Poslední dobou se nějak častěji setkávám s emotivně pronášenými názory a hlavně s podivnými vyjádřeními k projevenému názoru někoho jiného. Myslím, že je užitečné trochu rozebrat samotný pojem "názor".
Jsou "věci", na které může mít každý svůj názor, a všechny tyto názory jsou principiálně rovnocenné. Například názor na existenci boha. Myslím tím názor na jeho prostou existenci nebo neexistenci, ne názor, že svět byl stvořen před 9572 lety. Takový názor někdo může mít, ale jeho hodnota je těžko souměřitelná s názorem, že svět existuje již několik miliard let a patří do následující kategorie.
Tou jsou skutečnosti, na které sice každý může mít názor, ale různé názory se kvalitativně liší. Třeba názor na řešení nádoru na mozku v podání neurochirurga a kominíka (nebo názor týchž na čištění komínů). Podstatou je nějaká znalost a odbornost, podpořená reálnými argumenty.
Názor lze mít také na vše v budoucnosti. V okamžiku vyřčení názoru nikdo nemůže se stoprocentní jistotou vědět, co se stane a teprve budoucnost názor potvrdí nebo vyvrátí. Ani tyto názory nemusí být rovnocenné. Jsou události velmi pravděpodobné, stejně tak téměř nemožné. Odbornost, znalost, zkušenost a inteligence v tomto případě také hrají důležitou roli.
Názor lze jistě mít i na události, které se jistě nějak staly, ale onu skutečnost nelze jednoznačně ověřit. I v tomto případě jsou důležité určité znalosti, které mohou dát příslušnému názoru punc názoru odborného nebo ho mohou degradovat laickým pocitovým stanoviskem. Zvláštní kategorií je vyjádření názoru na něco, co teoreticky ověřitelné je, ale prakticky se to ověřit nedá. Je to často o obecném pocitu, že je to tak, jak si myslíme. I s takovými názory se setkáváme docela často.
V roce 2012 jsem si od kohosi přečetl, že se většina lidí na planetě bojí konce světa. Ověřit by se to dalo celosvětovým dotazníkem za předpokladu, že všichni odpovědí popravdě. Absurdní. Autor takového výroku měl tedy velmi zřetelně uvést, že je to pouze jeho názor a podpořit ho nějakými argumenty. Když byl tento názor zpochybňován, reagoval velmi zvláštně. Říkal, dokažte mi, že ne.
Jsou také skutečnosti, na které nelze mít názor vůbec, respektive je to nesmyslné. Týká se to událostí, které se staly, a jak se staly, je objektivně zjistitelné. Buď tedy víme, jak se staly a říkáme pravdu nebo to nevíme, takže neříkáme názor, jen spekulujeme a hádáme, eventuálně víme, jak se staly, ale říkáme něco jiného. V takovém případě lžeme.
Myslím, že řada zdejších autorů i diskutérů se chová podobně. Vydávají své názory jako konstatování skutečnosti, aniž by se obtěžovali to nějak zdůvodnit, ověřitelné fakty relativizují a na základě jednotlivostí paušálně zobecňují vše, co jim přijde pod ruku. S oblibou také různé výroky uvozují: „většina občanů si myslí…“, nebo: každý rozumný člověk ví, že…“
Další autoři názory vůbec nerozlišují. Považují svůj názor za souměřitelný s jakýmkoli jiným. Jindy nevyjadřují názor, spekulují nebo nepokrytě lžou, mluvíce o tom, co se kde stalo, aniž by se to tak stalo.
V praxi, na rozdíl od výše uvedených jasných příkladů, se aktuálně k odborným záležitostem náboženství, politické a společenské situace v jiných zemích a lecčemu jinému vyjadřují lidé, kteří si neuvědomují, že se stávají kominíky, kteří mluví o operacích mozku. Ti nepochopitelně opouští zcela legitimní (legitimita je pochopitelně omezena určitými etickými a zákonnými normami) rovinu občanského postoje a vrhají se do témat i konkrétností, které zcela přesahují jejich znalosti a schopnost orientace. Asi to svádí, protože v komunitě odborníků by se zcela scestným názorem zesměšnili, zde se však zesměšní jen v očích těch, kteří problematice rozumí a paradoxně mohou působit směšně právě oni, protože jejich odborný pohled je minoritní.
Obecné nebezpečí je stejné jako v případě profesionálních novinářů. Běžný čtenář si nemůže ověřovat každou jednotlivost, a tak většinu přečteného vnímá pocitově a s vírou, že autor rozumí tomu, o čem píše a nelže.
Máme tedy respektovat názory druhých? Jistě a bezvýhradně ty z první kategorie. Názory z dalších kategorií určitě také, ale pouze jako právo každého názor vyjádřit. To neznamená, že ho není možné zpochybnit, vyvrátit a rozcupovat na kousky. Je to navíc dobré, protože to prospívá oné potřebné „pluralitě názorů“. A v neposlední řadě je zcela nutné vyvracet lži a spekulace, vydávané za názory.
Konečně vše, co jste dočetli až sem, je také pouze názor. Můj názor.
