Chcete zhubnout? Vyžeňte nehodného manžela a sportujte.

Každý člověk si zaslouží, aby si ho druzí - a zejména ti nejbližšší - vážili. Pokud tomu tak není, může často i onemocnět.  

Jednou z nejrozšířenějších civilizačních nemocí západní civilizace s následným dopadem na celou řadu jiných závažných onemocnění je obezita.Jak se ukazuje z řady nezávislých průzkumů, hlavním faktorem vzniku obezityje nadměrný příjem nevhodné potravy a  chronický stress. Ten je obvykle způsoben kombinací více faktorů. Z těch nejčastějších jsou to nedobré sociální podmínky, chronická přepracovanost a psychická zátěž na pracovišti i doma, nutričně chudá a nezdravá potrava u lidí, kteří mají hluboko do kapsy, a v neposlední řadě také neuspokojivé partnerské vztahy. Jak se ukazuje, celá řada takto postižených lidí svoji nepříjemnou životní situaci často tak zvaně „zajídá“. Neboť konzumování potravy je často jediným pocitem libosti, kterým si dokáží aspoň na chvíli zprostředkovat pohodu a odlehčit tak ze své chronické tíživé životní situace a nespokojenosti.              Je známo, že často již s vyřešením jednoho z několika těchto závažných faktorů se může změnit i celkový stav takto postižených osob.„Několik jsem se trápila se svou nadváhou. Vyzkoušela jsem snad všechny možné „zaručené“ repcepty či „záračné“ tablety, čaje či bylinky na zhubnutí, cvičila jsem aerobic, chodila do posilovny, ale přesto nic nezabíralo, a pokud, tak jen krátkodobě, několik týdnů,“ svěřuje se paní Helena. „Když jsem pak přišla o zaměstnání po dvaceti letech v oboru, můj manžel neunesl situaci, že jsme byli nuceni žít načas jen z jeho příjmu, a v rozhodujícím okamžiku mne opustil. Děti v té době byly již na vlastních nohou, a tak jsem zůstala sama. Najednou jsem nevěděla co s časem, neměla jsem už ani pro koho vařit. Nikdo mi navíc nedělal chutě tím, že si večer u televize pochutnával na sušenkách a jiných pochutinách, a já se jen zuby nehty držela zpátky, což je obvykle velmi těžké, protože nejíst, když ostatní jedí, není jen  o pevné vůli, ale o boji proti nejzákladnějšímu pudu. I člověk je v tomto smyslu také jen živočichem, a jistě to znáte: když dáte pejskovi cokoliv na misku, obvykle si nedokáže poručit, aby nejedl tak dlouho, dokud nebude prázdná...    A tak jsem postupně přestala chodit i nakupovat, protože mně samotné stačilo v mé situaci prakticky jen kafe a něco nepatrného k zakousnutí, protože jsem vlastně ani neměla chuť na jídlo. Obvykle jsem se odbyla jen jablkem nebo kouskem nějaké zeleniny, která byla v mrazáku, a víc jsem do sebe nedostala, než jsem se dokázala srovnat a smířit s faktem, že se nemohu opřít o nikoho, než jen o sebe. A právě tehdy jsem si uvědomila moc důležitých věcí; například i to, že se běžně stávalo, že pokud jsem já do té doby někdy potřebovala pomoc, že se mi jí většinou stejně nedostalo. A ač jsme s manželem sice byli spoustu let dva, přesto jsem vlastně byla sama. Jen jsem si to nedokázala přiznat a měla na očích růžové klapky, které, jak se ukázalo, mi zatemňovaly samou touhou po lásce, výhled. Postupně, aniž bych si to uvědomovala, jsem hned v prvním momentu osamocení začala hubnout. A jak! Když jsem pak asi po třech týdnech měla jít na nějakou prezentaci s kamarádkou, zjistila jsem, že ani nemám co na sebe – ačkoliv jsem měla plný šatník. Ale jednoduše mi všechno bylo o dvě čísla větší. Nakonec jsem se ale přece jen nechala kamarádkou přesvědčit a na onen večírek jsem šla. K mému údivu jsem se tak setkala i s bývalou kolegyní, která stejně jako já měla problémy s udržením linie, a hle, málem jsem ji ani nepoznala, jak byla hubená. Když jsme se bavily, tak mi mezi řečí řekla, že se nedávno úspěšně rozvedla. A vlastně popsala můj vlastní příběh – i s těmi momenty, kdy naráz dokázala velmi snadno zhubnout. A přidala mi ještě jednu skvělou radu. Koupila si totiž bicykl a začala aktivně jezdit. A nejen to, dokonce se seznámila s novými lidmi, kteří se rekreačně zabývali kanoistikou. Kamarádka zjistila, že to je přesně to, co jí chybělo! Aktivní pohyb s milými, přívětivými lidmi, kdy si konečně po létech šedých a hloupých stereotypů manželské přetvářky a nepohody mohla konečně bez omezování dopřát to, co se jí líbí- ale jen do té doby nevěděla, že by se jí to mohlo líbit. Pochopila, že celá léta žila-nežila jako v nějaké ulitě zakonzervovaných předsudků o manželství, přizpůsobivosti ženy manželovi, protože se vlastně do té doby spíš obětovala potřebám a přání druhých na svůj úkor. A s tím teď byl konec. ´Konečně jsem začala žít jako člověk´, glosovala svoji situaci.              Z tohoto příběhu je zřejmé, že osvobodit se od svých mýtů a mylných představ, a konec konců, i od těch zbytečných kil, člověk musí jedině sám. Zamyšlením se a změnou toho, co si často ve složitých společenských zažitých stereotypech a rituálech ani neuvědomuje. Někdy je to jen takový životní „detail“,jakým je neodvaha řešit své vlastní věci a obava prosadit si i své názory a také vyžadovat porozumění – a to i někdy vzdor tomu, zda se to partnerovi líbí či nikoli. Nemusíme se ptát na dovolení, jak smíme a máme žít, ale žijme tak, jak to sami pocitově vnímáme a cítíme. Je to přece náš život. A nikdo nemá právo nás tlačit, abychom ho přizpůsobovali i tehdy, když nechceme. I v manželství či partnerství proto žijme své životy jako rovné s rovnými, a pokud je potřeba dělat kompromisy, pak ale jen oboustranně výhodné, a nikoli se stát nedobrovolnou obětí sobeckých a vyděračských ústupků tomu druhému. Každý vztah, a zejména ten rodinný, je přece především o zodpovědnosti – a ta musí být oboustranně stejná. A to vlastně platí o celém životě, a konec konců i o tom hubnutí. Jedině zdravým a důstojným přístupem k sobě samým se dokážeme popasovat i se svou případnou nadváhou. Netrapte se proto tím, jaká jste a jaká byste měla být v očích druhých, neničte si sebevědomí polykáním tablet na krásnou postavu či posloucháním různých šamanů, kteří vám neustále radí, co byste měly - a mezi které možná patří i váš nejbližší partner. Uvědomte si, že vám často radí jen proto, aby z vás měli svůj vlastní prospěch, pohodlí a byznys. Ostatně, když se zamyslíte nad jevem, že se dnes už víc než polovina manželství rozvádí, patrně dojdete k závěru, že ta příčina nemusí být jen ve vás, v ženách, ale že většinou symbolizuje právě to, po čem ženy také sní – po svobodném pocitu, že mohu, po hrdosti a volném rozletu své osobnosti.Vždyť to, čemu se říká „zdravý životní styl“ není nic jiného, než váš vlastní postoj a názor na to, co od života očekáváte a chcete. A to je vždy vaše volba.Tak ať je co nejvíc šťastná...Zdenka Ulmannová