Síla lokálních jazyků

Lokální jazyky na území České republiky jsou v současné době na různých stupních zániku. Zatímco některé oblasti jsou již jazykově unifikovány, v jiných ještě nalezneme jazykově pestrou rozdrobenost.

Na územích, která byla po druhé světové válce vysídlena a následně dosidlována, je jazyková situace zřejmě nejpřehlednější. Do československého pohraničí zamířili lidé z nejrůznějších jazykových oblastí. Byli to uživatelé českých a moravských nářečí, ale i krajané ze zahraničí, nejčastěji z Volyně a z Rumunska. Aby se mohli v každodenních situacích domluvit, vznikl přirozenou cestou obrovský tlak na jazykovou unifikaci. Jako základ sloužila novým osídlencům v moravských a slezských oblastech spisovná čeština, v ostatních oblastech to byla čeština obecná. K jazykové unifikaci zde bezesporu došlo.

Zbytek území České republiky zůstal pod vlivem lokálních jazyků. Buď dominuje vliv nářečí, nebo vliv nadnářečních útvarů, interdialektů.

Velmi silný vliv interdialektu se projevoval ještě donedávna v moravskoslezské oblasti. Místní interdialekt byl tak výrazný, že se v promluvě některé jeho rysy silně projevovaly i při užití spisovné češtiny.

V současné době vliv interdialektu výrazně polevuje. Moravskoslezský interdialekt ustupuje obecné češtině. Tento jev je patrný v každodenní komunikaci na celém tomto donedávna jazykově výjimečném území.

V několika moravskoslezských oblastech ale je nářečí stále ještě velmi živé.

Nejsilnější nářeční skupiny žijí na Těšínsku. Místní jazyk je zde užíván jako základní dorozumívací prostředek v každodenní komunikaci. Obyvatelé Těšínska jazyku bez problémů rozumějí a bez problémů ho aktivně užívají. Je naprosto běžné při setkání místních „přepnout“ do lokálního jazyka. Tento jev můžeme běžně sledovat i v dopravních prostředcích, kdy na cestě z Prahy tito lidé mezi sebou hovoří „po našymu“ a v naprostém klidu „přepínají“ do češtiny při hovoru s ostatními cestujícími, či personálem. Úchvatné!

Poměrně silná nářeční skupina stále ještě žije v další moravskoslezské oblasti, na Hlučínsku, ale zde už lokální jazyk daleko zřetelněji zaniká. Většina obyvatel Hlučínska svému lokálnímu jazyku bez problémů rozumí, ale ve velké většině už nejsou tito lidé schopni svým lokálním jazykem aktivně komunikovat.

Protože z této oblasti pocházím, věnuji cyklus úvah o soumraku lokálních jazyků právě tomuto kraji a tomuto jazyku. Mému kraji se říká Prajzska, obyvatelům Prajzaci a pro řeč, kterou se tady mluví, se vžilo označení prajzština. 

Pokračování: Hevaj tum šašejum