Blízká setkání našeho druhu

I když se jindy s vervou a nabroušeným jazykem pouštím spíše do vážných společenských témat a nervy drásajících politických situací, mám občas potřebu se aspoň na chvilku přestat rvát za blaho slabých a utlačovaných, a pohladit i svoji duši. A to jsem udělala zrovna v pátek. A nemohu se o to s Vámi, milí čtenáři tohoto blogu, nepodělit.

V pátek jsme ještě s pár dalšími blogery zašli do hospody. Vzhledem k tomu, že se vesměs známe jen z tohoto virtuálního internetového prostoru, bylo čekání na osobní setkání o to víc vzrušující. Shodli jsme se na tom, že pro mnohé z nás skoro jako první rande lidiček seznamujících se na inzerát. Protože se však známe aspoň z fotografií autorů článků na blogu, připomínal vždy okamžik s nově příchozím situaci, jakou zažívají lidičky při setkání abiturientů po třiceti letech. „Ne, neříkej kdo jsi!“ volali jsme vždy, když se ve dveřích objevil někdo nový. „Budeme hádat!“... Ano, několikrát jsme se u jména skutečně trefili, ale ve většině případů jsme museli konstatovat, že fotografie je geniální nástroj, jak uhladit rysy a oklamat svět. Ne každý z nás totiž vypadá v reálu tak, jak nám nabízí na digitálně upravených obrázcích. Inu, moderní technologie zkrášlování a vytváření image, ať se nám to líbí nebo ne, zaplavují - a druhdy i zaplevelují - svět. A není divu; každý z nás má tendence být sám k sobě milosrdný. A tak i letité hvězdy showbyznysu prodávají svůj obraz někdy tak zretušovaný, že bychom řekli, že lidský věk nemá hranic.

Politici to mají přece jen těžší – ty občas vychytá nějaká nečekaná zvědavá kamera a nabídne nám, prosťáčkům, jak vypadají, když se zrovna nekontrolují. A pak z toho vznikají národopisné humoresky, kdy třeba premiér hrozí pěstí zaťatou známým sprostým gestem v pánské přirození, (verbální doprovodné vyjádření téhož ponecháme raději stranou), či výjevy spících poslanců v okamžicích zákonodárné diskuse o našich lepších zítřcích. Když už jsem se otřela o toho premiéra; taky vám připadá ta jeho prudká chacharská nátura beskydského „chlapa s gulama“ do kuloárů politické smetánky, zakládající si jindy na vznešených aristokratických estétských způsobech, jaksi neladná a rozháraná? Mně tedy ano. I když musím podotknout, že šlechtické móresy mi také jako prostému plebejci se silně vyvinutým sociálním cítěním příliš nejdou pod fousy. Kdybych si však měla vybrat, v čí společnosti strávit chvilku, zcela jistě bych v nabídce mezi párty s garniturou vlády a festivalem stráveným mezi romskými aktivisty, preferovala ono setkání na festivalu Romale. Už proto, že tato chvíle by mi poskytla rozvíjející či nový pohled na svět, který neustále programově vyhledávám, a který v prominentních kuloárech jistě nezískám.

Ono by občas neškodilo každému, zejména zákonodárci, kdyby sestoupil ze svých domnělých výšin, a pokusil se navázat společnou řeč i s těmi, jejichž ústy někdy promlouvá k davům, k televizním kamerám a do objektivu dvorních fotografů. Možná by pak setkání s naším vlastním druhem byla mnohem bližší, upřímnější a empatičtější. Třeba taková, jaké jsem zažila já v pátek.

Vždyť mezi námi blogery, kteří jsme se v pátek sešli na kus řeči, se nenašel ani jeden, který by souhlasil s rasistickým podtextem Čunkových výjevů, ani jeden, kterému by se líbilo, že by radikální zatočení s etnickým elementem a pospolitostí v romských rodinách, jež tak vehementně prosazuje hlavní reprezentant křesťanské strany a abonent na křeslo místopředsedy vlády, mělo projít bez odezvy a zájmu vyšetřovacích orgánů, stíhajících projevy rasové nesnášenlivosti.

A tak nás, tu skupinku blogerů, angažující se aspoň na blogu, tak trochu považuji za vzorek, za komunitu, která považuje projevy nepřátelské k jiným komunitám, za nevhodné a nehodné slušných lidí, obzvláště ve vládě.

Proto bych vám všem, kolegyně a kolegové, kteří se zajímáte a píšete o osudech jiných lidí aspoň zde, na blogu, chtěla poděkovat za to, že jsem s vámi mohla posedět a ujistit se ve své naději, že dobří lidé ještě žijí.

A že jejich koncentrace není přímo v nejvyšších státních strukturách?

No, konec konců, to je příznačné...