Není důvod referendum o czexitu nevyhlásit! Stávající prohnilá legislativa to umožňuje. Máme také k dispozici následováníhodný vzor. A není-li k tomu aktuálně politická vůle, je třeba začít dílčími referendy. Já jsem již začal.
O členství v SPD jsem žádal již několikrát. Nevzali mě. Prý jsem příliš pasivní. Předvolební agitaci jsem zaspal, chodit s transparenty po vsi se stydím, mám v rodině příslušníka jiného etnika a na to, abych tyto hendikepy vyvážil nějakým odvážným činem (třeba zavalením železniční trati), jsem asi moc velký posera.
O referendu však přemýšlím, kudy chodím. Jelikož nevím, jak bych mohl jako bezpartijní ovlivnit nějaké legislativní změny, rozhodl jsem začít ve svém bezprostředním okolí. Říká se přeci, že když chceš změnit svět, začni u sebe, a doufej, že svět učiní totéž.
Rozhodl jsem se tedy vyhlásit referendum o našem setrvání v Unii ve své rodině:
"Ženo, chceš abychom zůstali v tom prohnilém spolku s Junckery, Tusky, Macrony a Merkelovými? " udeřil jsem na svou paní, hned jak přišla z práce. Lenka se na mě podívala takovým unaveným pohledem (pracuje na klinice (na klinice s malým "k") jako jediná zdravotní sestra; všech jejích osmnáct kolegyň odešlo za lepším na Západ a jejich práci nyní zastávají Ukrajinky, Kazašky a Moldavanky s různou nemedicínskou kvalifikací). "Už si zase pil?" odpověděla mi poněkud od věci. "Ano!" odvětil jsem trochu teatrálně, "vypil jsem kalich hořkosti až do dna!" "Tak mi taky jeden nalej a dej mi pokoj s politikou!" Tak takhle vypadá občan, který rezignuje na svůj volební hlas, řekl jsem si (s opatrnosti jen v duchu).
Zkusím tedy oslovit naše děti. Žádné se sice už s námi nežije, ale to není přeci žádný problém, máme komunikační kanály:
Nejstarší dcera je již vdaná a s manželem soukromě hospodaří. Každý rok dostávají z EU zhruba dvoumilionovou dotaci na zatravnění pozemků, osetí pozemků prosem, zalesnění pozemků kavkazskou jedlí a odlesnění pozemků zasažených lýkožroutem. Nebude lehké ji přesvědčit."Zbláznil ses tati, chceš abychom umřeli hlady? "To byl takový žert, beruško" a rychle jsem změnil téma na vnoučka.
Prostřední dcera, která žije v Anglii, mi vzkázala, abych se laskavě podíval, co se děje u nich: "Odchod z EU tady podporují už jen politici, kteří si na tom vybudovali kariéru, a ti, kterým je hanba měnit každý rok názor. Stejně to nedopadne jinak, než že se bude brexit oddalovat tak dlouho, až se vypíše nové referendum, které zachová Spojené království v Unii." Co jsem na to měl říci?
Nejmladší dcera je rebel, ta by mohla mít pro mě pochopení, říkal jsem si. "Tys byl, tati, na houbičkách, že jo? Máš ještě...?" Geny, to je svinstvo...
Ženina dcera z prvního manželství je aktuálně v programu Erasmus a těší se na studium v různých zemích, takže mi bylo doporučeno, abych se jí raději ani neptal. Zeptal jsem se, ale zle jsem pochodil. Syn pracuje na úřadě, kde se zapracovávají evropskou legislativu do té naší. Práce ho prý velmi baví. Nevzdal jsem to, ale dopadl jsem stejně jako u jeho sestry. Co byste chtěli od intelektuálů?
Jak jsem tak seděl frustrovaný v křesle padl můj pohled na naše dvě fenky. "Tak, co si po tom myslíte vy, psiska?" Neříkali nic, a mlčení znamená, jak známo (v tomto případě na otázku: referendum ano či ne), souhlas. Oslovil jsem tedy i kočku, zlatého křečka, želvu a paví očka... Výsledek byl vždy stejný.
Naše rodinné referendum tak dopadlo následovně:
Pro vyhlášení referenda: 11 hlasů (nepočítal jsem z etických důvodů rybí potěr)
Proti vyhlášení referenda: 5 hlasů (pouze naše děti)
Zdrželi se hlasování: 1 hlas (žena)
Výsledek jsem spolu s motivačním dopisem, který nese podtitul "Rodina je základ státu", poslal na Ústřední výbor SPD. Čekám na odpověď...
