A měl by tak učinit se vší vážností a důstojností. Jmenování ministrů, profesorů, soudců či generálů je totiž dle výkladu Ústavy pouze ceremoniální akt. Prezidentovou úkolem není rozhodovat, koho ano a koho ne.
Prezidentovým úkolem je dodat tomuto aktu právě onu prestiž, důležitost a důstojnost. Toho asi současný prezident není schopen, v tom případě by však neměl alespoň dělat potíže. V tomto duchu jsem i komentoval článek pana Nožičky (čtěte zde), a jelikož tento komentář vyvolal určitou polemiku, považuji za vhodné ho ještě trochu rozvést.
To, co píši je náhled ústavních právníků na výklad Ústavy. Nevím, jestli všech, ale i selský rozum dá, že pokud nemáme prezidentský ani poloprezidentský systém, není výkonná moc v rukou prezidenta. Navíc obecné demokratické principy upřednostňuji kolektivní rozhodování před rozhodováním jednotlivce. Takovými orgány jsou vláda, vedení politické strany, parlament, různé komise a výbory, které příslušné funkcionáře vyberou a prezident je slavnostně jmenuje, ať se mu to líbí, nebo nelíbí.
Obecná svéprávnost těchto lidí v kolektivně rozhodujících týmech by měla zabezpečit, že se nevybere „Ferda Mravenec“, tím spíše ne Brouk Pytlík. V této souvislosti se nabízí otázka, jestli to samé platí o jednotlivci, jehož některá rozhodnutí vzbuzují vážné pochybnosti, jestli jsou rozhodnutí, která jsou učiněna v zájmu někoho jiného, než je sám prezident. Typickým, byť v zásadě nedůležitým indikátorem byla v minulosti státní vyznamenání, která prezident beze studu uděloval svým kamarádům a podporovatelům a zcela ignoroval mnohé osobnosti, které mu nejsou nakloněny.
To je ta podstata věci. V malicherném sporu o ministra kultury nejde o to, jestli je Staněk fundovanější než Šmarda (na základě jejich životopisů to vypadá tak, že dostatečně fundovaný na tento post není ani jeden z nich), ale o to, jakou loajalitu někdo vyjadřuje k hlavě státu. Z téhož důvodu nebyl onehdy jmenován ministrem zahraničí Miroslav Poche. Dříve se to z téhož důvodu dotklo nejmenovaní některých profesorů i generálů. Je naprosto neuvěřitelné, že se v civilizované demokratické zemi udělují, respektive neudělují tituly, vyznamenání i posty na základě toho, jak se dotyčný vyjadřuje k prezidentovi republiky, kterýžto není ani představitelem oné výkonné moci a pouze určitým symbolem.
Ano, prezident by měl být symbolem a garantem. Ovšem symbolem a garantem ústavnosti, důstojnosti, morálky a moudrosti. To, že to tak není, je alfou a omegou veškerých problémů s tímto spojených.
