Je pro Švejnara? Vyhoďte ho!

„Česká televize se distancuje od vedoucího své redakce regionálního zpravodajství a televizního odboráře Adama Komerse. Ten připojil svůj podpis pod iniciativu Ano pro Švejnara. Podle mluvčího ČT Ladislava Štichy byl podpis Komersovou osobní záležitostí, která nebyla s nikým z vedení ČT konzultována."Vedení České televize předává případ etické komisi Syndikátu novinářů, Etickému panelu ČT a právníkům," sdělil Šticha s tím, že vedení televize má podezření na porušení kodexu veřejnoprávní televize a novinářského principu nestrannosti a nezávislosti.

"Proto Adam Komers nebude mít až do vyřešení případu žádný vliv na editoriální politiku zpravodajství ČT a řízení redakce," uzavřel Šticha."

    Takovou zprávu vydává tiskové oddělení České televize.

A tance kolem prezidentské volby pokračují. Nedotknutelnost NEJVYŠŠÍHO je až nápadně podobná „kafkovinám".

Jste novinář? Živíte se jako každý jiný člověk prací? Jste jako každý jiný občanem této republiky? Pracujete v médiích? Pak nesmíte mít vlastní občanský názor. A pokud máte, posvátné tele veřejnoprávnosti si na vás došlápne.

Hra na tak zvanou - a přesto těžce uchopitelnou - novinářskou nezávislost právě před takovými událostmi, jako jsou volby, vždy graduje do finále. Běda, projevíte-li se. Jako žurmalista si nesmíte dovolit myslet, uvažovat, natož formulovat veřejně svůj světopohled. Musíte být strohým robotem bez emocí, citů a vlastních autentických pocitů. Jen studená sfinga s předepsanou kravatou - proboha jen ne v nějaké typické barvě, protože i ta by mohla naznačovat /!/ - a s tak zvaným nezúčastněným výrazem, dokladujícím (ovšem podle koho/?/) nadstranickost, nadpohledovost, nadnázorovost. Nejlépe by bylo, kdybyste byli i slepí, hluší a místo hlasivek by vám implantovali digitální přehrávač, na kterém by byly zaznamenány vždy jen takové prefabrikované názory, které již prošly cenzurou. Co kdybyste se náhodou utrhli z řetězu, a v živém vysílání si pustili pusu na špacír a plácli něco ze svých soukromých pocitů?

  Také vám to cosi připomíná? Mně ano. Stačí si pustit někdy v podvečer televizní pořad, který nám připomíná dobu před rokem 1989 tehdejšími dobovými zpravodajskými relacemi.

Co je to tedy ona „veřejnoprávnost" a „novinářská nezávislost" veřejnoprávního novináře? Co se vlastně od ní očekává v případě, že jste třeba komentátor? Existuje snad absolutní nestrannost a bezpocitovost?¨Jak ale zachovat nestrannost, když hovoříte pokaždé s jinými stranami? Máte vždy za všech okolností zachovat jakousi kulisu neutrality i v případě, kdy je vaší prací věci komentovat? Ale jak? Když mluvíte s pravičákem či levičákem, měl byste se tvářit snad středově? Mluvíte-li třeba o tématu feminismu, musíte se snad jako žena tvářit bezpohlavně? Lze vůbec přestat být autentickým a originálním, jedinečným člověkem bez mozku a bez pocitů a bez vlastních názorů?  Rozpoltit se ve dví, pokud náhodou vaše srdce tiká doleva či doprava? Pak je ale novinářská práce schizofrenií. Uměle udržovanou nemocí.

Není snad potom lepší uchopit médium jako blog, kde mohou, smějí - a je to dokonce žádoucí - zaznívat z úst novinářů i dalších lidí jakékoliv názory z celého širokého spektra, pokud tedy nepropagují rasismus, fašismus a další nezákonné věci?  Nebylo by pak lepší veřejnoprávnost veřejnoprávních médií uchopit tak, aby v nich pracovaly a projevovaly se vyváženě všechny typy novinářských názorů - tedy jak z pravého, tak z levého či středového spektra - a to nejen u nekmenových komentátorů, ale i u těch, kteří jsou kmenovými zaměstnanci?

K případu Adama Komerse a jeho angažmá v petice pro Jana Švernara se podle mne vůbec nic nestalo z jeho strany, ale spíše jde o snahu totalitně přitlačit Českou televizi k tomu, aby stranicky preferovala Václava Klause. Ovšem řešení této situace je jednoduché: pokud je v České televizi někdo z kolegů, který naopak podporuje Václava Klause, nechť také podepíše podobnou výzvu a petici, jakou podepsal Adam Komers, a pak se celá věc vykompenzuje a vyváženost stran bude zachována.

Alibismus, kterým se česká média schovávají za tak zvanou novinářskou nezávislost a veřejnoprávnost je snad největším pokrytectvím jaké může existovat.

Pomalu to dělá dojem, že žijeme jako dříve, kdy jsme v totalitních dobách chodili do divadla, abychom si poslechli názory mezi řádky a protesty proti režimu pod čarou, protože mluvit nahlas a vyjadřovat svůj občanský názor bylo zakázáno a perzekuováno, neboť se vždycky našlo dost estébáčků, kteří to šli donést ne ÚV KSČ a vládu jedné strany. Buďme přece naopak rádi, že v naší veřejnoprávní televizi žijí normální živí lidé s vlastním lidským i občanským názorem, kteří se nebojí jej vyjádřit!

Vždyť právě to je známka demokracie.

V okamžiku, kdy totiž studená robotická sfinga bez názoru a pohlaví usedne v televizi před kameru zpravodajství, získáváme šokující pocit, že už ani nejsme svobodní lidé, ale jen stroje a čtecí přístroje, replikující někým předepsané a cenzurované texty. Vždyť tímto studeným nelidským přístupem přistupujeme na hru, že už nejsme lidé, ale hrajeme si na buněčné biologické stroje, kterým chybí k dokonalosti opravdu už jen ten čip s předem naprogramovaným typem chování pod neustálou kontrolou. A to je totalita a cenzura jak řemen.

Vyhoďte Komerse a pak tedy vítejte ve světě orwellovských her s totalitou!  Totálně se totiž podřídit metodám beznázorovosti je taky totalita, respektive autocenzura, tedy cenzura. Jestliže editor veřejnoprávní televize podepsal petici na podporu jednoho z kandidátů na úřad prezidenta, vyjádřil tím jen svůj názor, na který má jako občan plné právo. A být jím, dala bych to k soudu, nechť tedy posoudí, má-li Adam Komers jako člověk rovná práva jako ostatní lidé se svobodně projevovat. Případně se občansky organizovat , sdružovat a angažovat. Zjistí-li se, že nemá, pak jde o diskriminaci člověka.

Jisté je, že neangažmá ve viditelné organizaci či názorovém spektru ani zdaleka není zárukou beznázorovosti či nadpolitičnosti. A zcela určitě není kritériem pro posuzování, zda jako neangažovaný editor může svou práci vykonávat dobře.

Osobně znám celou řadu skvělých profesionálních žurnalistů, kteří jsou názorově vyhranění, a přesto svou práci dělají skvěle a plně profesionálně. A naopak znám mnoho novinářů, kteří sice pro žádný světopohled nehoří, ale přesto je jejich práce podprůměrná a neprofesionální.

Rozlišovat proto novináře podle toho, zda sdílí či nesdílí nějaký politický názor, je liché a zavádějící. Podle mne jde v případě odvolání Adama Komerse z funkce editora o škodu celé věci té tak zvané veřejnoprávnosti.

A to neříkám proto, že by mé srdce klepalo pro toho či onoho z prezidentských kandidátů. Ale vím, že lidsky nejodpornější věcí je, když člověka vyhodí jen proto, že měl vlastní svobodný názor.  Protože to je nejen nedemokratické a odporující názorové pluralitě, která nezbytnou podmínkou právě demokratického principu, ale hlavně je to popřením všech základních lidských a občanských práv a svobod se svobodně vyjadřovat, sdružovat a chovat.  

Zdenka Ulmannová