Svoboda je zázrak

"Svoboda s sebou nese mnoho obtíží a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít." (John Fitzgerald Kennedy)

K výše uvedenému citátu ani netřeba dodávat, že se utíkalo z nesvobodného komunistického světa. A režim utíkající lidi na místě vraždil: žádný soud, nic, prostě zastřelit na útěku, jakoby prchal vězeň z lágru. U berlínské zdi byly - z komunistické strany - dokonce položeny protipěchotní miny a nainstalovány systémy automatické střelby (Selbstschussanlagen) Viz např. dokument.
Přesto byla touha lidí po svobodě taková, že byli kvůli ní ochotní riskovat vlastní život. Možná málokdo ví, že českoslovenští pohraničníci stříleli i na "mírové" hranici: a to konkrétně na východní Němce, kteří se snažili dostat z Československa do Maďarska (aby pak zkusili utéct do Rakouska).
Ke krachu komunizmu přispělo i "hlasování nohami". Když například Maďarsko začalo demontovat železnou oponu (v květnu 1989), začali odtamtud proudit do Rakouska uprchlíci z NDR. .Přes západoněmeckou ambasádu v Praze vycestovalo na podzim několik tisíc východních Němců a od 1. listopadu 1989, kdy Československo otevřelo hranice se západním Německem, jich odjelo dalších 60.000. 
Naproti tomu, ze svobodného světa se neutíká. Spíše naopak, lidé se chtějí do něj dostat a chtějí v něm žít.

Svobodu nelze pochopit (natož docenit její velikost) bez absolutních kategorií. Vztah k dobru a zlu, pravdě a lži, kráse a ošklivosti, je od svobodného rozhodování neoddělitelný.
Poměrně rozšířené je mínění, že svoboda znamená možnost zvolit si jakoukoliv cestu. Paradoxem přitom je, že zdaleka ne všechny cesty slouží k dobrému. To naznačuje, že pouhá možnost zvolit si cokoliv sice patří k projevům svobody, ale zdaleka nevystihuje celou hloubku toho, čím svoboda je.
Jedním ze synonym zlého chování je ničemnost. Člověk ničemným chováním ničí sebe, ničí vztahy, ničí dobré a krásné věci. Destrukce. Znamená to, že zvolit zlo je cestou k zániku. Volba zla, i když se děje v rámci základní svobody rozhodování, vždy vede ke ztrátě svobody. Kombinace zla, lži a nesvobody, to je ošklivost sama. Jen si vzpomeňte, jak vypadala města za komunistického režimu ještě před třiceti lety smutně, šedě a zchátrale, jakou měla atmosféru (zmínil bych třeba Hutkovu píseň Litvínov).
Zde není možné nedodat, jak důležitá je vnitřní svoboda. Svobodný člověk ani nemusí mít sto padesát tisíc možností kudy jít, tuhle "volbu" ke své svobodě nepotřebuje. Jeho poklad je úplně jinde. Proto také byla víra a vnitřní svoboda s ní spojená jednou z nejdůležitějších příčin pádu komunistických režimů. Psal jsem o tom v nedávném blogu (Jan Pavel II. a pád komunizmu)
Obrovskou záhadou je lidská "schopnost" propůjčit se nejhorším ukrutnostem. Snad se tak děje ve vidině, že ukrutnosti jsou nezbytné. Že "až potom" - "někdy později" - nastane kýžený ráj... Zcela zvláštním příkladem "ukrutnosti ve jménu dobra" byl čin valašského knížete Draculy (Vlad III. Dracula), který údajně nechal na svém hradě shromáždit a povraždit chudinu. Pak se prý chlubil, že v jeho zemi nežijí chudí lidé, že v ní odstranil chudobu. Nacisté táhli se svými vojsky napříč Evropou. Provázely je heroické bludy o "nové budoucnosti evropských národů". Ruku v ruce s tím šlo nekonečné utrpení lidí, ničení, vraždění, páchání nejhorších zvěrstev. 
Mimochodem, hodně nepěkné věci páchali různě po Evropě například také napoleonští vojáci. Jak jinak, než s patosem svobody, (která nastane až pak, někdy později.)

"Když vono ve skutečnosti takový vítězství sestává ze samejch průserů"
(Skřivánci na niti)
 

Otázky: Nakolik je člověk při svém rozhodování vnitřně svobodný? Čím vším je jeho rozhodování podmíněno? Není pod tlakem různých obav a úzkostí? Či naopak silných očekávání? A má dostatek spolehlivých informací? Opravdu by se rozhodl pro špatnou cestu, kdyby uměl dohlédnout až do důsledků, kam povede? A co když zavřel oči a dohlédnout nechtěl? 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Náhodou jsem narazil na zprávu, že patříme co do nálad lidí k nejpesimističtějším zemím světa. Okaz např.zde)
I kdyby ten průzkum byl nepřesný ve svých metodách (třeba byl dělán jen u obce diskutérů z Parlamentních listů :-D), přeci o něčem vypovídá. Ale kde se bere tolik pesimizmu a negativity, když životní úrovní, bezpečím a svobodnými poměry patříme na přední místa ve světě? (informace o tom rovněž najdete ve výše uvedeném odkazu) 
Kde je tedy problém, proč ta nespokojenost? 

Hory bez strmých svahů nejsou horami. Svoboda znamená podstupovat denně námahu a riziko. Není vůbec snadná, je ale v každém případě krásná, nekonečně dobrodružná. Dante napsal v úvodu Božské komedie, že se vydává na plavbu do neznámých vod. Svoboda je zázrak.

.......

.......