Je Topolánek bigamista?

Jaký je rozdíl mezi  monogamií  a bigamií ? Po vzoru Česka a chování jeho nejvyšších ústavních činitelů v živoucí praxi žádný. Formálně však, de iure, je mnohoženství trestným činem.

Dopouští se tedy Mirek Topolánek zakázaného činu, pokud žije a plodí děti s ženou, která není jeho manželkou, ačkoli je stále ženatý? Lze takový stav klasifikovat jako bigamii nebo „jen“ nevěru? Jaký by byl rozdíl v tom, pokud by i druhou ženu pojal za svoji zákonitou manželku tak, aby mohla před zákonem požívat stejných práv jako jeho první žena, resp. legitimní manželka? I když Topolánek fakticky opravdu žije v vztahu, který lze označit jako bigamní, přesto se právně chová „legálně“.

Tak naši vůdci kmene chápou a vytvářejí společenské modely. Žijí podle hesla, můžeš třeba krást či spáchat jakýkoliv zločin, ale když na to nepůjde napasovat nějaký paragraf, tak jsou řeči o morálce jen pouhými  jalovými „kecy“.

Podobné dvojaké chování  můžeme zaznamenat ale i na půdě samotného Parlamentu  či u soudců Ústavního soudu. Vždyť  co se jejich postojů a zaobcházení se zákonem a jeho výkladem týče, chovají se v podstatě úplně stejně, jako když se kdysi v prehistorii sešli rodoví náčelníci, pokouřili u ohňů dýmku, vybafali kouř do světových stran a jejich slovo stalo zákonem, ať bylo vzhledem k praktickým potřebám kmene sebehloupějším  či pro kmen dokonce záhubným.

Pro názornost několik příkladů:

I přestože se poslanec Melčák nechal zvolit do Poslanecké sněmovny na kandidátce ČSSD, v průběhu volebního období se dal (patrně za nemalou úplatu) předraftovat na druhou stranu barikády, a nyní dokonce navrhuje stížnosti k Ústavnímu soudu za nedodržení regulérnosti podmínek, když se má hlasovat o zkrácení volebního termínu a předčasných volbách, ačkoli se sám dopustil jednoznačného podvodu na svém voličstvu. Vždyť totiž ani jeden z voličů ČSSD, kteří mu dali na kandidátce této strany hlas, ho jistě nevolil jako nestraníka nebo nezařazeného či dokonce opozičního poslance, hlasujícímu proti vlastnímu klubu!  V praxi by takové chování muselo být klasifikováno jako trestný čin podvodu. V české legislativě však dokonce i výsostný Ústavní soud podvodného Melčáka bere jako věrohodného stěžovatele, který se domáhá čistoty ústavních kroků. Jak paradoxní! Totéž se ale týká například i dokonce nově vznikajících stran na půdě Parlamentu. I přestože poslance Kalouska či senátora Schwarzenberga. Během jednoho volebního období dokázali změnit jak vrchní chameleoni své barvy a dresy hned několikrát, posbírat za to peníze v různých státních funkcích, i přestože jejich zvolení  se de facto s odstupem času stalo jen velkým podvodem, neboť všechny své voliče uvedli v omyl,  kohože vlastně reprezentují. A co na to naši borci ústavního práva? Klopí zrak, chlípnou uši a mlčí. V lidské řeči se tomu všemu říká lidově „prasárna“. Ale formálně právně? Je to prostě O.K.

Jaký je tedy vlastně smysl práva a těch, kdo nad legislativou bdí?

Ano, v tomto pojetí nulový!

Fakt, že sám Melčák podrývá ideu ústavy tím, jak se zachoval jako poslanec během volebního období, nejvyšší ústavní soudci ale nevidí.  Nechtějí  vidět a akcentovat a „přišít“ tak Melčákovi flastr minimálně morálně tím, že by na jeho stížnost jakožto nejvyššího podvodníka ve státě alespoň nereflektovali a neakceptovali ji. Schovávají se za jakousi neuchopitelnou „ústavnost“, jejíž zájmy však nedokáží ani sami zřetelně definovat a interpretovat. Bože, kde to tedy žijeme?!

Patrně v zemi, kde nemusí platit žádná pravidla a kde si vlastně každý může dělat, co chce. (Tedy pokud se těmi nejodpudivějšími metodami vyškrábe až do ústavních funkcí).

A tak se jen chce povzdechnout, co měla celá tato šaráda kolem ústavnosti předčasných voleb znamenat, pokud nepovede k tomu, k čemu vést měla, tedy k předčasným volbám, zaseknou-li se postupně všichni hráči na parlamentním hřišti tak, jak se dnes zasekl Paroubek. Předčasné volby a boj o ně,( kterým se zde dokonce možná zastíral ještě nějaký  větší  podvod na občany), nebudou. To se ale, ostatně, při morálce našich zákonodárců dalo čekat.

A v neposlední řadě je důležité ptát, komu tedy toto divadlo na voliče prospěje? Politikům jistě; a občan přece není důležitý.

Ale přece jen je tu aspoň jedno malé pozitivum na té jinak odporné a veskrze pokrytecké šaškárně:

fakt, že se bigamista Mirek Toplánek zřekl aspoň jedné ze svých křivých výhod a odstoupil ze své parlamentní funkce a složil poslanecký mandát. Nicméně jako chlap stejně jako křivák zůstane, a to už mu nikdo neodpáře! Bohužel s obrovskými škodami pro celou veřejnost, protože se tak stal modelem toho, jak lze „přečůrat“ i zákon o rodině a další zákony vztahující se k institutu a smyslu manželství, na němž vlastně spočívá naše západní civilizace.

Možná, že se za chvíli dopracujeme tímto tempem křiváctví až zpět ke zvyklostem, jež se dodnes uplatňují v zemích zahnívajícího fundamentalismu a jeho rodovém právu šaría, a že se příště už ani nebude nutné ani rozvádět. A když si muž bude chtít koupit novou nebo další ženu, bude stačit, když se podobně jako muži v muslimských komunitách ukloní třikrát k Mekce a řekne o své „staré“ ženě: „Zavrhuji tě, zavrhuji tě, zavrhuji tě!“ , a bude ji moci rovnou bez jakýchkoliv nároků a slitování vyhnat. I bez zbytečných razítek nákladných soudů. Vždyť ty, ostatně, u nás stejně nemají podle čeho soudit, protože právo už je zde věc zcela pošlapaná a poplivaná nejvyššími soudci a znalci práva samotnými.