leží jen na stole a v papírových frázích o tom, že by se mělo...

    Že by se naopak resort vnitra zalekl výhružek ze strany mluvčích Dělnické strany, že pokud bude zakázána, tak stejně založí pod jinou hlavičkou další stranu podobného fašistického ražení? Pak je pan ministr Langer velmi slabý ministr i člověk, neboť požádat Nejvyšší správní soud až nyní, na konci listopadu, o zrušení této extrémistické fašistické formace je i tak velmi pozdě. A je životně nutné se tudíž ptát, zda tu ono pěstování fašismu „na semeno" nakonec nepovede k tomu, že se ten plamen nenávisti skutečně rozhoří až nakonec v občanskou neposlušnost v rámci romské sebeobrany, a následně třeba i ve válku občanskou. Protože těch, kteří zásadně stojí proti fašismu, je tu pořád dost.

    Pokud tedy s Romy ministr vnitra nezasedne skutečně seriózně - a nejen formálně - k jednacímu stolu - a to na nejvyšší vládní úrovni - a nebude s nimi hovořit bez pejorativních podtextů a zlehčování jejich pocitů a podceňování, a věrohodně jim nevysvětlí, (a konec konců i dalším lidem, kteří stojí na straně té pomyslné „barikády" za romskými právy na rovné zacházení), proč to vláda nechala zajít až tak daleko, že se Romům mohou průvody fašounů prohánět  přímo pod okny jen proto, že je někde v místě jejich obydlí třeba ušpiněný chodník, vysypané smetí nebo nekvetou záhonky růží, pak to jistě nebudou a ani nemohou považovat za relevantní způsob „komunikace" s menšinami. A budou se bránit. Třeba tím, že nakonec budou donuceni vzít zákon do svých rukou.

     Ostatně, původně nenápadná fašistická skupina Henleinovců se před druhou světovou válkou dokázala záhy na vlně nenávisti a násilností rozrůst až k tomu, že se protlačila do parlamentu a následně ta vlna zvrácené ideologie „čistoty" zachvátila celé Německo a další země. I Hitler přece chtěl jen „čistit"... prý od vředu na kráse Německa a světa. A je otřesné, že si např. tyto všechny věci nedávají do souvislostí třeba i vsetínští voliči, kteří na základě takové falešné pořádkumilovnosti a čistomilnosti vynesli do vlády a Senátu např. i pana Čunka!

   Každý, kdo byť jen okrajově studoval kořeny fašismu, musí přece dojít jednoznačně - podtrhuji jednoznačně/!/  k tomu, kam se takové zaseté semeno nenávisti dokáže rozhořet a rozplevelit - až nejen k válce občanské, ale i světové/!/. A jestliže před tím nejsou schopni zřetelně a jednoznačně (a nejen formálně) varovat politici, musejí to udělat řadoví lidé.  A k tomu dřív nebo později dojde, pokud vláda a politici budou jen přešlapovat a budou si ten počertech horký brambor Romů a fašistů jen tak rozpačitě přehazovat, místo aby ihned konali. Abychom za pár měsíců nakonec nechodili po ulicích mezi dělobuchy!

     A také by mě zajímalo, nakolik si pan Macek váží lidského života, tedy tím míním jako takového. A jaké má pro jeho „hodnotu" měřítko či kritérium? A zda si náhodou také nemyslí, že existence romské osoby na této planetě, v této zemi, je přece jen o něco méně potřebnější, než kupříkladu jeho vysoce bílá, dobře zabezpečená, dobře vystudovaná, a díky mnohým knižně-velkoobchodními trikům i lépe postavená osoba? Jestli on si nakonec pan Macek o sobě nemyslí, že je pro tuto zemi potřebnější a důležitější, než nějací Janovští?

Na to lze říci jen jedno:  získat peníze do soukromého držení pomocí podivných obchodních spekulací s „knihami" je pro společnost a blaho lidu daleko nebezpečnější  a méně potřebné, než kopání přípojek kanalizace, vodovodů či elektroinstalace, odvoz popelnic a jiných méně „čistých" činností, na kterýchžto se z velké části podílejí svou prací právě Romové.

     Z toho článku, který jsem četla v Metru, totiž mezi řádky opravdu vyznělo, že by i pan Macek, kromě prý té „drtivé většiny" naše romské spoluobčany nejraději viděl někde  v prachu, v cizině.  To by pak asi pan Macek koukal, kdyby se mu pod jeho okny a záhony proháněli potkani jen proto, že i ta zbylá část Romů, kteří zde objektivně a viditelně pracují „rukama", nakonec ve strachu z házení do jednoho pytle s „nemakačenky", se nakonec doopravdy sebrala a odešla odtud pryč. Že by pak vyšli do ulic s košťaty a krumpáči zubaři v bílých pláštích či majitelé knižních velkoobchodů a dalších realit? Anebo že bychom si sem nakonec podle tohoto rozlišování na „validní" a „invalidní" společnost na pomocné a méně kvalifikované práce přestěhovali třeba „ukrajinu", jak se namnoze v resortu „levných" pracovních sil a šedé ekonomiky děje?

            Čtení mezi řádky je zkrátka vůbec moc zajímavá disciplína. I když, pravda, někdy se při ní člověku pořádně orosí čelo hrůzou. Obzvláště při pomyšlení, že by někteří ostří hoši, kteří se jen tak s někým nemažou a nemají daleko přejít od řečí k fackám, mohli dokonce ovlivňovat či působit na smýšlení pana prezidenta, svých spolustraníků nebo zprostředkovaně skrze noviny na smýšlení další lidi. Viditelné příklady a tváře přece táhnou a vytvářejí společenské modely chování a stereotypy. Ostatně, ani bonmoty rádoby žertující na téma „noci dlouhých nožů", které vycházejí dokonce z úst premiéra, rozhodě klimatu ve společnosti ničím kladným nepřispívají, a budí naopak strach, zda nakonec naši přední muži nemyslí své žertíky v duchu „odstraňování" nepohodlných a méně schopných smrtelně vážně.

       Prostě, jsou věci, které se nemohou říkat ani jako žert, protože jsou natolik vážné, citlivé a třaskavé, že i jakékoliv, byť i sebenepatrnější neporozumění tomu zavtipkování nebo ironii, může znamenat katastrofu. A tím spíš, že někteří lidé o schopnostech a inteligenci romských spoluobčanů pochybují, nemohou předpokládat, že tedy pochopí onen rádoby humor na jejich adresu. Nemluvě o tom, že je to celé nedůstojné.

            Ostatně, už to tu nejednou v historii bylo. Třeba u nás v osmatřicátém...                                    To si taky někteří ostří hoši o sobě mysleli, že jsou „čistší", „čistotnější" a schopnější, než ti druzí... A následoval pak prudký a nezastavitelný sled událostí; a ti čeští nýmandi, židovští „podlidé" a následně další a další skupiny obyvatelstva, neměli co pohledávat ve svých domovech, respektive někomu patrně taky připadalo zábavné, když ti osočovaní a opovrhovaní sbalili saky paky na vůz a odtáhli někam pryč, eventuelně vyletěli následně komínem...

Přát si proto i jen ve skrytu duše, aby někdo, ať je jaký je z hlediska udržování čistoty bydliště, v pocitu strachu opustil místo, kde žije, je hrozné a lidsky naprosto nepřípustné!

A dlužno podotknout ještě zkušenost, že se historie často opakuje a to opakování není jen tak náhodné, a v reálu pak vždy znamená tragedii. Prostě, když se byť i mezi řádky nebo v ironickém šprýmování začnou vypouštět destruktivní džinové z lahví, obvykle je pak už pozdě je vrátit zpátky, a nejednou to nakonec semele i ty, kteří je vypouštěli.

Konec konců, naše rudě-krvavá historie je toho plná.

            Pan Macek má zkrátka sám sebe patrně za vtipného glosátora, který nejspíš o sobě míní, že je lepší než Romové. Konec konců, myslet si o sobě, že jsem něco víc  nebo něco lepšího než ten druhý, je taky vizitka.

Zdenka Ulmannová

P.S. A pokud jsem mezi oněmi pondělními řádky páně Macka přečetla něco, co jsem si špatně vyložila a pan Macek to tak nemínil, pak se mu omlouvám, ale sorry, měl to tedy říci tak, aby si jeho slova nešlo vyložit i jinak. I natolik je snad, proboha, zkušený...