Husní Mubarak se tak stal ukázkovým příkladem toho, jak těžké je někdy hodnotit význam a činy představitele určitého režimu, a to nejen z hlediska nezávislých pozorovatelů, ale i z pohledů občanů příslušného státu.
Jenom pro pořádek, zemřel bývalý egyptský prezident, který byl během arabského jara sesazen, souzen a následně osvobozen. Včera byl se státními poctami pohřben a není zcela jasné, jestli putuje do džahannamu – muslimského pekla, kde je to fakt docela drsné (čtěte zde), nebo do muslimského nebe, kde je to naopak samá radost v podobě bezedných pohárů vína a zástupů panen, kterým se po souloži panenství znovu obnoví (čtěte zde). Být Alláh, nevěděl bych hned kam ho šoupnout.
Omlouvám se v duchu panu prezidentovi za onu dětinskou hříčku Husní /hnusný vyjadřující určitý postoj k němu, který ovšem osobně zcela nesdílím. Mubarak byl ve své podstatě diktátor, nutno ale uznat, že diktátor relativně slušný. Stal se miláčkem Spojených států zhruba ve stejné době jako Saddám Husajn a stal se jím ze stejných důvodů. Ze Saddáma se stalo zvíře, kdežto Husní zůstal despotou osvíceným. Obliba Západu v případě obou těchto mužů i jiných politiků v muslimských zemích spočívala v jejich sekulárním přístupu k islámu, což ve svých důsledcích znamenalo potírání islámských, a zvláště pak islamistických politických stran, hnutí a organizací, a v otevřené politice vůči Západu.
Ponechme stranou Irák, kde se Saddámova politika zcela zvrhla a podívejme se na politiku Egypta v době Mubarakovy vlády. Byla to doba ekonomické liberalizace a arabsko-izraelského usmíření. Egypt se stal díky Mubárakovi jedním z nejbližších spojenců USA na Blízkém východě a v období války v Perském zálivu se přidal na stranu Spojenců. Mubarak byl dále zprostředkovatelem jednání mezi Palestinci, Syřany, Libanonci a Izraelem. Tato doba je spojena s ekonomickou prosperitou Egypta a také s relativní stabilitou a bezpečností.
Byla to ovšem i doba politické a občanské nesvobody. Egypt byl defacto vojensko-policejním státem, ve kterém si nikdo nedělal moc velké starosti se způsobem vymáhání dodržování zákonů, byly zde speciální bezpečnostní složky i soudy, které bez milosti likvidovali jakákoli opoziční a protestní hnutí. Týkalo se to nejen náboženských politických stran, které byly úředně zakázány, ale i demokratických opozičních sil. Pod slupkou spořádaného a turisticky přívětivého Egypta to však počínalo vřít, a jelikož byl takový stav i v jiných muslimských zemích, vše vyústilo na konci roku 2010 a počátkem roku 2011 v soubor protestů, nepokojů a povstání, které nazýváme „arabské jaro“.
Výše uvedené skutečnosti tak nutně vyjadřují určitý rozpor. Ten je patrný v hodnoceních západních politiků, politologů, arabistů, ale hlavně je patrný z postoje samotných Egypťanů. Pominu-li náboženské extrémisty toužící po Egyptu jako náboženském státu, kteří Mubaraka logicky nenáviděli, a „republikány“, kteří jeho sekulární politiku tvrdé ruky bezvýhradně podporovali, je tu obrovská masa běžných občanů, které více než ideologie vždy zajímaly více oblasti, jako je míra bezpečnosti, úroveň zdravotnictví a kupní síla egyptské libry. Ti mají asi stále poněkud smíšené pocity. Arabské jaro se neslo na vlně nadšení z demokratických změn, ale jeho dopadem byla renesance islamismu, pokles životní úrovně, ztráta bezpečnosti a s tím i znatelný pokles turistického ruchu, který je v Egyptě poměrně zásadní ekonomickou komoditou.
Obraz dnešního Egypta zapadá do jisté míry do obrazu celého Blízkého východu a možná i celého světa islámu. Na jedné straně stojí pokrok, ekonomická prosperita a liberalismus, což se často váže k západnímu životnímu stylu, a na druhé straně stojí náboženská tradice mající charakter minimálně společenské normy se všemi svými důsledky, které se často ukazují těžko slučitelné s moderní a prosperující společností. Egypt pohřbil v osobě Husního Mubaraka i určitý symbol, připadá mi dobré, že ho pohřbil s poctami, protože to vyjadřuje i určitou naději do budoucna v podobě jakési střední cesty, o které sice nikdo neví, je-li reálně možná, ale která se aktuálně jeví jako jediná možná.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Husn%C3%AD_Mub%C3%A1rak
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arabsk%C3%A9_jaro
https://ct24.ceskatelevize.cz/3054434-pruvod-vojaku-ve-slavnostnich-uniformach-cestna-salva-a-zastupy-lidi-egypt-se-louci-s
