My, sexuální predátoři to nemáme vůbec jednoduché!

Řeč bude především o našich reprezentantech, jakým je doktor Cimický, laureát "Řádu Miloše Zemana", renesanční osobnost a věhlasný psychiatr podle jedněch, a podle druhých zvrhlík ne nepodobný novináři Hoškovi či poslanci Ferimu.

Začal jsem tento blog s určitou nadsázkou, ale i s vědomím, že to zase až taková legrace není. Určitě není namístě bagatelizovat sexuální agresi jako takovou a žádná sranda není, když je celebrován zvrhlík, nebo naopak neprávem veřejně likvidována nějaká celebrita.

Ohlédnu-li se za svojí „sexuální kariérou“ mohu s klidem konstatovat, že jsem v tomto směru nikdy neučinil nic, co by bylo trestné, amorální či, jak „vtipně“ říká Feri, nedžentlmenské. Pokud si ovšem položím otázku, zdali by mě někdo mohl z nějakého nepatřičného chování nařknout, musím konstatovat, že by to mohla být kterákoli z mých žen, partnerek či milenek, zástupné důvody by se našly. Nebylo by to žádné procesí, ale i jedno jediné obviněni by mě mohlo poškodit. Účinek, a tudíž i smysl by to však mělo jen v případě, kdybych byl onou celebritou.

Budu-li pokračovat v té fikci, že tou celebritou jsem, a že jsem něco zavrženíhodného, neřkuli trestného učinil, nedovedu si moc představit, jak by mi to někdo s odstupem měsíců či let mohl dokázat. Nicméně skutek je skutkem, i když není dokázán a je jím, i když není ani žádné obvinění vzneseno. Dokážu si sice představit situace, kdy je někdo falešně obviněn ze msty, z důvodu obohacení se či se chce někdo jen mediálně zviditelnit, ale ze seriózních zdrojů je zřejmé, jak jsou sexuální agrese a různé formy obtěžování a zvrhlého chování ve společnosti běžné.

Přiznám se, že se mi těžko chápe, že úspěšný novinář a navenek džentlmen Jiří Hošek posílá kolegyním s nemravnými návrhy i fotky svých genitálií, jak neméně úspěšný poslanec má zapotřebí ženy k sexu nutit a neumím si ani moc představit, že pacientka obviní svého psychiatra ze sexuálního napadení zcela bezdůvodně. Nic se nedá pochopitelně vyloučit, ale dokázat se dá jen to, co se dokázat dá. Na druhou stranu lze pochopit, že se, třeba jako případě Cimického, někdo ozve v okamžiku, kdy je tento člověk vyznamenáván, tedy dáván lidu za vzor. To je asi poměrně silná pohnutka promluvit.

Je poměrně zřejmé, že tento problém nemá řešení, respektive každé řešení v sobě skrývá možnost fatální chyby. Po světě buď bude chodit prasák s medailí, nebo bude bezúhonný člověk vláčen médii či bude dokonce čelit trestnímu oznámení nebo žalobě. Jedno by však pro nás, „sexuální predátory“ mělo platit stoprocentně. Budeme-li se chovat k ženám s úctou, s respektem a v sexuální oblasti striktně jen na základě jejich výslovných přání, budou falešná obvinění pouze ojedinělými kriminálními delikty, které i takto musí být posuzovány.