Ze seriózního a respektovaného vědce se stal věštec, který o svých věštbách vůbec nepochybuje. Vědeckou rezervovanost a serióznost vystřídala image mediálního klauna. Flegr poškodil nejen sebe, ale i vědu jako takovou.
Před chvílí jsem si zde na blogu přečetl článek pana Toráče o profesoru Flegrovi (zde). Vzhledem k tomu, že se nese v podobném duchu, v jakém jsem napsal své dřívější dva články na toto téma, je pochopitelné, že se s ním zcela ztotožňuji. Uvědomil jsem si však, že jsme ani já ani pan Toráč explicitně nezmínili z mého pohledu jeden docela zásadní aspekt.
Chováni některých politiků společensky znedůvěryhodnilo vážnost boje s pandemií coronaviru, některými svými vyjádřeními a počiny vyvolali pochybnosti o své kompetentnosti mnozí politikové i odborní poradci příslušných ministerstev, představitelé státních odborných institucí i zdravotnických zařízení všeho druhu. To je pochopitelně špatně, důvěra je totiž v tomto případě velmi důležitá.
Profesor Flegr se však obecné kritice někdy asi neuvážených slov a neodůvodnitelných postojů poněkud vymyká. Z důvodu, které si lze jen domýšlet, svým mediálním tažením zdiskreditoval vědu, a to v té podobě, kterou vnímáme jako neinstitucionalizovanou, svobodnou a nezávislou. Přestože je tento vědec součástí různých institucí a vědeckých týmů, svá nadmíru hojná mediální vystoupení neprezentoval jako jejich představitel, ale jako jakýsi vědecký mesiáš, který sice na řešení problematiky nemá žádný přímý vliv, ale osvobozen od s tím spojených tlaků může zvěstovat pravdu, v tomto případě krutou pravdu.
Rozhodně nechci paušálně odsuzovat všechno, co profesor Flegr uvedl. V základní rovině uváděl zcela relevantní fakta, která nejsou nikterak kontroverzní a je si jich vědom každý, kdo příslušnému oboru trochu rozumí. Problematický je však dle mého názoru způsob, jak je prezentoval, a hlavně jaké činil závěry. Ze seriózního a respektovaného vědce se stal jako mávnutím kouzelného proutku věštec, který navíc o svých věštbách vůbec nepochybuje. Vědeckou rezervovanost, pochybovačnost a serióznost vystřídala v tomto případě image mediálního klauna chtějícího na základě obrazu jakéhosi potřeštěného geniálního vědce demonstrovat, že skrze taková slova se nám dostává osvícení.
Nevím, jestli mohl svými katastrofickými vizemi, které se klidně ještě mohou naplnit, způsobit profesor Flegr ohledně našeho vnímání aktuální situace nějakou faktickou škodu, ale rozhodně uškodil obecnému vnímání vědy a vědeckého poznání, které i tak prochází významnou společenskou krizí. Nevěříme politikům a jejich stranám, nevěříme vládě a státním institucím, nevěříme osobnostem a společenským elitám a asi brzy přestaneme věřit i vědě. Člověk ale něčemu věřit potřebuje, a tak asi začneme důvěřovat věštcům, šarlatánům a obecně těm, kteří říkají to, co chceme slyšet, nebo se trefují do našich skrytých obav a černých myšlenek.
Je mi opravdu líto, že mě to, co vnímám, nutí takto reagovat. Moc rád bych oslavoval vědce, kteří s lehkým skepticismem, ale také s pokorou a sebekritičností prezentují závěry, které sice asi svou podstatou neproniknou do šoubyznysu, ale budou vést k přemýšlení, k respektu a k důvěře. Popularizace vědy je extrémně těžká disciplína, kterou zvládá velmi málo vědců. Ti, kteří to umí (napadá mě třeba doktor Grygar) zvládají balancování na tenké hraně, s níž lze snadno sklouznout na jedné straně k nesrozumitelnosti a s tím spojenému nepochopení a na druhé straně ke zjednodušení, které deformuje realitu do té míry, že už to přestává být prezentací vědy.
K problematice mající vědeckou podstatu, ale dotýkající se zásadně života drtivé většiny lidí, musí vědec přistupovat nesmírně opatrně. Musí chápat, že jeho odborné vnímání problému nemusí nést zátěž spojenou se širokým společenským dopadem, ekonomikou, sociologií, politikou apod. V této souvislosti jsem přesvědčen, že covid je z větší části problém společenský, potažmo zdravotnický a jeho vědecká podstata může být obecně prezentována jen jako výsledek nějakého úsilí: vytvoření vakcíny, léčebného postupu, antivirového prostředku apod. Prognostika je spíše jen pomocnou a ošemetnou disciplínou.
