Panduřina skříňka

Co to je? To je taková piksla, kterou však neotevřela Pandóra, ale Paroubek. Vyjely z ní nakonec pandury, ale před nimi ještě různé neřády, mimo jiné korupce, podvody a Topolánek s Dalíkem. Dál už je to podle té báje.

Jenom pro oživení: Pandóra byla žena Titána Epiméthea (to byl bratr Prométhea), jež byla nastrčena bohy olympskými, aby jaksi vyvážila dobro, které přinesl lidstvu právě Prométheus. Ten sice bratra varoval, aby od bohů nepřijímal žádné dary, a to ani v podobě náramné šťabajzny, jakou byla Pandóra. Ta otevřela skříňku (tu Pandořinu) a z ní se do světa vylétly různé bědy, nemoci a běsy. Pandóra po tomto neuváženém činu víko rychle zavřela, ale tím ve skříňce uvěznila už jen Naději.

Tu Naději, která se měla také dostat ven třeba jen proto, aby ty lumpárny mohly být nějak odhaleny. S odstupem času to víko někdo znovu pootevřel, čímž se kus Naděje dostalo ven a alespoň Dalík skončil načas v podsvětí (zdaleka ne v Tartaru). Při této příležitosti vyjely konečně i ty pandury. Lidé jsou však asi nepoučitelní, dnes jí chce někdo opět otevírat. Pandurů je patrně málo, stejně asi jako toho svinstva, co si sebou vezou na svět. Uvnitř však už není ani kousek Naděje, že dostaneme ohledně nákupu takovéhoto typu zbraní rozum.  Olympané to vědí a mají z toho legraci.

Dobrá zpráva pro firmu Steyr a všechny možné zprostředkovatele a specialisty na takové zakázky, stejně jako pro pana ministra Stropnického, který má asi slíbeno (vedle své pancéřované limuzíny) i jedno z dvaceti štábních vozidel. Už se všichni hoši z Dejvic těší, jak se s nimi na Libavé zase vyřádí.  Šťastný je i ministr financí, který přemýšlel v bezesných nocích, kam ty ušetřené miliardy vrhnout. Původní myšlenku v podobě celé kolonie čapích hnízd musel nakonec zavrhnout (kvůli ptačí chřipce, ne kvůli vyšetřování dotačního podvodu), takže mu tento počin vlastně vytrhl trn z paty.

Spokojení mohou být i nazelenalí (khaki) daňoví poplatníci a možní i ti zelení. Proslýchá se, že se Matěj na tátu zlobil, ale jen do doby, než mu bylo vysvětleno, že k výrobě obrněnců bylo použito solární energie a pandury jsou zcela recyklovatelné, zvláště prý titan (neplést si to s antickými Titány, už jsme v současnosti). Nikdo mu však neřekl, že pojem recyklovatelný, má ve vojenství (Matěj je nevoják) jiný význam, a to ten, že až se současné pandury okoukají, automaticky je nahradí nové a tak dále v naplánovaných re-cyklech. Je to prakticky stejné jako s vojáky.

V této souvislosti mne napadá, že kdyby Severoatlantická aliance, ve které máme tu čest být, použila své moderní konvenční zbraně, kterými jsou členské státy za zcela absurdní částky vybaveny, tam, kde je jejich použití odůvodnitelné, tedy v řešení lokálních konfliktů, mělo by to celé asi nějaký smysl. Jsem asi naivní, už mi to někdo ze zdejších „vojenských specialistů“ pod podobně laděným článkem napsal, ale nemohu se zbavit pocitu, že rovnováhu bipolárního světa, zajišťují strategické zbraně. Tedy, pokud by nebyly strategické zbraně, kterých je mimochodem mnohonásobně více, než je i teoreticky možné použít, tak bychom udržovali rovnováhu tanky, děly, a obrněnými transportéry. To dá rozum. Ale proč, bohajeho, obojí?

Dovedu si představit, že by vojska Aliance po politické dohodě s Ruskem provedla masivní vojenskou operaci v Sýrii a Iráku, při které by se „vyčistila“ oblast od teroristů ISIL a vytvořily demilitarizované zóny se záchytnými tábory pro utečence. O totéž si říká spousta oblastí v Africe. Tatáž armáda by pak mohla bdít nad tím, aby se migranti ilegálně nedostávali do Evropy, tedy chránit Evropu, stejně jako utečence v příslušných oblastech. Bylo by to sice nákladné, ale mělo by to smysl. Konečně různé pokusy řešení utečenecké krize nejsou nijak levné, a navíc jsou zcela neefektivní. Pak bych chápal nákup takových zbraní.  Nic však takovému scénáři nenasvědčuje. Armády Aliance předvádí „opičárny“ u hranic s Ruskem (Rusko dělá totéž) a žádná strana se nesnaží řešit to, co má skutečný význam, a co hrozí v budoucnu přerůst v globální problém.

 Tím problémem může být exodus z chudých a přelidněných oblastí Asie a zvláště subsaharské Afriky, proti kterému je současní migrační krize nevýznamná epizodní záležitost. Co pak budeme dělat? Budeme provádět kobercové bombardování oblastí s lidmi, kterým dnes humanitární organizace zachraňují život? Zajištění míru a bezpečnosti v těchto oblastech je první podmínkou toho, aby tamější lidé mohli zůstat ve svých zemích a tam si řešit i své problémy.

Tak. Měl to být odlehčený satirický článek založený na jazykové podobnosti Pandóry a panduru a podívejte, kam jsem se dopracoval. Podstata je stejná jako u samohybných houfnic a podobných podivných armádních investic. Pokud není vláda schopná občanům vysvětlit jasný a konkrétní význam takovýchto nákupů, těžko si lze představit něco jiného, než že je to pouze hra vlád se zbrojařskými firmami a vytváření prostoru pro lumpárny. Vágní kecy o „zhoršení mezinárodní situace a bezpečnosti a z toho plynoucí zvýšené požadavky na armádu a občany“, jsem slýchal celé své dětství, dospívání a zvláště vojenskou službu. Někdy mám pocit, jako by se ani nic nezměnilo. Stejné zelené mozky, stejné žvanění, stejně absurdní argumenty, jen jiný nepřítel.

 Ta Pandóra to fakt posrala, nemohu si pomoct.