Jako by se úplně vytrácela racionalita. I ti, kteří se prezentují jako vědci, odborníci a experti působí často jako extrémisté, a ne jako lidé, kteří, jelikož o problému více ví, mohou mít i více pochybností, soudnosti a pokory.
Někdo si může pod těmi aktivisty představit jen různé ekoteroristy, Grety Thunbergové a různé zelené fanatiky, jenomže oni tu existují i aktivisté zcela opačného druhu: popírači klimatických změn a vlivu člověka na ně, zavilí kritici obnovitelných zdrojů energie, elektromobility a s tím souvisejícího snižování emisí, koncentrace skleníkových plynů a podobně. Nemohu se zbavit dojmu, že právě tento druh aktivistů je ve veřejném prostoru více slyšet, a to i přesto, že v rámci svého fanatismu odmítají racionální argumentaci, stejně jako to dělají ti na opačné straně spektra.
K oběma virtuálním táborům se pak přidávají různí experti. Někdy je to iluze, protože se ukáže, že to žádní experti nejsou, ale někdy se i skuteční odborníci uchýlí k extrémním výkladům, a to dost možná jen proto, že se to nosí a je to jedinou cestou ke zviditelnění se. Je totiž patrné, že jen menší část mediálních konzumentů chce číst a poslouchat názory skutečných kapacit, které většinou nejsou snadno uchopitelné a v souladu s vědeckou ctí a morálkou obsahují i ony pochybnosti a velkou míru pokory.
Svět se ovšem musí v ohledu na budoucnost nějak nasměrovat, což platí především pro oblast energetiky, dopravy a hospodářství jako takového, což by se asi nemělo dělat na základě pochybností a nejistých teoretických úvah. Obecná racionalita této problematiky však přímo souvisí s racionálností problémů. Klimatické změny jsou nezpochybnitelné a čelit jim musíme bez ohledu na to, do jaké míry je způsobuje lidská civilizace. Fosilní paliva také dojdou, i kdyby se odpůrci elektromobility postavili na uši. Kdyby někdo navrhl postupně rušit soukromou dopravu, zavřeli by ho do blázince. Nicméně koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, stejně jako jiných skleníkových plynů a exhalací má smysl snižovat v každém případě, což platí o veškeré ekologické zátěži planety. Jasný smysl má maximální využívání obnovitelných energetických zdrojů a také zdrojů, které ten problém alespoň výrazně odsunou.
Na druhou stranu mně osobně přijde naprosto absurdní, že se nikdo vážně nezabývá populační explozí lidstva, která, bude-li pokračovat, neodvratně vede k přelidnění planety a přímo a jednoznačně souvisí se všemi aspekty energetiky, průmyslu, dopravy, zemědělství, a tím logicky souvisí i s klimatickými změnami a zcela fatálně s ekologickou problematikou. Všichni víme, proč to tak je. Populační problematika se úzce dotýká základních lidských práv a svobod a s tím i zásahům do nich, které jsou pro naši civilizaci nepřijatelné a v extrémním případě by se mohly nehumanistické postoje a činy změnit v činy, které vnímáme jako zločinné. Přesto všechno ten problém tady je a sám se nevyřeší.
Žádný pozemšťan toho asi není zcela schopen, ale říkám si, jak by nějaký nezaujatý pozorovatel takovéto počínání lidstva vnímal. Příslušný „Marťan“ by se asi musel při sledování souboje obou zmíněných druhů aktivistů za břicho (nebo za tykadla) popadat, stejně jako by mu muselo přijít směšné, jaké záležitosti lidstvo řeší pár krůčků od propasti, do které se při takovémto svém počínání neodvratně řítí. Přijde mi to divné i jako pozemšťanovi. Do jisté míry rozumím přístupu „carpe diem“, který volně přechází v princip „po nás potopa“, stejně jako nějakému zoufalému boji za záchranu planety, který evidentně většina lidí nijak neocení.
Uniká mi ale smysl přístupu, který je založen na zájmu o to, co bude s naší planetou a s lidmi na ní, ale který zároveň nabádá k pasivitě, relativizaci, či přímo k popírání rizik a černých scénářů, kteréžto jsou naprosto reálné. Jinými slovy, buď je mi to úplně jedno a zajímá mě jen to, abych sám prožil co nejlepší život, nebo mi to jedno není a pak se stanu zastáncem nějakých řešení. Být aktivistou, který se tváří, že ho společenské dopady, osud planety a lidstva zajímají, ale nic nedělá, žádná řešení nenabízí ani nezastává a jen se aktivitám jiných vysmívá, je jen holé pokrytectví. Někdy si říkám, jestli právě takovými pokrytci není naše planeta přeplněna.
