Týden slezských měst: Nejmladší město ČR

Nejmladší město České republiky vzniklo v minulém století během poválečného rozvoje českého Slezska.

Lidé pracující v těžkém průmyslu měli najít kvalitní bydlení v podhůří Beskyd. V jižní části ostravsko-karvinské průmyslové oblasti se začalo „na zelené louce“ mezi obcemi Šenov a Šumbark s výstavbou prvních bytových domů již v roce 1947.

Po dokončení prvních domů v roce 1949 výstavba rychlým tempem pokračovala dál. V roce 1955 bylo na území nově vzniklých sídlišť s více než 16 000 obyvateli vyhlášeno město.

Jméno města se hledalo veřejnou soutěží. V ní se jako návrhy objevila jména Bezručov, Faratín, Všemírov, Šťastnov, ale i Lidobudovatelov, Budovatelnice, Budosociokolektivov, či Rudohvězdov, Stalin, Gottwaldův Horníkov nebo Zápotockýgrad a mnoho dalších. Nakonec městu bylo vybráno jméno Havířov.

Město Havířov je ojedinělé svým způsobem vzniku. Havířov totiž vznikal podle územního plánu, který dodržoval zásady urbanismu a byl od počátku koncipován jako město kvalitního bydlení. V tom se od většiny českých, moravských i slezských měst naprosto odlišuje, protože si od počátků zakládal pouze na co nejlepším životním prostředí a na bohatém rekreačním zázemí.

Havířov se od 50. let značně rozrostl. Nejvyšší počet obyvatel město zaznamenalo v roce 1986, tehdy zde žilo téměř 100 000 lidí. Dnešní Havířov obývá necelých 80 000 obyvatel a naprostá většina z nich dojíždí za prací do okolních měst. Značná část Havířova žije tak, jak to bylo původně koncipováno.

Centrum Havířova, které vzniklo v 50. letech, bylo v roce 1992 vyhlášeno chráněnou památkovou zónou. Tato část Havířova tvoří totiž ucelenou architektonickou oblast postavenou v duchu tzv. sorely.

Sorela je zkratka pojmu socialistický realismus a označuje specifický stavební styl, který vychází ze sovětského stalinistického stylu a je doplněn o dekorativní prvky jihočeské renezance a lidové architektury. V tomto duchu bylo v 50. letech minulého století postaveno dnešní jádro města Havířov.

Město v duchu sorely tvoří široké bulváry a chráněné dvory se spoustou zeleně, dominantní je přísná symetrie a dekorativnost. Podle podobných zásad probíhala po 2. světové válce obnova řady měst i v západní Evropě, ve městech západní Evropy však převládla strohá moderna.

Města v duchu sorely jsou typická dekorativními motivy spjatými s tehdejším režimem a až kýčovitou zdobností, která měla navozovat dojem lidovosti. Na domech nalezneme typická sgrafita, sochy a také doplňky jako mříže a zábradlí. K nejvýznamnějším celkům tohoto architektonického stylu patří spolu s ostravskou Porubou právě Havířov.

Oblasti postavené v duchu sorely nabízejí velmi kvalitní bydlení. Je to dáno tím, že tento architektonický styl upřednostňoval monumentální pojetí a nehleděl na ekonomickou stránku, takže obyvatelé mají dostatek zeleně, byty jsou poměrně velké a k dispozici jsou služby i možnosti k rekreaci.

Dnešní Havířov se však potýká i se sociálním dědictvím rozvoje hornictví, které v českém Slezsku pomalu zaniká. Restrukturalizace s sebou nese sociální napětí, jež je v některých částech města silné.

Většina Havířova však splňuje původní záměr zakladatelů města: bydlí se tady s dobrou dopravní obslužností v zeleni, v blízkosti dvou přehradních nádrží a s Beskydami za humny.