Když jsem se před lety vyjadřoval k migraci, konstatoval jsem, že krize nastane, krize odezní, státy migrací postižené sečtou škody a přijmou postupně opatření na jejich nápravu a preventivní kroky proti opakování takové situace.
To se také stalo, byť řešení důsledků migrační vlny v podobě milionů migrantů v Evropě jsou během na dlouhou trať a preventivní opatření poněkud váznou. Nedomyslel jsem však ve své naivitě, jak fenomén migrace změní politiku v celém euroatlantickém prostoru, jak po desetiletí zakotvené politické principy obrátí vzhůru nohama garnitura politiků, kteří využijí strachu z migrační krize pro nastolení úplně jiné politiky.
Když se zahledím do české kotliny, která ani nebyla nikterak migrací zasažena, tak spatřím Tomia Okamuru, který by, nebýt migrační krize, asi prodával dál sushi sety a konečně i Andreje Babiše, který by patrně dál rozšiřoval své impérium, ale do politiky by zasahoval jen nepřímo, a mnohé další, pro které byla migrační krize pravým požehnáním. SPD vznikla jako tzv. protimigrační partaj, přičemž pohltila aktivisty typu „Konvička“, kteří doplatili na nedostatek politické prozíravosti. ANO vzniklo již dříve, ale až společenské klima ovlivněné strachem z migrace a kritikou politiky západních států bylo tím zásadním impulsem vedoucím k úspěchu.
I v západních zemích se díky migraci jako houby po dešti objevili politikové a s nimi partaje mající jediné politické téma, a to migraci, ale jelikož tyto státy vlna migrace více či méně reálně zasáhla, museli stávající západní politici (na rozdíl od těch našich) problémy skutečně řešit, což jim přineslo na jedné straně vlnu kritiky, ale také podporu obyvatel těchto zemí, kteří si na rozdíl od řady našich občanů dobře uvědomovali, jak komplikované bylo a je se s takovou situací vypořádat, a přitom se neodklonit od principů, na kterých jsou založeny civilizované demokratické státy.
Nelze se nezmínit, že fenomén migrace způsobil proces odchodu Velké Británie z EU, který nastartovalo referendum, jehož výsledek by byl před krizí, stejně jako dnes zcela opačný. Téma migrace vyneslo do prezidentského křesla Donalda Trumpa, přičemž něco takového by před několika lety považoval odborník i poučený laik za aprílový žert. Konečně i v případě druhého těsného zvolení Miloše Zemana prezidentem byl nepochybně jeho postoj k migraci tím, co nakonec rozhodlo.
Sečteno, podtrženo migrační krize se stala pohromou pro prakticky celou Evropu, Severní Ameriku i Austrálii. Kromě faktických problémů s migranty ve státech, kde ve významné míře zakotvili a stále tam přichází, tak zvláště pro ty státy, které migrační vlna prakticky minula, ale naplno je zasáhla vlna uměle vyvolané hysterie, na které se vezou politici a jejich partaje, které by jinak neměli voličům nic smysluplného nabídnout.
