Hetero nebo homo svatba?

Velkou Británií v dnešních dnech otřásá pro někoho tradiční hodnoty urážející, pro jiného zásadní liberální otázka, zda umožnit svatby homosexuálům. Záležitost nesmírně složitá a delikátní z mnoha důvodů.  

   Vezmeme-li v úvahu, že manželství je jakožto historicky rituální odkaz, jenž sňatkem pečetí vztah mezi mužem a ženou, resp. mezi příslušníky opačných pohlaví za účelem jediného možného přirozeného způsobu reprodukce druhu, pak nám nezbývá, než s převzetím téhož rituálu do jiné komunity lidí stejného pohlaví za jiným účelem, nesouhlasit, neboť jde o choulostivou věc zacházení s obřadními a posvátnými akty, které v lidské kultuře mají významnou tradici. A vyznívá to nikoli nepodobně, jako bychom se snažili přepustit např. tradičního vánočního Ježíška jiným náboženstvím a církvím.

   Jde o natolik delikátní a velmi intimní a choulostivou věc, že být sama homosexuálkou, patrně bych se o používání svátku, který patřil doposud  lidem s jinou sexuální orientací, nesnažila přibalit do své kulturní výbavy, ale spíš bych se snažila jít cestou méně kontroverzní, a případné ošetření svých majetkových, dědických, adopčních a dalších práv řešit pomocí notářské a soudní služby, která je jistě - co do právní váhy -  srovnatelná se sňatkem mezi muži a ženami.

   Zkrátka, nemohu si pomoci, ale ač nemám ani za mák nic proti odlišnosti či různosti v sexuální orientaci a jsem, a vždycky jsem byla, v tomto směru velmi tolerantní zastánkyní homosexuálně orientovaných osob a z hlediska prostého lidství naprosto nikdy nečinila rozdíly, přesto mi někdy způsoby atraktivizování a zviditelňování se homosexuálních lidí a snahy se dorovnávat do nesrovnatelného připadají dosti exhibicionistické, agresivní až někdy extrémně zarputilé, neboť je tady přece řeč o veskrze a naprosto nejintimnějších věcech člověka, které patří do soukromí postele, a nikoli na veřejný přetřes. Navíc celou věc toto bulvarizování jen vulgarizuje a vzbuzuje naprosto zbytečné vášně až provokace. Už proto, že homosexuálové již dnes v civilizované společnosti nejsou jako občané diskriminováni či neakceptováni např. z hlediska rovnoprávnosti před zákonem či možnosti získání zaměstnání či dědictví a podobně.

   Fakt, že si však homosexuálové chtějí přivlastnit svátek a rituální statek, který svým prapůvodem doprovází heterosexuální vztah ženy a muže, mi prostě připadá nefér vůči homosexuálům.

   Nechť si homosexuální lidé kreativně vymyslí a zavedou svůj vlastní, jedinečný a specifický symbol a rituál, který pak běžným občansným způsobem zalobují tak, aby se stal legislativní normou, a nikdo pak jistě  nebude pak mít problém. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Používat a přenášet ale rituální nástroj určený původně někomu a něčemu jinému, zdá se mi poněkud nešťastným.