Tím, čím je pro nás Koněvův památník, tím mohou být pro Rusy památníky padlých legionářů. Co s tím? Vyměňme si je! Není to sice totéž, ale i Ukrajina vyměnila zločince za občany, kteří nic nespáchali.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se dohodl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na výměně 35 vězňů, což může být označováno za první krok k ukončení války v Donbasu a na východě Ukrajiny, která si během pěti let vyžádala na 13 tisíc mrtvých. Je to pozitivní zpráva, a to i přesto, že se do vlasti vrátili ukrajinští námořníci zajatí v loni v listopadu u Kerčského průlivu a také režisér Oleh Sencov, a Ukrajina vydala Rusku mimo jiné i někdejšího povstaleckého velitele Volodymyra Cemacha.
Řadoví námořníci se nedopustili žádného zločinu (pokud vůbec byly ruské výsostné vody záměrně narušeny, byli za to zodpovědné jejich řídící složky), stejně jako Sencov, který podle všeho čelil falešným obviněním a jeho jediným prohřeškem bylo, že otevřeně kritizoval ruskou anexi Krymu. Naproti tomu Ukrajina vyměnila člověka, který se spolupodílel na násilnostech separatistických sil v suverénním státě a je důvodně podezřelý z podílu na sestřelení malajsijského boeingu nad východní Ukrajinou v létě 2014, tedy z teroristického činu.
Paralela s pomníky je tak vcelku jasná. Legionáři zcela jistě nebyli strůjci nějakého protiruského počínání, naopak bojovali po boku ruské armády proti vojskům Ústředních mocností, ze kterých dezertovali. V chaosu porevolučního Ruska zasáhli do občanské války, kde logicky setrvávali na té straně, ke které se přidali. To jen bolševici, kteří v Rusku posléze zvítězili a dodnes v různých obměnách Rusku vládnou, učinili z legionářů nepřátele. My naopak nikterak nehaníme památku ruských vojáků padlých při osvobození (přestože se všichni nechovali dobře), pouze máme (někteří z nás) problém s kontroverzním velitelem, a to především s jeho působením coby politika.
Výměna pomníků by tak nebyla stejně jako v případě směny lidí zcela rovná, ale čert to vem, je to lepší, než si nechat nadávat do nacistů. Na místě rozevlátého Koněva by mohly být umístěny ty zbylé legionářské pomníčky (asi tři), které dosud uvědomělí sovětští občané nerozbořili, případně nepoužili jako stavební materiál. Nepochybuji sice o tom, že by se u nás opět našli i tací, kteří by v legionářských památnících spatřovali cosi kontroverzního (třeba s ohledem na jejich dezerci nebo souvztažnost s Masarykem), ale snad by takových našinců mnoho nebylo.
Osobně bych k této výměně mohl přispět, neboť máme na půdě "schovanou" bustu Lenina, kterou kdysi moje babička dostala za vzorné pracovní výsledky, ale odmítla si ji doma vystavit. Myslím si, že má dosud v domě neblahý vliv na „patogenní zóny“.
