Vítání osmimiliardtého občánka

A už je na světě! Kluk jako buk, respektive spíše jako bambus. Bude-li mít štěstí, nenarodí se v krytu, v utečeneckém táboře nebo v nějakém slamu. Pro jeho blízké to bude radost, ale pro lidstvo to tak dobrá zpráva asi není.

Někdy touto dobou se počet obyvatel na zemi dostává přes osm miliard, což není právě důvod k radosti. Již dlouho se diskutuje o tom, kolik tato planeta pojme zástupců druhu Homo sapiens, ale je nepochybné, že čím více jich bude, tím dříve některé její zdroje dojdou a poroste také ekologická zátěž, a to až do té míry, že se jednoho dne stane Země neobyvatelnou, pokud ji tedy do té doby nezničí třeba jaderná nebo jiná fatální katastrofa.

Vždy, když jsem nad touto problematikou dumal nebo jsem o ní diskutoval, přišel mi na mysl zcela zásadní rozpor: Je obecně dobré mít děti, je jistě správné zabezpečovat, aby lidé byli zdraví a předčasně neumírali, ale nutně to vede k nerovnováze, kterou jinak v člověkem nenarušeném ekosystému dovede příroda regulovat. Člověk se ovšem už dávno od přírodních procesů odpoutal, do jisté míry přírodu ovládá a také ničí, nicméně své biologické determinace se zbavit nedokázal a patrně v blízké budoucnosti ani nedokáže.

V té blízké budoucnosti budeme naopak čelit zcela fatálním problémům, které s přelidněním přímo souvisí, pročež je vzdálenější budoucnost asi velmi nejistá. Vypadá to, že nastupující problémy nemají řešení. Lidé se budou dále neřízeně množit a ve velké části světové populace se bude prodlužovat věk dožití, čímž následných miliard dosáhneme, co nevidět.

Pravdou je, že v Evropě populace klesá či stagnuje, a tím také stárne, což je zase problém ekonomický. Populační křivka naopak roste v zemích, které nejsou nebo brzy nebudou schopny své obyvatele uživit. Nejmarkantnější je to asi v Indii, Pákistánu, Bangladéši, Nigérii, Egyptě, Kongu či na Filipínách. V civilizovaném světě je nepřijatelné a nemožné někomu nařizovat, kolik má mít dětí, pouze je možné lidi tak či onak motivovat.

V hedonistické euroatlantická civilizace se vlády snaží přimět své občany zakládat rodiny, ale moc se to nedaří, naopak ve „třetím světě“ je často založení rodiny a rození dětí smyslem života, a to i bez ohledu na to, že je nejisté, jak bude možné děti zdárně vychovat, zabezpečit péči, vzdělání a uživit je.

Zdá se mi, že rozhádaný a sobecký svět již úplně rezignoval na globální problémy, jenom občas předstíráme, že nás trápí, co bude až my nebudeme, a tak se na toto téma píší moudré články, pořádají se konference, sympózia a summity, ale vlastně je to jen taková hra. Paradoxně tu hrstku lidí, kterým na osudu této planety opravdu záleží, a dle toho také vystupují, vnímáme jako devianty, blázny, případně zločince.

Svět se není schopen shodnout ani dohodnout na tom, aby některým státům bylo znemožněno vést absurdní dobyvačné války, neumíme zabránit etnickým a náboženským konfliktům, ani nechceme zastavit zbrojení, výrobu fatálních zbraní a v tomto smyslu spolupracovat. Nechceme se ani trochu zříci vlastního pohodlí, vlastních norem a způsobu života, který nám tady a teď vyhovuje. Banální nepohodlí, za které by jiní jinde byli vděčni, prezentujeme jako katastrofy a nechceme být nikým obtěžováni.

V takovémto stavu, kterýžto je dnešním obrazem západního světa, je zcela absurdní předpokládat, že by někdo chtěl začít řešit globální problémy včetně zmíněného přelidnění a všech jeho důsledků. Po vzoru cestujících na Titaniku tak můžeme klidně pokračovat v párty a pěkně oslavit narození toho osmiliardtého občánka. Bude-li mít štěstí, třeba ještě stihne prožít život v relativně obyvatelném světě, otázkou zůstává, jestli je to reálné i pro jeho budoucí potomky.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/osm-miliard-populace-pocet-obyvatel-svet-globalizace_2211151758_har