Hon na čarodějnice II.

Barbora Tachecí se zhroutila. No, není divu. Všichni, kdo tuto naprosto zbytečnou hysterii vyvolali, teď mohou být spokojeni. Vždyť jim přece sáhla na jejich oblíbený formátek rádia! Že oni jí sáhli do života daleko brutálnějším způsobem je patrně nechává v klidu. Hlavně že oni - ti vážení a milí, uhlazení a liboví posluchači - mají zpátky iluzi, že rádio poběží podle jejich gusta. Jako by to byla ta nejdůležitější na světě! Jejich ráno, do kterého je už s návykovou závislostí probouzí dvanáct let sametově hebký hlas Ivana Hoffmana jeho ranní poznámkou...

  Skutečnost, že k ředitelčině zhroucení došlo právě za vydatného přispění nenávistných ataků oněch libových a sametově vybraných posluchačů, vycházejících patrně z podvědomého folklóru, že pokud něco řídí ženská, tak je to apriori špatně. Nedáme jí ani třicet dní, natož sto dní hájení!

Rovnou ji ukamenujme peticemi. Škoda že tu nemáme rodové právo šaríja! Taky bychom ji mohli veřejně postavit na pranýř a umlátit kameny a lopatami, mrchu jednu studenou, arogantní! Ženskou bestii, co si dovolila mít stejné manýry jako chlap! Jak je to možné!!! To si dovolila moc!

            A když už ji nemůžeme ukamenovat, tak jí způsobíme aspoň takový malý něžný lynč počesku. V tom máme praxi. V tom jsme dobří! Zkušenosti domovních důvěrníčků, udávajících své správce a domovníky i za takový prd, jako bývaly nevyvěšené prapory na 25. února, nám dávají sílu oprávněného demokratického „posluchače veřejnoprávního rozhlasu"! Našeho rozhlasu! To by bylo, abychom si za těch padesát káče nevynutili od ředitelky cokoliv, i to, co nám na očích nevidí!

Za všechny ambiciózní ženy, nesedající si před mužíky na zadek přeji s upřímným pozdravem: „jděte do hajzlu, pánové!" (Případně i dámy, které se před chlapíky slepičíte a zobete jim z ruky).

Hezký den - doufám, že teď už se vám bude spát a probouzet lépe....

Zdenka Ulmannová, feministka, která se nestydí za to, že je feministka