Všeci sú proti mně!

Je to kampaň! Je to snaha odstranit ma z politiky. Jsou to lži, mám na to důkazy. Nikdy neodstoupím, i keby sa komise EU, Transparency International, The Guardian, Le Monde a Slonková s Kubíkem postavili na hlavu!

Různými slovy stále stejná mantra. Už to pomalu přestává být legrační. Je neuvěřitelné, kdo všechno si na Andreje Babiše již zasedl. Asi mnohem jednodušší bude výčet těch, kteří ho chrání a obhajují. Jsou to jeho zaměstnanci v Agrofertu, včetně zaměstnanců jedné divize zvané ANO, kterým je to těžko mít za zlé: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Je to také pan prezident, kterému se docela pochopitelně pakt Zeman–Babiš náramně zamlouvá a je to, bohužel, stále mnoho občanů. S typickým voličem Andreje Babiše jsem nedávno diskutoval: „Všichni politici jsou lumpové, tenhle mi alespoň přidal na důchodu a zlevnil mi autobus, proto ho budu volit,“ řekl mi ten starý nemocný muž. Ani jemu se vlastně nelze divit, a to nejen proto, že je starý a nemocný.

Názor, že politika je svinstvo a každý politik je a priori lump je všeobecně rozšířen, a opět není nikterak divné, že si to někdo myslí. Divné dle mého názoru však je, že velká část voličů podporuje politiky minimálně podezřelé, místo toho, aby volila ty, kteří jsou zatím čistí. Podezřelý může být shledán nevinným a naopak někdo zdánlivě čistý může být lump, ale předvýběr by měl být snad jasný. Nedokážu pochopit, jak může být stále úspěšný, což průzkumy potvrzují, člověk, jehož dávná a nedávná minulost i přítomnost jsou zatíženy tolika problematickými skutečnostmi, událostmi a kauzami. Obdobně pošramocenou pověst má jistě mnoho lidí. Ti lidé zde žijí, podnikají, jsou i veřejně činní, ale proč by se měli stát premiéry naší země.

ANO vyhrálo volby a lidé ho zvolili s vědomím, kdo je jeho majitel, stejně jako lidé zvolili prezidenta, o němž už z předchozího volebního období nemohli mít žádné iluze. Ti lidé jsou tak na svých místech legitimně, a nelze je tedy nějakým nezákonným způsobem funkcí zbavit. Pokud ovšem existuje něco jako politická kultura, podezřelí, stíhaní a ti, kteří morálně pochybili, sami odstoupí. Podlehnou tlaku veřejného mínění a vlastní partaje, která si svým problematickým představitelem nechce kazit pověst. Tak to ale funguje pouze u standardních politických stran. Strany-firmy si svého majitele logicky neodvolávají, ale naopak mu vyjadřují důvěru, a to až do absurdna. A dostane-li takový člověk i podporu od prezidenta, je prakticky neodvolatelný.

Z výše uvedeného je myslím patrné, že pokud budou občany voleni politici, kteří mnohokrát na mnoha místech morálně (možná nejen morálně) selhali, politická kultura a kvalita politiků, na kterou tak rádi upozorňujeme, se nezlepší. A opačně. Pokud budeme volit politiky, kteří si zatím nezadali, je alespoň teoretická šance, že se do politiky dostanou i lidé slušní nebo alespoň lidé, které nějaký mechanismus přinutí se chovat slušně, v mezích zákona a standardních morálních norem. Myslím, že tento princip může fungovat zcela univerzálně, bez ohledu na politickou orientaci. Výjimkou jsou pouze extrémistické partaje, u kterých je samo členství problematicky slučitelné s morálkou.

Když jsem byl kluk a odůvodňoval jsem poznámky a špatné známky tím, že si na mě učitelé zasedli, dostal jsem ještě doma vařečkou s komentářem, že kdybych se pořádně učil a nezlobil, nikdo by si na mě nezasedl. Myslím, že tento princip funguje zcela univerzálně. Otázkou je, máme-li tak velkou vařečku a někoho, kdo by jí uměl správně použít.