Národní domobrana – Krušní psi. Teď už teroristi přes Krušné hory neprojdou!

Je to taková česká tradice. Mytičtí Psohlavci, stejně jako zcela reální práskači, pomocníci pohraniční stráže bdící kdysi, aby nikdo ilegálně naši zemi neopustil. Dnes jsou to domobranci s kalichem a psí hlavou na vlajce.

Já vím, jako bych už slyšel a četl komentáře spílající mi, že dehonestuji a zesměšňuji výkvět našeho národa, ty pravé české patrioty, ty, kteří místo toho aby pseudointelektuálně tlachali na blogu, jdou, něco pro svou vlast dělají. Brání klidný spánek našich žen a dětí, chce se mi ironicky dodat…

Musím připustit, že k těmto aktivitám přistupuji velmi kriticky a zaujatě. Příčiny je nutno hledat v dávných dobách, kdy se někomu podařilo mi podobné projevy vlastenectví náležitě znechutit. Voják byl lampasák – neschopný darmožrout, který si své komplexy ukájel na druhé kategorii vojáků – nešťastníků, kteří místo toho aby něco užitečného dělali, promarnili dva roky života chlastáním a lumpárnami. Pohraničník byl pak navíc k tomu potencionální vrah, ze kterého se, i když žádného chudáka zdrhajícího z té naší oázy blahobytu neulovil, vyklubal většinou budoucí příslušník SNB, což byli opět lidé z jakési nepřátelské organizace.

Co na tom, že i v armádě jistě byli slušní a chytří lidé, a co na tom, že policie byla nutná i za komunistů a většina policajtů dělala totéž co dnes, dbala na pořádek a chytala lumpy, kteří porušovali zcela obecná pravidla, platná dnes, stejně jako tenkrát. Už se toho pocitu nezbavím. Rozumově ocením onu menší, užitečnou část naší armády i větší část práce policie, ale jsem „ostražitý“. Jsem-li ostražitý, když sleduji činnost ozbrojených složek, tak na aktivity civilistů, kteří jejich práci suplují, nahlížím se značnou nedůvěrou. Chtěl bych nebýt předpojatý, ale oni se všemožně snaží mi mé pochybnosti potvrdit a prohloubit.

Co tedy Krušní psi dělají? Oděni do maskáčů s pošitými všemožnými insigniemi a snad i se zbraněmi objíždí a obchází v hlídkách oblast mezi Cínovcem a Petrovicemi v touze odchytit nějakého zavilého migranta, ale jelikož tady, světe div se, žádní migranti do Čech neproudí, straší houbaře a sběrače borůvek. Starostové blízkých obcí považují jejich počínání za zbytečné, stejně jako obecní i státní policie, které svorně deklarují, že na hranici je klid. Všichni pak mají za to, že ostraha hranic je záležitostí státu. Myslím si totéž. A i kdyby snad nastala nepravděpodobná situace, že přes Krušné hory k nám vyrazí migranti s batůžky, a policie by to přestala zvládat, tak ještě přeci máme desetitisíce profesionálních vojáků, kteří se kromě několika desítek specialistů působících v misích, válí zcela nevyužiti v kasárnách.  Tak k čemu potřebujeme nějaké samozvané Koziny bez příslušného výcviku, znalostí a kompetencí.

Krušní psi jsou ukázkou toho, jak se dají v mých očích zdiskreditovat branné organizace paušálně, přestože některé třeba dělají něco užitečného nebo alespoň nikomu neškodí. „Hlídáme hraniční lesy před migranty!“ „Lovíme nelegální migranty!“ To čtu z webu této organizace a jejich velitel Jiří „Kajman“ Zícha, záložák z Teplic se však k aktivitám Krušných psů vyjadřuje velmi opatrně, protože, cituji: „Po mých nedávných zkušenostech s médii jsem se stal terčem posměšků, urážek a projevů nenávist proti všemu, co je české a mému veřejnému přihlášení se k vlastenectví. Horda vesměs pražských sluníčkářů se na mě vrhla jak hejno supů a nešetřila sprostými nadávkami bez jakýchkoli argumentů,“ svěřil se.

Přestože jsem možná také pražský sluníčkář, který rozhodně netrpí nenávistí  ke všemu českému, ba právě naopak, nebudu Kajmanovi sprostě nadávat. Jenom mu nerozumím. Chápu, že někdo může mít na způsoby řešení migrační krize jiné názory než já, a mohou to být opodstatněné postoje, ale měli bychom vnímat i to, že se právě tato situace aktivuje podivné existence, které se sdružují v podivných organizacích, provozujících ještě podivnější aktivity. Pevně doufám, že ani oni do našeho systému zajištění bezpečnosti státu neprojdou. No pasarán!