Všechny plošné zákazy byly nezákonné a v brzké době se dá očekávat, že mimo zákon budou postavena diskriminační opatření, která omezují práva těch, kteří se nepodrobí očkování a testování. Dobře ti tak, státe!
Nepředpokládal bych, že někdo bude žalovat stát za to, že se díky restrikcím nenakazil, eventuálně neumřel, ale komukoli se rozhodnutím soudů otvírá cesta domáhat se kompenzace hmotných i nehmotných ztrát. S těmi nehmotnými, jako je třeba omezená možnost se vzdělat z důvodu zavření škol, to bude složité, ale hmotné škody je možné vyčíslit většinou zcela exaktně. Pokud by se takový postup stal normou, mohli by sami občané způsobit státní bankrot.
Celé to působí absurdně a komicky, ale ona právní kontinuita je vcelku jasná: protizákonné opatření – vzniklá škoda – její náhrada. V této souvislosti mě napadají tři zcela zásadní otázky: 1. Proč vznikl zákon (pandemický zákon) v takovém znění, které neumožnilo jeho použití v rozsahu, který systém požadoval? 2. Proč státní moc sáhla k restrikcím, které překračovaly rámec takového zákona a dalších zákonů? 3.Bylo to opravdu nutné?
Začněme od konce: Jestli to bylo nutné, už nikdo nezjistí, protože nelze spolehlivě dokázat, co by se stalo, kdyby… Skutečnost, že vláda sáhla k opatřením nad rámec (či mimo rámec) zákona, je v podstatě nepochopitelné, respektive sám bývalý ministr zdravotnictví přiznal, že on tak činil vědomě, aby získal čas. Vznik špatného zákona je pak dílem politického kompromisu, který se ukázal jako nesmyslný. V tomto případě je vina nejen vláda, ale i opozice.
Co z toho plyne? Vypadá to jako demonstrace naprosté neschopnosti státu, který musí být z podstaty věci garantem zákonnosti, činit nějaké zásadní kroky v souladu se zákony, ať už vinou nepoužitelného zákona nebo jeho obcházením. Zcela záměrně pomíjím odůvodnitelnost či neodůvodnitelnost nějakých opatření, neumím to zhodnotit, a navíc zpětné hodnocení neodpovídá situaci v dané chvíli, což vyjadřuje známé rčení o generálovi a bitvě.
Soudy ruší zákazy a vláda se, jako by se nechumelilo, vydává cestou dalších kontroverzních nařízení, která někdo nepochybně soudně napadne či již napadl. Předpokládám, že povinnost dokladovat jakousi hypotetickou zdravotní způsobilost pro vstup do míst či účast na akcích v případech, které běžně nevybočují z rámce společenského standardu (restaurace, divadlo, sportoviště), respektive nesoulad mezi podmínkami na různých místech a při různých akcích, opět soudy zruší nebo výrazně omezí, protože tím jsou omezována občanská práva a rovné podmínky těch, kteří se účastní, i těch, kteří v různých dotčených oblastech podnikají.
Podotýkám, že neřeším, jestli jsou taková opatření rozumná a účelná, dost možná že ano, ale podivuji se nad tím, že někdo vydává nařízení, která jsou z hlediska zákona přinejmenším problematická. Je to pořád dokola. Stát není schopen vytvořit právní rámec pro to, co chce prosadit, nebo prosazuje to, co aktuálnímu právnímu rámci neodpovídá. Považuji za správné se nechat očkovat i testovat, sice respektuji také svobodu volby se neočkovat a odmítat testování, ale jen do té míry, kdy se ta nestává svobodou někoho nakazit. Svoboda každého totiž končí tam, kde zasahuje do svobod druhých. Každý má právo chránit si své zdraví a stát je povinen to zabezpečovat. Musí to ovšem dělat v souladu se zákony a měl by to dělat v souladu se zdravým rozumem.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vsechny-plosne-vladni-zakazy-byly-nezakonne-i-zavreni-skol-40362068#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=YRur13y11tF-202106020952&dop_id=40362068&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
